Zkratkou na houby 05

„Hele, támhle to je!“ zvolal vítězně Dasch a lehl si na nahnutou kamennou desku, která poskytovala dobrý úkryt i výhled na většinu údolí. Měli svatyni jako na dlani a opodál se leskla jen klidná hladina nevelkého jezera.

„Kolik to může bejt?“ zeptala se Arja.

„Takovejch sto, sto padesát metrů.“

Lučištnice si přiložila dva prsty ke spánku a její oči za moment zbělaly. „Jo, támhle na svahu už se to pere, měli bysme sebou hejbnout.“

„Takhle po rovince je to v klidu,“ poznamenal Dasch a kmital pohledem mezi chrámem a okrajem údolí s bitvou, kterou na rozdíl od střelkyně používající magické přiblížení zraku neviděl, pouze slyšel.

„No když v klidu, tak se toho ujmi sám, kamaráde,“ uzavřel sdělování dojmů Morabor, odepnul si od opasku váček a vložil ho mladíkovi do ruky. „Stačí si trochu zasprintovat a vyřídit to,“ a poplácal ho po rameni.

Dasch se k jeho podivu nebránil, ale bez váhání si našel cestu z desky a vystřelil k chrámu jako splašený zajíc.

„Ten kluk není marnej,“ pokýval Morabod uznale hlavou. Arja si přidřepla vedle něj a pro jistotu založila šíp.

 

Dasch sprintoval jen chvilku, pak přeskákal několik kamenů a chrám měl prakticky na dosah. Ohlédl se. Zvuky bitvy k němu jasně doléhaly a plnily povětří třeskem zbraní a křikem jednotek. Kolem ale nebyla živá duše.

Vyšvihl se na povalený kamenný sloup, a jako veverka po něm přeběhl. Pak už stačilo jen přeskočit a byl uvnitř. Obklopily ho sloupy a několik metrů od něj byl zaprášený kamenný stolec. Udělal k němu krok a přišlo mu, že narazil na nějakou clonu, která mu odporovala. Zatlačil na ni a prošel dovnitř, přičemž jasně spatřil tetelení ve vzduchu… a okolí se změnilo.

Bylo to jako vrátit se v čase, nebo spíš vstoupit do jiného času, zcela odděleného od okolí. Jako kdyby chrám měl vlastní realitu, kterou nic kolem nemohlo narušit. Viděl oltář pokrytý tmavou látkou a na něm kovanou truhličku obklopenou hořícími svícemi.

Přišel blíž, a když k ní vztahoval ruku, cítil se zvláštně provinile a přitom lhostejně. Byla to jen práce jako každá jiná, ale bylo to také narušení něčeho posvátného kvůli prostým lidským cílům, choutkám a honbě za mocí.

Zavrtěl hlavou, zaplašil myšlenky a otevřel truhlu.

Tiše vrzla a odhalila masivní prsten s kamenem střídajícím několik barev, které plynule přicházely jedna do druhé, jako když se do jedné tekutiny přilévá druhá a pak další, zase jiná.

Sáhl do Moraborova váčku a vyňal prsten zcela identický s tím, který byl v truhličce, jehož kámen měl sytě modrou barvu. Jakmile oba vyměnil a originál opustil své místo, ustálila se na něm čistá červená. Jak to sakra pracuje? podivil se mladý špion. Vložil červený kousek do váčku a prsty zkontroloval, že druhá atrapa je na svém místě na jeho opasku. Jednu cestu už podnikla a ještě jedna ji čeká. Bez bližšího zkoumání se všechny tři kousky jevily zcela identicky, jen měly teď každý jinou barvu a zcela jiný účel i účinky.

Špion uvedl všechno do původního stavu a opustil chrám stranou. Bublina se zavlnila a pustila ho opět do nehostinné přítomnosti. Jakmile na něj nalehlo suché povětří, zaslechl dusot nohou.

Opatrně se vyklonil a spatřil podivnou siluetu, která se rychle blížila ke svatyni. Do háje, ještě mě ten hajzlík uvidí.

Přitiskl se zády ke sloupu a spoléhal na to, že princ půjde přímo k oltáři. Posouval se tak, aby byl k příchozímu stále v opozici. Pak ucítil lupnutí a bylo mu jasné, že princ vstoupil do jiného času. Na nic už nečekal a rozběhl ke svým kolegům čekajícím – jak doufal – stále na skále opodál.

01 02 03 04 05 06 07 08

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *