Zkratkou na houby 03

Ministr se vrátil do tábora, kde bylo jasně znatelné napětí. Jednotky se připravovaly, kontrolovaly zbraně i výstroj, zvědi vysílali signály na rozestavení a mágové… dělali nejrůznější blíže neidentifikovatelné věci.

Skutečnost, že v táboře přibyla tři jízdní zvířata, v tomto ruchu zcela zanikla. Ministr vstoupil do hlavního stanu a na Trokiho tázavý výraz jen přikývl a ujistil generála, že je všechno v pořádku a věci zatím probíhají podle plánu.

 

„Výsosti, v táboře protivníka začíná být rušno,“ oznámil zadýchaný posel, který vpadl do princova stanu a vyrušil ho od taktizování nad plánem údolí.

„Takže přece nečekají až na náš pohyb a chtějí zaútočit přímo na nás. A prý chtějí jen tiše zabránit vstupu cizince do svatyně. Pcha, to zrovna. Nesmíme otálet, musím se tam dostat za každou cenu.“

Jeho rádkyně v černém šatu chtěla něco namítnout, ale pak si to rozmyslela, protože její rady z poslední doby stejně nebyly brány na zřetel, i když se Guerrovi snažila jen pomoct. Ale kombinace vrtkavosti magie a tvrdohlavosti mladého prince způsobovaly stále znatelnější hluchotu ke všemu, co by hrozilo, že se má byť jen trochu odchýlit od svého cíle i způsobů, jak ho dosáhnout.

Teď jen pozorovala, jak si její svěřenec kontroluje meč, brnění a několik magických pomůcek a pak opouští svůj stan. Sama ještě chvíli mžourala na mapu údolí, kde se mezi kameny skal zableskl i kovový model svatyně Pěti skrývající cíl jejich cesty. Nato se vydala ven k mágům, jejichž pomoc bude dneska určitě vítána. Potřebovala už společnost někoho, kdo trochu více rozumí tomu, co je může čekat.

 

Odcházející čarodějku spatřili dva generálové, kteří se zrovna vyšvihovali do sedel svých koní.

„Co náš přítel?“

„Doufám, že je tam, kde má být, má u sebe to, co má mít, a dělá to, co má dělat. Protože jestli ne, tak je to celý v hajzlu.“

„Myslíš, že bylo moudrý pověřit tim jednoho člověka?“

Jeho kolega pokrčil rameny. „Za daných okolností to byla nejlepší možnost. A nějak jsem si nevšiml, že by měl někdo z vás něco v rukávu.“

 

Morabor se opatrně pohyboval úzkými koridory ve skalách a Dasch s Arjou mu byli v zádech, protože pokud se někudy vydal on, pak to znamenalo, že se cesta dá přežít.

Prostředí, kterým je vedla ministrova mapa, bylo přinejlepším nepřehledné, přinejhorším naprosto vražedné. V zájmu zachování naprosté diskrétnosti celé akce se téměř nedostali nad útesy a skály, místo toho se jak hmyz protahovali nejrůznějšími proláklinami v kameni a snažili se držet aspoň směr.

„Tohle je zkratka na houby,“ prohlásil Dasch, když už mu aspoň poosmé podjela noha a nezachytit se rukou za ostrý kámen, zlámal by si vaz někde na kamenech pod nimi.

„Mladíku, ty chceš tvrdit, že naši chlebodárci nám sdělili nepřesné informace?“

„Jo, přesně tohle chci sdělit. A jestli to přežiju, tak tomu ministrovi jednu ubalim.“

Veterán se zachechtal. „Tak se postav do řady, protože já budu první. Máš recht a umíš si stát za svym.“

Arja se zahihňala, ale měla co dělat s vlastní rovnováhou, takže se jen pevně tiskla k téměř hladké stěně.

O několik minut později, zrovna když se Dasch přiblížil k Moraborovi, uloupla se pod nohou vousatého veterána skála a on přepadl až po pás z cesty.

01 02 03 04 05 06 07 08

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *