Zkratkou na houby 08

„Co máš furt s těma třema, do háje?“ odsekla bardka a pomalu skláněla luk.

Napětí protrhl Dasch, který se rozběhl k okraji srázu. Kuše na sedle se stočila a tětiva zadrnčela. Ozvalo se heknutí a Dasch zmizel v hlubině. Arja vytřeštila oči, luk jí vypadl z rukou, které si přitiskla na pusu a jen zakňučela. Zadrnčela druhá tětiva a trefila ji do boku.

„Vy zkurevksichti!“ zařval Morabor a natáhl se pro meč. Když se zvedl s čepelí v ruce, minula jeho vlastní břit krátká čepel vrhacího nože, který postupoval horním obloukem směrem od koní k jeho tělu. Jeho tenká halena nepředstavovala pro jeho špičku žádnou překážku.

Rytíři sesedli a sesbírali veškeré táborové vybavení. Na dva koně naložili těla jejich původních majitelů a nechali za sebou jen palouček s vyhaslým ohništěm.

 

Když generálové v čele smutečního průvodu procházeli hradní bránou, setkali se s purkrabím. Neřekl nic, ale kývl nenápadně na jednoho z příchozích, který se oddělil od průvodu a následoval správce hradu až do jeho pracovních komnat.

„Jeho veličenstvo už tu dlouho nebude,“ začal bez okolků. „Zpráva o skonu jeho syna byla tou poslední kapkou do poháru už tak chatrného zdraví.“

„To se dalo očekávat. Máme nějaké možnosti?“

„Pokud vím, existují tři nebo čtyři vzdálenější příbuzní, kteří mohou uplatnit nástupnické právo, ale musíme se s nimi spojit,“ vyložil situaci purkrabí a díval se na generála, který se díval z okna na nádvoří.

„Dejte dohromady potřebné listiny, vyšlu za nimi příslušné lidi, aby byli zpraveni o vývoji situace.“

Purkrabí přikývl a generál opustil jeho pracovnu.

 

Dasch konečně vyplaval na hladinu a zalapal po dechu. Jezero bylo hlubší, než čekal, a řeka silnější. Rozhlédl se a zjistil, že ho musela voda odnést poměrně daleko. Někde tady by měli čekat, napadlo ho a trhal hlavou ze strany na stranu ve snaze zachytit nějaké místo, kam by se vešli tři čtyři koně.

Nikde nic neviděl, takže se dostal na břeh a postupoval podél něj, jak jen to terén dovoloval. Slunce naštěstí hřálo a mladému špionovi přestávala být zima.

Jen došel do zákrutu řeky, zaslechl zafrkání. Otočil se po zvuku a spatřil tři koně a dva jezdce. Neměli žádné prapory, ale Dasch je okamžitě poznal.

„No sláva, musel jsem se při tom skoku praštit do hlavy, probral jsem se až před chvílí.“

„No hlavně, že jste tady, příteli. Máte to?“

Dasch sáhl k opasku a vytáhl originální prsten ze svatyně Pěti. „Doufám, že tomu nevadí voda,“ řekl nejistě, když předával artefakt jednomu Guerrových generálů.

„Cheche… neměla by,“ odvětil a pokynul Daschovi ke zbývajícímu koni, přes jehož sedlo ležela huňatá kožešina.

Dasch s pochopením přikývl. „Takže to je všechno?“

„Zatím ano,“ přitakal generál. „Král i princ jsou po smrti, my máme prsten, nic k nám nevede a zbytek příbuzných nebude problém. Musím říct, že jste odvedl vynikající práci. Pokud budete mít zájem pokračovat ve stejném duchu i nadále, velmi to uvítáme. Samozřejmě vám náleží to, co bylo v sedlových brašnách vašich… přátel?“

„Spíš dočasných spolupracovníků,“ odvětil špion, když se vyšvihl do sedla a zabalil do tepla kožešiny. „Předpokládám, že jste se zbavil obou?“

„Ano, vzali jsme koně i věci a nechali to tam být. Pokud za váma Troki někoho poslal, nenajde nic. Jak jste to vlastně provedl s tím prstenem?“

Dasch se zachechtal. „Víte, Morabor měl celou dobu pásek s kapsičkama a váčkem, kam tu první atrapu uložil. Když jsme procházeli skalama, pomohl mi terén a sponka toho pásku se poškodila. Když jsem se pak pro ten pásek vracel, prohodil jsem jeho atrapu a mou.“

„Proč tak komplikovaně?“

„Protože nebylo jasné, kdo do té svatyně nakonec vejde, ale bylo jasné, že dostane atrapu od Morabora. Nebo by to vyměnil on sám. Na každý pád by originál byl u něj. Ten pásek mu furt padal, takže si všechno odložil na koně a nechal jen samotnou kůži. No a ráno jsem to prohodil ještě jednou. Ale bylo to docela těsné, jen chvilku potom to tam rozprášili vaši lidé.“

„Cheche… tak tomu říkám pečlivost a příprava!“

„Co s ním bude teď?“ zeptal se Dasch.

„Převezme ho nová dvorní čarodějka. Trochu jí sice zaskočilo, co všechno bylo v pohybu, ale Guerra si dle jejího názoru koledoval o problémy už delší dobu. Přizpůsobila se poměrně hladce. Až dorazíme na hrad, můžete se s ní seznámit. Myslím, že si budete rozumět.“

01 02 03 04 05 06 07 08

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *