20 způsobů, jak spolehlivě sabotovat vlastní psaní

Jste unaveni ze samotného psaní? Chcete jen snít o řetězu rozhovorů a o tom, jak vám naskakují čtenáři? Když myslíte na psaní, myslíte radši na fanoušky a peníze než na dlouhé hodiny o samotě a nízký plat?

Líbí se vám více myšlenka „být spisovatelem“ než myšlenka na psaní samotné? Milujete ten hřejivý pocit, že vaše tvorba je na vrcholu a vy se nemusíte o psaní už nic učit? Ptají se pořád ti otravní lidé, na čem teď pracujete a co už jste napsali? 

Tenhle seznam je pro vás… 

Být autorem je jednoduché, musíte jenom psát. Tohle umění je někdy těžké a bolestivé. Ale jádro té cesty je překvapivě jednoduché: pište. Upřímně, pokud chcete snít o tom, že jste spisovatel, a chcete si tu představu romantizovat, jednoduše lidem říkejte, že jste spisovatel, a přesvědčujte sami sebe, že jste ve skrytu lepší než většina publikovaných autorů. Vystavení práce na odiv celému světu je taky jednoduché: stačí párkrát kliknout.

Možná nemáte kontrolu nad tím, kdo řekne ano a vydá vás, pokud se vydáte tradiční cestou, ale nic vám nebrání jít na to jinak. A v dnešním světě můžete všechno vydat sami a můžete svou práci pustit do světa, aniž by vám do toho kdokoli kecal. Tohle není o penězích a publikaci. Tohle je o konání. Ne mluvení. Ne snění. Ne tvrzení. Ne pózování. Ne chtění. Konání.

Nebo raději NEkonání. Mrk mrk, jestlivítejaktomyslim…

 

Existuje hodně způsobů, jak sabotovat vlastní psaní. Když se vás lidi zeptaj, na čem teďka makáte, nechcete říct „na ničem“. To byste nezněli jako správný autor. Potřebujete úžasnou sadu zvláštních důvodů, proč tvrdíte, že jste autor, ale ve skutečnosti se nikde nelze dopátrat ničeho, co jste napsali.

Ať už vás děsí odmítnutí a neúspěch, nebo jednoduše makat nechcete, následující seznam vám krásně pomůže střelit se autorsky do hlavy. Každý chce být spisovatel. Jste doslova v moř…ne…v OCEÁNU aspirujících spisovatelů. Každý má nápad na příběh. Někteří mají pár kapitol „svého románu“ někde bokem. Jak se odlišit od všech těch „rádoby“? Rozhodně ne tím, že byste OPRAVDU PSALI. Takové šílenství! Potřebujete působit jako spisovatel a odlišit se od nich, aniž byste na to kdy skutečně šáhli.

 

Tenhle seznam je podrobným návodem:

 

1.      Nepište denně

Asi není jednodušší postup na to zlikvidovat se autorsky než nepsat denně. Vaše technika bude atrofovat stejně jako svaly. Ztratíte denní vlaky a řetězy myšlenek z nočních probuzení a denních sezení. Můžete dokonce ztratit povědomí o celém svém projektu. A pokud fakt na něčem makáte, bude trvat věčnost to dokončit. Jakmile není denní psaní priorita, najdete spoustu malých kravinek, které odvádějí vaši pozornost.

Jakmile opustíte denní psací rutinu, může to trvat týdny, dokonce měsíce. Nejen to, pokud není psaní váš zvyk, je čím dál tím těžší si k tomu sednout, a i když se nakonec dokopete, budete jen zírat na prázdnou stránku. Obklopte se těmi, kteří nepíší denně a nevšimejte si, že mají na kontě jenom jednu dvě práce (pro lepší způsoby, jak tohle podělat, viz body 4,7,8, 11 a hlavně 9)

2.      Nečtěte

Pokud chcete věčný souboj sami se sebou, než začnete klást slova na papír, je jednou z nejlepších cest nečíst. Držte si náměty v hlavě. Držte si v ní celé příběhy, ale neutužujte ten vztah s jazykem, který by vás dovedl k tomu dát tomu aspoň nějakou kostru.

Koukejte se místo toho na spoustu „kvalitních filmů“ a tvrďte přitom, že „studujete narativní prvky“. Buďte fanda filmů a ne knih. Dojdete pak krásně do fáze, kdy si sednete k papíru, VIDÍTE doslova, co chcete říct, ale netušíte, jak to napsat. Dokonce můžete dosáhnout takového mistrovství, že vám bude dělat problém samotné gramatika a slovní zásoba. Pak jste šťastně autorsky ztroskotali a samozřejmě můžete nadávat zlému nakladateli a jeho vkusu.

3.      Čtěte pořád

Každý ví, že autoři čtou, takže další výborná cesta je číst pořád, díky čemuž nemáte žádný čas na samotné psaní. Je to jednoduché a pořád velmi elegantní. Budete navíc o knihách mluvit jako erudovaný autor, ale budete číst tak moc, že sami nikdy nenapíšete ani čárku. Pokud chcete správnou výmluvu, je to: „Zrovna jsem musel dočíst tuhle super knihu.“ Zní to krásně velkoautorsky.  

4.      Vemte si do hlavy, že psát lze jen jedním směrem a jedním způsobem

Pokud psal třeba Hemingway na dřevěném stole tužkou do bloku během rozbřesku, musíte doslova následovat jeho kroky. Neřešte, že jste noční sova. Je jedno, že píšete na počítači. Neberte na vědomí, že ve vašem malém bytečku nemáte místo na dřevěný stůl. A vůbec si nevšímejte toho, že si při třetím čtení Zalených pahorků afrických chcete vypíchnout oči, střelit se do hlavy a myslíte si, že autor je totální kokot.

Soustřeďte se na jedinou cestu. Udělejte si psací fetiše. Vytvořte si na nich závislost a přesvědčte sami sebe, že bez nich prostě psát nelze. Pak vás bude od psaní odpuzovat naprosto všechno a hlavně ta podělaná dřevěná deska.

5.      Buďte materiálisté

Buďte otrokem konzumu novinek a hlavně záviďte všem novou hifi soustavu a super auto. Místo času na psaní choďte nakupovat věci od Prady a chlubte se novou košilí nebo hustým doplňkem k psacímu počítači. Hlavně furt makejte na to kupovat si tunu kravin, díky čemuž se spolehlivě nedostanete k psaní.

6.      Vykašlete se na práci

Chcete to dojebat skutečně královsky? Ztraťte poslední zbytky zdravého rozumu i finančního plánování. Dejte všechno na jednu kartu. Je to skoro stejné jako předchozí bod, ale funguje to MNOHEM rychleji. Pozor, je to rizikový počin, protože hlad, absence tepla a hromadící se účty mohou způsobit, že se přistihnete, že ve skutečnosti píšete krátké příběhy, abyste získali aspoň nějaké peníze a zaplatili nejnutnější výdaje. Pak jste v háji – opravdu píšete a pouštíte to do světa. Blbci…

7.      Berte si mezi psaním neskutečně dlouhé přestávky

Mezi metodami, jak nikdy nic nenapsat, je nejvyýše samotné nepsaní. Jenže pokud nepíšete vůbec, lidi vám nežerou, že jste autor. Proto jim říkejte: „Dávám si přestávku,“ kdykoli se zeptají, na čem teď děláte. Nedodávejte, že ta přestávka už trvá 4 roky, nebo že jste naposledy psali půl hodiny předminulou sobotu večer.

Je to výborný průnik metod, protože totální absence psaní by způsobila, že začnete ztrácet kontakt s jazykem. Takhle se lehoučce posouváte, akorát se obvykle musíte vrátit na začátek, protože netušíte, co jste to vlastně stvořili. Ale klid, lidé milují tu vaši oddanost psaní a to, že jste schopni začínat znova a znova od nuly. Nevzdali jste to. To jste fakt spisovatele. Jen si teď dáváte pauzu. Na více let a bez konce v dohledu.

8.      Nemějte čas

Najít si čas na psaní je fakt problém. Poté, co lajknete všechny obrázky kočiček od přátel a odpovíte na všechny politické komentáře vašich přátel, si přece musíte ještě půl hodiny zahrát Dragon Age II. To všechno potřebujete stihnout před maratonem Doctora Who a večer je samozřejmě premiéra Hry o trůny. Kdo si má hergot v tomhle všem najít čas na psaní? Jasně, někteří tvrďáci si najdou hodinu jen pro sebe, zatímco mají tři děti a stálou práci, ale to jsou cvoci.

9.      Mějte psaní v nábožné úctě

Mluvte o psaní jako o čemkoli, jen ne o práci. Pro vás je to soubor duhy a jednorožčích prdů. Mějte touhu, že vám to jednou bude platit složenky, ale proboha, nikdy o tom nepřemýšlejte jak o PRÁCI. Berte psaní jako náboženský rituál vyžadující božskou inspiraci, která přichází jen jednou za třináct úplňků, když je lampa na ulici v souhvězdí vah. Musí to být jako blesk!

Trvejte na tom, že jakákoli snaha psát „když to necítíte“, by dokonale zničila tu čistou jiskru tím, že by z toho udělal denní povinnosti. Je jedno, že každý úspěšný autor v dějinách muví o psaní skoro stejně: pokud napíšete něco i tehdy, když nechcete, bude „se cítit“ na častější psaní.

Kašlat na ně. Ale pamatujte, že vy jdete jinudy. Když tenhle bod fakt vyživíte, můžete to aplikovat i na revize (příliš práce) nebo editace (přííííliš práce).

Ale to je v pohodě, protože můžete znít umělecky a citlivě, aniž byste museli vykročit směrem k jakékoli reálné námaze, když mluvíte o tom, jak „se z psaní ztrácí pravý požitek“ a podobné kecy. Tohle je opravdu high-tech bullshit metoda.

10.  Nikdy nic nedokončujte

Tohle je klasika a furt se to drží kvůli super důvodu, že takhle se dá odpovědět na všechny ty otravné otázky těch, kterým chcete tvrdit, že jste autor. Jsou na to dva způsoby: můžete začít spoustu věcí a žádnou vlastně nedokončit, nebo makat pořád na jedné bez konce. Pokud máte 30 různých projektů a ve všech se vracíte na začátek, nedokončíte nikdy nic. Už jen pracovat na více kouscích najednou je hrozná makačka. Takže lepší je pilovat jednu kravinu furt dokola a nikdy nebýt spokojen. Můžete to leštit roky. Lidé z okolí si můžou všimnout, že makáte na jedné věci roky, ale těm asi docvakne, že tak jako tak moc nepíšete. Kromě toho je to super konverzační lajna, jak frajeřit na večírcích a před cizinci.

11.  Založte si blog

Ne, ne, ne, nemyslíme skutečný blog. Ne něco, co budete aktualizovat denně nebo několikrát týdně nebo jakkoli pravidelně, jak se to normálně dělá. Nebuďte podobný blbec jako ten chlap, co píše tenhle článek. Ne, chcete blog, na který sáhnete možná dvakrát za měsíc, ale na jehož základě se můžete popsat jako blogger. Pak můžete jednou za čas kritizovat ostatní, že to dělaj blbě, ale že vás existence blogu opravňuje pokračovat. Navíc vás vždycky vyruší nějaká technika, přistanou na vás maily a nakonec si budete číst stupidní věci na Facebooku. TOTÁLNÍ VÝHRA…

12.  Kecejte furt dokola o tom samém

Ať je to „novela za měsíc“ nebo soutěž, nebo něco podobného. Tohle zavání skutečným psaním, ale moment. Ano, bude to o skutečném psaní, jenže výhra je dlouhodobá. Jo, strávíte třeba měsíc tím, že budete něco FAKT PSÁT a pak to někde bude. Za prvé můžete říkat, že jste něco fakt zmákli. A můžte o tom kecat ještě dalších pět let, takže kdykoli se někdo zeptá, můžete odvětit: „Jo, upravuju novelu.“ Opakujte dle libosti.

13.  Furt studujte

Pozor, tady opatrně. Vysoké tituly zahrnují spoustu práce, čtení i psaní. Ale s dobrým uchopením je to perfektní cesta, jak si zlikvidovat jakékoli vlastní psaní. Udržujte se ve stálém sběru nových informací o tom, JAK psát. Furt budete přijímat nové informace o psaní, což vám nikdo nemůže vyčítat, ale nikdy se k němu fakticky nedostanete. Prostě „ ještě nejste ready“.

14.  Neignorujte vnitřní kritiky

Spisovatelé maj vždycky dva vnitřní hlasy. Ok, ok, někteří zhruba padesát, ale dva jsou tam vždycky. Jeden říká „Tohle je nejlepší srágora, kterou kdy kdo stvořil a už vidim, jak na sebe nakladatelé pošlou nájemný zabijáky, aby to ten druhej nevyfouk,“ zatímco druhý říká: „moje kočka umí něco lepšího a pak na to nahrne hlínu.“ Můžete si myslet, že autor se naučí tyhle dva vnitřní duchy vyrovnat v jeden hlas moudrosti a porozumění.

Blbost.

Každý autor jim řekne, ABY DRŽELI KURVA HUBU, aby se on sám mohl věnovat nějaké skutečné práci. Takže pro vás není nic lepšího než je nechat furt křičet, čímž pendlujete mezi naprostou euforií a totální depkou. Samozřejmě nenapíšete ani čárku.

15.  Nikdy nic neposilejte ven

Nejjednodušší cesta, jak se autorsky střelit do hlavy, je nepustit nikdy nic do světa. Buďte křehcí. Nadávejte na krutou odezvu a kritiku. Všechno, co jste napsali, zakopejte hluboko pod zem a skryjte před světem. Nikdy nic neposílejte nakladateli, neposílejte do soutěží, ani nevystavujte na internetu. Jste jemná a vzácná pouštní květinka a jen několik lidí na světě rozumí vaší neodolatelné kráse. Nikdo nechápe vaši úžasnou duši a spletitý projev. Když něco pošlete ven, zjistili byste možná, že před sebou máte ve skutečnosti ještě echt dlouhou cestu a že přede dveřma nestojí slintající řada lidí a nečeká na každý váš řádek. Jo, je to těžký. Ale NAŠTĚŠT nemusíte nic riskovat a tomuhle se dá jednoduše vyhnout, protože k vystavování vašich děl vás sakra nikdo nenutí.

16.  Vystavujte úplně všechno

Tohle je snad ještě lepší postup než předchozí bod a chce to fakt silný sebevědomí. Pošlete do světa všechno, co napíšete. Ne, ne že toho pošlete hodně jako Ray Bradbury. Myslím všechno. Všechno, co jste kdy napsali, VŠECHNO. Včetně tý debilní básničky, kterou jste naškrábali po pěti pivech včera U Jiříčků, protože jste chtěli udělat dojem na tu kozatou kočku na baru a ve který se v jednom řádku vyskytla jahůdka, močení, žába a prezervativ. I ten souboj dvou gay vlkodlaků ve zmrzlém javorovém sirupu, který vás napadl potom, co jste se moc koukali na montáže z Matrix soubojů.

Všimněte si, že tenhle bod je dokonalá sabotáž, protože nikdy nemusíte nic vylepšovat a na něčem FAKT PRACOVAT. Protože to by zavánělo OPRAVDOVÝM PSANÍM. Prostě zahlťte svět všemi literárními zvratky. Nerevidujte. Nepřepisujte. Neuvažujte. Nepřemýšlejte nad tím, že „tenhle souboj hyper robotů se možná nehodí do nakladatelství s erotickou literaturou“. Ne, tohle všechno je vám u prdele.

Prostě si vemte do hlavy, že jakmile uschne inkoust na papíře, jste plně připraveni poslat tu hovadinu do světa. Odmítnutí nevadí, proč taky? Nad tím jen pokrčíte rameny, protože vás to nestálo vlastně žádnou energii. A kdoví, třeba to jednou nějakej pošahanej web nebo někdo takovej fakt vezme a vy máte potvrzení, že JSTE AUTOR, aniž byste výrazně hnuli prstem. 

17.  Srovnávejte se s ostatními

Jo, tady můžete uklouznout od původního cíle a vzít to jako skutečnou soutěž, která vás bude reálně hnát kupředu. Ale to NECHCETE. Ne, vy se jen chcete za každou cestu dostat přesně na úroveň těch ostatních a jejich metr je vaším metrem. Jste super autor, protože jste O TOLIK lepší než ten vocas vedle, co vyšel na scifi webu minulej měsíc. Ani vás nikdo nemusí vydat, protože jste lepší než on. Dostaňte se do depky, protože autor XY měl ve vašem věku na kontě sborník a psal druhou detektivku. Sedět na zadku a prostě psát za sebe není dost náročné. Musíte obhájit, proč nepíšete, a to je náročnější než bílá stránka. Takže si pozvěte další osobní duchy a démony. Asi nenapíšete nic celé týdny a budete si připadat naprosto v phodě.

18.  Najděte si podobnou skupinu (V originální verzi „echo chambers“)

Přece nechcete skutečnou zpětnou vazbu, vy cvoci! To byste se mohli dovědět, že musíte ještě hodně makat a mohli byste se pak cítit špatně. Pouštní kytka, pamatujete? Nepochopený génius? Banda neznámých lidí by mohla pošramotit vaše delikátní ego. Když lidi nepochopí, jak zkurveně geniální jste, tak se ZEPTEJTE JINÝCH lidí. Určitě se brzy najde skupinka těch, kteří vám budou pravidelně říkat, jak jste úžasní. Pak můžete už v klidu předstírat, že je to reálná odezva. Ale pamatujte, neptejte se na kritiku, zajímají vás jen pochvaly. Hrozí akorát to, že vaši fandové toho budou chtít víc a narazíte na problém, že fakt musíte psát. Pokud to ale spojíte s tím, že budete okamžitě vystavovat úplně všechno, co vám odpadne od pracek, máte vyhráno na celé čáře:-)

19.  Poslouchejte veškeré výtky

Tohle je taky super cesta, jak se dostat k Sisyfovské práci, která zlikviduje vaši vůli dál žít. Řekněte lidem, aby byli fakt upřímní. Aby vaše psaní roztrhali na atomy (to samo o sobě nevadí). Pak aplikujte veškeré jejich rady a přípomínky i tehdy, pokud si budou navzájem odporovat. Opusťte jakýkoli vlastní postoj a nechte ostatní vlastně tvořit skrze vás. Cokoli vám vytknou, zaneste do textu, bez ohledu na svou původní myšlenku, záměr, styl nebo znalosti.

Když to máte (po dvou měsících), dejte to JINÉ skupině čtenářů a chtějte TO SAMÉ. Nejen, že z toho bude růst čím dál větší paskvil, ale každá další vlna vám zabere měsíce práce. Pokud to budou číst profesoři a dělníci od pásu, očekávejte tak do dvou měsíců nervové zhroucení.  

20.  Živte se psaním

Tohle není tolik o „být autorem“ jako o psaní fikce. Pokud vám nevadí pracovat s textem, ale nechcete se skutečně zlepšovat v tvořivém psaní, můžete se snadno sabotovat tím, že budete psát „na kšeft“. Technický autor, copywriter, webař, novinář a podobně. Může se vám snadno stát, že dokončíte pracovní věci a prostě už nemáte buňky na cokoli dalšího, co chcete psát sami. Super je, že můžete krásně a pravdivě tvrdit, že jste autoři a dokonce vás to živí. Akorát děláte něco „kreativního“ a k vlastním projektům se dostanete s totálním vyčerpáním, pokud vůbec.

 

Pamatujte, tyhle body musíte pro správnou sabotáž psaní použít důsledně. Pokud dorazíte domů po celém dni stráveném s odbornými články v práci, a odpočinete si u kapitoly fantasy románu místo toho, abyste „byli vyhořelí“, skončíte u toho, že budete psát DVAKRÁT TOLIK. Šílenství. Navíc je potřeba použít víc bodů najednou. Držte se jich, nebo skončíte u pravidelného denního psaní a budete na nejlepší cestě něco vydat. A to přece nechcete…;-)

 

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.