Zkratkou na houby 06

Princ doklusával a chrám už byl skoro na dosah ruky. I přes pusté okolí a rozvaliny kolem působil tak nějak… klidně. Taková oáza vlastního času, napadlo Guerru, když stoupal po schodech a vydýchával se.

Podle čarodějčiných instrukcí tu měla fungovat nějaká brána nebo co, ale ať se rozhlížel sebevíc, viděl jen prázdný kamenný oltář a několik sloupů. Jako úkryt kouzelného prstenu to opravdu nevypadalo.

Při dalších krocích se mu ale zježily chlupy na rukou. Opravdu, každý pohyb k oltáři byl těžší a těžší, až narazil na nějakou clonu. Několikrát se nadechl a rozhodným krokem postoupil dopředu.

Kolem něj to luplo a zavanul na něj vzduch konzervované skutečnosti. Bylo to tu jednoduché a elegantní. Kamenný stolec pokrytý prostou čistou látkou, několik svící a uprostřed toho všeho truhlička. Přesně podle kronik a čarodějčiných svitků. Přistoupil k truhle a zvedl víko.

Zaleskl se ve světle plamenů a vypadal nádherně. Jeho sytá modrá barva princovi učarovala a přišlo mu, že šperk pulsuje. No, k těm ostatním kusům se barevně vůbec nehodí, ale co se dá dělat.

Nasadil si ho na prst v kožené rukavici, zavřel truhličku a bez dalšího otálení se vydal zpět ke svému vojsku. Snad už ta neviditelnost opadla.

 

Jen co Guerru zahlédli generálové, začali velet vojsku k ústupu. Stačil jim jediný pohled na jeho ruku a viděli, že jeho poslání bylo úspěšné. Chvilku to vypadalo, že je bude druhá strana pronásledovat, ale ta se jen vydala zpět na vlastní pozice a dále neútočila. Guerra se tak může vrátit domů, samozřejmě poté, co se jako správný válečník rozloučí se svými protivníky.

Setkali se na půli cesty. Na jedné straně Troki, ministr války a několik rytířů, na druhé princ, dva generálové a ozbrojená stráž.

Princ na pozdrav zasalutoval a ťukl si rukou s prstenem do čela. Nečekaně trochu sykl bolestí, když ho něco lehce bodlo do prstu. Nedal na sobě ale nic znát a upíral pevný pohled na svého soupeře.

„Vidím, že jste svého stejně dosáhl i přes náš odpor, princi,“ podotkl Troki a ukázal na masivní prsten.

„Ano, byli jste důstojnou překážkou, ale našel jsem si svoji cestičku. Můžete mě samozřejmě pronásledovat, ale myslím, že je to pro vás nevýhodné.“

Nečekal na generálovu reakci a opět pozdravil. Tentokrát důrazněji. Jakmile drahokam v prstenu narazil do jeho čela větší silou, vyrazila z něj tenká jehlička, prošla uzounkým otvorem v kroužku a zabodla se princovi do prstu. Když ho předtím škrábla, zanechala na kůži trochu jedu, který se stihl vstřebat. Teď ho vypustila zbytek… a princ se uprostřed pohybu skácel k zemi a kůže na jeho tváři nabrala barvu čerstvého popela.

„Vy jste ho zabili!!“ zvolal princův generál a sklonil se ke svému pánovi.

Ministr války i generál zvedli rychle unisono ruce v obranném gestu, prudký pohyb ale způsobil natažení tětiv střelců na druhé straně.

„Pánové, po celou dobu se ho ani jeden z nás nedotkl, nebo mi snad chcete tvrdit opak?“

Generál se nadechoval k obviněním, ale pak si to rozmyslel. Střelci v jeho doprovodu jen čekali na jeho rozkaz, zřetelně sevřené ruce na jílcích mečů kolem Trokiho dávaly ovšem na srozuměnou, že tohle by skončilo jen další řeží.

„Máte pravdu, pánové, tohle nebyla vaše práce, omlouvám se za svá obvinění, zmýlil jsem se.“ Otočil se na svůj doprovod. „Tak mi sakra pomozte jeho výsost odnést.“

Král s ministrem pozorovali s již skleslýma rukama odcházející smuteční průvod a v jejich hlavách vybuchly otázky.

01 02 03 04 05 06 07 08

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *