Zkratkou na houby 02

Princ Guerra stál na kraji skaliska a mžoural do dálky, kde se rýsovaly obrysy chrámu. Tohle byl jeho den, jeho čas, jeho zkouška. Už byl tak blízko. Problém byl, že nevěděl, co všechno ho čeká. Informace o posledním díle skládačky se lišily a byly jen útržkovité.

Zavanul vítr a princ ucítil, že za ním stojí postava v černém šatu, protože jiný nenosila, a upírá mu pohled na záda. Ani její šperky nezacinkaly.

„Pamatujte, že ho musíte získat sám.“

Princ si odfrkl. „Ano, já ti děkuji za informaci, kterou mi opakuješ už dva týdny v kuse. Proč si myslíš, že od rána obíhám skály jak lasička a rozmýšlím si nejlepší cestu? Nepotřebuju to dokázat jen kvůli otci, ale i kvůli sobě. Trokiho jednotky jsou dostatečná komplikace a je jedno, jestli se na nás vrhnou, nebo jestli nám budou jen bránit v průchodu. Mám hrozný pocit, že na mě vyskočí ještě něco, jen co vkročíme na půdu mezi těmi útesy. A informace k ničemu, jen pověry a legendy, které se neshodnou ani ve světové straně.“

„Výsosti, magické věci jsou nevyzpytatelné,“ povzdechla si čarodějka. „Jsou vždycky zkouškou člověka ve všech jeho vlastnostech a schopnostech.“

Princ napřáhl ruku a pohybem prstů naznačil klapání pusou naprázdno, protože přesně to si myslel o jejích proslovech z poslední doby.

„Pokud mi nechceš říct něco konstruktivního, tak raději mlč.“

 

Kolem kopyt se proháněly obláčky prachu a jakýkoli zvuk jako by se ztrácel v okolních skalách. Před trojicí se začaly v dálce rýsovat vojenské stany a pluky jednotek. Morabor zastavil a Arja i Dasch ho ihned následovali.

„Kde se s nim máme setkat?“ zeptala se lučištnice a bardka v jedné osobě.

„Říkal, že se máme zastavit na dohled ležení, takže by to mělo být někde tady.“ Morabor se rozhlédl a do oka mu padl skalnatý oblouk, kterým před chvílí projeli. „Ideální místo na nenápadný rande,“ řekl si spíš pro sebe a doklusal s koněm do stínu kamenného masivu.

„Výborně, právě načas,“ ozval se hlas a tam, kde byl ještě před chvílí jen kus skály, stál ministr války.

„Všechno podle původního plánu?“ zeptal se Dasch a ministr jen přikývl. Pak zvedl ruku se svitkem pergamenu. „Tady máte mapu ke svatyni s mou pečetí. Cestou z tábora na vás bude čekat můj zmocněnec s doprovodem a oproti tomuto svitku vám vydá vaše koně a předá zbytek odměny. Ačkoli bych to rád vyřídil sám, je nutné, aby vás neviděl nikdo v táboře. To samé platí i pro vidění z druhé strany. Dneska to musí vypadat tak, že kromě našich a princových jednotek tu nikdo nebyl. Je vše jasné?“

Trojí přikývnutí.

„V hostinci U Tří děvčátek čeká můj další vyslanec, který ví, jak vypadáte, a kterému z pochopitelných důvodů předáte svou kořist. Rozumíme si?“

Další trojí kývnutí.

„Výborně. Nějaké dotazy?“

„Slyšela jsem, že je ta pláň nějak zakletá nebo co, je to pravda?“ zeptala se bardka.

Ministr se zasmušil. „Podle starých kronik by tomu, kdo chce dosáhnout chrámu, měla komplikovat cestu. Ale nevíme jak, takže se pokud možno držte na skalách. Myslím, že je jich tam dost, abyste se dostali až na místo. Pokud je to všechno, seberte si věci z koní a vydejte se na pochod. Jsme tu jako pasivní obrana proti neagresivnímu vpádu cizích jednotek, ale nikdy nevíte, kdy se to může servat. Osobně odhaduji, že princovy jednotky se neudrží a pustí se do nás.“ Pokrčil rameny. „Pak musíme odpovědět stejnou mincí.“

01 02 03 04 05 06 07 08

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *