SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Čepel ji naplocho plácla do obličeje. Instinktivně švihla po Mozenratovi druhou rukou, ze které vyrazilo několik jisker oranžové elektřiny. Mozenrata už tak lehce brněla noha, kterou se odrážel, protože na ni delší dobu dřepěl, a ani jeho výpad nebyl z nejrychlejších. Posledním zásahem ztratil rovnováhu a místo hladkého obratu ve vzduchu dopadl na záda.

Kovové pouzdro mu vypadlo z prstů, přistálo na zemi na jeho plášti, a obě poloviny od sebe lehce popojely. Stále ale bylo v jednom kuse.

Při vstávání chytnul svou ktaru, protože jeho saklan skončil pod pláštěm. Bojovnice se vrhla k pouzdru, zkušený pohybem přitiskla nehet palce mezi obě části a tu horní odcvrnkla jako kdyby si chtěla hodit mincí.

Teď držela v ruce hladkou kovovou trubičku, ze které vyčníval na šířku dlaně dlouhý hrot krystalu, ve kterém pulsovalo modré světlo. To Mozenrata zaskočilo, protože nepočítal s bojovým využitím toho, co mělo obsahovat informace. Nechtěl ji zabít, potřeboval se jí zbavit a nechtěl zničit ten krystal.

Zlomyslně se zašklebila (bodnutí stranou), protože jí jeho dilema bylo jasné, a vyrazila proti němu.

Teď už se soustředil. Když švihla rukou, byl už u její druhé ruky a ostřím ktary jí švihl přes zápěstí. Zasykla a cukla rukou. Mozenrat kmitnul dýkou nahoru, až se koncem jílce dostal nad ruku a prudkým cuknutím dolů ji praštil ještě jednou, až jí čepel vypadla z ruky. Zase po něm sekla krystalem. Když uhýbal výpadu, ztratil na moment rovnováhu. Opřel se o jednu nohu kvůli vyrovnání a druhou zvedl, aby tělo kleslo. Ta zvednutá se ale připletla právě do dráhy bodajícímu krystalu.

Sferil mu hladce prošel látkou kalhot a zajel do masa. Zásah skoro necítil, ale jeho protivnice stále držela trubičku a krystal se v ráně pootočil. Jak Mozenratovo tělo kleslo, noha sebou proti zbrani škubla a zlomila křehké ostří těsně nad kůží.

„Ááááá….“ zařval Mozenrat, dýka mu vypadla z ruky a začaly na něj jít mdloby. V jeho hlavě se objevily informace, neznámé obrazy, mapy a slyšel útržky rozhovorů, jako by kolem něho mluvilo najednou asi pět lidí. Jeho vidění se zastřelo siluetami, padl na záda a jen mělce a prudce oddechoval, zatímco mu na čele vyrazil ledový pot.

„Doprdele…“ zaklela bojovnice, jako kdyby jí právě došlo něco, na co celou dobu nepomyslela. Svěsila ruku podél těla a druhá půlka krystalu jí vypadla z ruky do záhybů Mozenratova pláště, který ležel na zemi a cukal sebou podle pohybů svého majitele.

Krystal nevybuchl. Oba ale zaplavilo bzučící modrobílé světlo jako lehká aura, ve které Mozenrat viděl prapodivné tvary a slyšel další ozvěny hlasů, jako kdyby se pohyboval v cizích myšlenkách, snech či vzpomínkách.

Pak uslyšel výkřik vzteku, něco rudého obalilo celé jeho tělo, zvedlo ho to do vzduchu a odhodilo někam stranou. Otočil se ve vzduchu a před očima se mu mihlo nebe i země a tvrdě dopadl zpátky na zem. Svět mu před očima vybuchl ve stovce barevných záblesků a pak už byla jenom tma.

 

Když se probral, ležel stále na střeše, bolelo ho celé tělo a skláněl se nad ním Rentgol s Černou pěstí. Weast stál se založenýma rukama opodál a kontroloval okolí, v každé ruce jednu ze svých mnoha hůlek.

„Mám chuť ti vynadat, ale asi tě budu muset pochválit.“

Mozenrat se pousmál a zkusil se pohnout. Jakmile se pořádně nadechl, ucítil spáleninu. Jeho noha ho zradila a padl zpět na dlažbu střechy.

„Moc se mi nemel, máš stehno skoro nadranc.“ oznámil mu mystik a zkoumal cosi na Mozenratově noze.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.