Agentura pro mytologické záskoky

Jakmile se pohnul, voda se významně zavlnila. Cítil se naprosto stabilně. Hadí tělo bylo mohutné, ale přitom obratné a rychlé. Trochu jako řídit jen něco na vysílačku.

Pak zkusil hlavu a provedl výpad přímo na Ra. Dostal se k němu až na několik metrů a důrazně zasyčel.

Oštěp v božích rukách lehce poklesl a posvátný sokol – nyní beran – o krok ustoupil, ale rozhodně se nevzdával. Otočil si zbraň v ruce a švihl Apopise po tlamě tupou stranou.

Bylo to jako dostat olověnou trubkou, ale síla úderu byla z většiny pohlcena Apopisovou kůží a zbraň se nedostala na kosti, jen velmi nezpůsobně odhodila hadí hlavu pryč.

Francis se zapotácel a chvilku trvalo, než zase našel jistotu v pohybech. Sklonil se rychle až k Raovi a chtěl ho kousnout do ramene. Sluneční bůh uskočil a švihl po něm oštěpem. Had byl mrštnější a ostří špice ho jenom škráblo. Ucítil ale na kůži silné pálení, protože oštěp byl nabit boží silou samotného Slunce. Zbraň se sice vzápětí se žbluňknutím potopila v temných vlnách, ale Re měl okamžitě v ruce oštěp nový a zase se chystal k útoku.

Apopis se zvedl a jeho hlava se vrhla střemhlav na otce a pána vesmíru. Ra mu postavil do cesty ankh a Francise zasáhla do hlavy mohutná tlaková vlna. V hlavě se mu ozvalo dunění a jeho tělo se zkroutilo jak konfeta, když ztratilo zase na nějakou dobu plnou možnost koordinace pohybů.

Podobným způsobem na sebe ti dva ještě nějakou dobu útočili, ale nikdy se vlastně pořádně nezranili. Bylo to jako na historických slavnostech, kde máte sice těžké meče, ale dáváte si pozor, abyste soupeři reálně neublížili, protože celé je to pouze představení pro obecenstvo, které přišlo nasát atmosféru středověku a trochu si užít.

Tahle metoda souboje byla ale dost vyčerpávající. Pro Francise bylo navíc hadí tělo dost nezvyk, a jak dělal vlastně furt dokola to samé, už mlel z posledního. Jeho protivník na tom ovšem nebyl o moc lépe a záře na jeho hlavě, kde bylo znamení slunečního kotouče, občas zeslábla.

Pak všechno ustalo stejně bez varování, jak to začalo. Loď se dala opět do pohybu, jako by jí někdo v pozadí ukázal zeleným světlem semaforu, že může pokračovat v jízdě.

Když Re zmizel ze scény, Francis jen chvíli „stál“ na místě a oddechoval, jak to jen hadí tělo dovolovalo. Po nějaké době, kdy se nic nedělo, ho začalo docela zajímat, jakým způsobem tohle skončí a jestli se od něj očekává něco dalšího.

Všechno ho bolelo a cítil se jak po uběhnutí maratonu. Jestli tohle Apopis dělá každou noc, tak musí mít sakra kondičku.

Při hlubokém dýchání si uvědomil, že cítí alkohol. Začenichal ještě jednou a opravdu, jako by někdo otevřel láhev vodky nebo slivovice. Normálně tu byl cítit chlast. A bylo to stále silnější. Pátral po okolí, ale pach byl všude stejný. A jediná tekutina byla stále se vzdouvající voda okolo. Klesl níže a dotkl se jí tlamou.

Vtom se zablesklo a po intenzivním bílém světle následovala tma a naprosté ticho.

 

Pomalu přicházel k sobě a podle všeho byl zase ve svém normálním těle.

Když otevřel oči, seděl ve stejném křesle, v jakém si na sebe předtím naskládal opasek i hadí hlavu.

Nad ním se skláněl Vigo a otíral mu pot z čela. Jeho dýmka ležela na stole a ve vzduchu byl cítit kouř.

„Vítej zpátky, kamaráde. Zvládls to perfektně.“

Francis byl jak v mrákotách a když zkusil vstát, svaly mu vypověděly službu.

„Jen hezky seď, na pohyb bude dost času potom. Ta proměna i boj s Amonem tě dost vyčerpaly, ale jinak jsi v pořádku.“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *