Agentura pro mytologické záskoky

Pak se démon v šedém obleku natáhl někam stranou a podal Francisovi sklenici vody. Když si ověřil, že ji udrží v ruce, nechal ho v klidu napít.

„Co…coo… se stalo?“

Vigo si sedl do křesla naproti a pokrčil rameny. „Nic se nestalo. Noční boj Slunce a Noci skončil, Re se vydal na cestu k úsvitu a to byl signál i pro podsvětí, že Apopisovi končí šichta, abych to formuloval trochu nemytologicky.“

„Takže si může napsat do výkazu čas odchodu a jít na autobus,“ nadhodil Francis s lehkým otazníkem na konci a neubránil se úsměvu.

Vigo přikývl. „Něco na ten způsob. Akorát že tentokrát jsme se konečně dověděli, co s ním opravdu bylo, respektive je.“

Francis na démona zvědavě pohlédl a Vigo se zasmál. Ne Francisovi, ale situaci, kterou mu musí osvětlit.

„Když to celé končilo, necítil jsi něco zvláštního kromě vlastní únavy?“

„No připadalo mi, že je tam cítit alkohol.“

„A to byl právě kámen úrazu,“ potvrdil démon. „Ta voda v jeskyni noci je svým způsobem toxická. Ale protože Re svou přítomností všechno vylepšuje a spravuje, vyrušuje obvykle i tenhle efekt. Kdybys tam byl jen o chvilku dřív, tak bys to cítil i na začátku, kdy tam Re ještě nedorazil.“

„Takže ten had se zlískal?“

„Jo, přesně takhle to bylo. Nikdo neví, co ho to popadlo, protože nikdy předtím se to nestalo. Ale po souboji se normálně ponořil do vln a rozhodně neskončil u jednoho doušku. Normálně se vožral a pak byl k nepoužití. Ale protože tenhle mýtus musí bezchybně fungovat každou noc, bylo potřeba najít za něj náhradu. A není vyloučeno, že to bude potřeba nějakým způsobem i do budoucna.“

„Jak to sakra myslíš?“

„No Vedení je v kontaktu se Správci egyptských mýtů a podle všeho ztratil skutečný Apopis část jejich důvěry. Sice ho už celkem vzkřísili, ale zkoumají možnosti jeho náhrady. Problém je, že není reálně možné ten mýtus změnit obsahově, takže to vždycky musí být had, který bude bojovat s Reem na lodi každou noc.“

„A co to má dělat se mnou?“

Vigo se natáhl pro svou dýmku. „Podle prvních reakcí s tebou byla egyptská sekce velice spokojena a sonduje, jestli bys měl zájem o trvalý kontrakt. Veškeré propriety dodají, ale vzhledem k tomu, jak rychle jsme se museli připravit, jsi udělal fakt dojem. Apopis bude mít samozřejmě možnost svou chybu napravit, ale budou si na něj dávat mnohem větší pozor. Jednoduše proto, že co se stalo jednou, může se stát znova. A oni chtějí každopádně vědět, jestli bys měl zájem.“

„Kdy chtěj znát odpověď a kolik věcí bych měl kromě toho na krku?“

„Čekají odpověď za pár dní, a pokud jde o to ostatní, bral by sis jen to, co by tě zajímalo a co by nemohlo ovlivnit tvůj noční výkon. Přece jen je to trochu narušení biorytmu a tenhle mýtus je velmi prestižní záležitost, která vyžaduje vysoké nasazení, sílu a pečlivost zároveň,“ podotkl Vigo.

Francis pokýval hlavou a vyprázdnil skleničku s vodou.

„No hele, já se tomu nebráním. Když vím, že nemám upíjet z jezera, tak by to mohla bejt dobrá placená posilka.“

Vigo už otevíral ústa v úsměvu, ale téměř nahý muž v křesle ho posunkem zarazil. „Hou hou, ještě se moc nechechtej. Neříkám, že to beru. Jen říkám, že se tomu nebráním a že je vysoká šance, že to vezmu. Ale ten čas na rozmyšlenou si nechám minimálně proto, abych ty hajzlíky nahoře trochu podusil.“

Tentokrát se Konzultant rozchechtal naplno. „Rozumim Frankie. Někde se ti tu válej šaty a další věci a kantýna už funguje. Asi budeš mít mezitím na mobilu nějaký hovory a vzkazy. Takže si dej padla, oraz, nebo jak tomu vy lidi říkáte, ale připrav se, že se ti během pár dní někdo ozve.“

Pak podal Francisovi ruku a lehounce se uklonil. Agent musel asi udělat opravdu dojem, protože tohle démon často nedělal.

Posbíral své věci, upravil se a zjistil, že má opravdu docela hlad.

 

Dorazil na přestupní stanici světů a podle akutních informací měl za půl hodinky nastartovat další mýtus. Tentokrát naštěstí jen jako nehybné tělo ve skleněné rakvi, což se mu hodilo. Možná se i trochu vyspí, rozhodně bude mít ale dost času na přemýšlení.

Měl tedy jen chvilku na to, aby si dal něco na zub, rychlou koupel a vyrazil.

Nepříjemná tlustá víla mu na talíř kydla cosi, co nevypadalo příliš vábně. Neptal se na původ jídla, ale ještě trochu bublalo a nebylo to jenom způsobem přípravy.

Pak si uvědomil, že obsluha v kantýně je bezruká a talíře s jídlem levituje kolem svých těl. Zarazilo ho to stejně jako vědomí, že si toho nikdy předtím nevšiml. Připomnělo mu to několik jeho bejvalek, ale ty neuměly ani levitovat.

Složil příbor, nechal na stole pár drobných a vyrazil směrem k portálům do sfér, ve kterých se odehrávaly klasické pohádky.

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *