SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

,,A proč ji hledáte, pane?“ zeptal se starší strážník.

,,Mám se tam setkat s několika lidmi.“ odtušil Mozenrat.

,,A jakými?“

Mozenrat se zarazil. ,,Proč vás to zajímá?“

,,Protože v tomhle městě může člověk snadno přijít k úrazu, pokud se dává dohromady s konkrétními lidmi nebo s některými skupinami.“ řekl starší.

Mozenrat si je chvilku prohlížel. ,,A koho chráníte před kým?“

,,Vyberte si podle vlastní nátury,“ odfrkl si starší ,,ale jestli po nich opravdu tolik toužíte, tak je to rovně touhle ulicí, až narazíte na Třídu Temné Touhy, a pokud neztratíte směr, neměl byste to minout. Kdyžtak se doptáte na místě.“

,,Hezký den.“ pravil bezbarvě mladší a oba pokračovali v obchůzce.

Mozenrat se za nimi chvíli díval a pak pokračoval v cestě.

Rozhlížel se kolem sebe a přemítal o všem, co musí udělat, takže ani nevnímal měšťany v nejrůznějších úborech od hábitů přes kazajky až po brnění, a tak nějak automaticky se jim vyhýbal. Nevnímal dokonce ani občasný klapot kopyt nebo projíždějící povoz a další městské zvuky.

Jeho myšlenky se vždycky zasekly na tom, že všechno se bude odvíjet od jeho návštěvy a setkání s Nareathem, takže plánovat další kroky zatím nemělo moc význam. Navíc vůbec nebylo jisté, že jeho cíl bude přímo na místě, ale uklidňoval ho opatův průvodní dopis pod tunikou.

V příštím momentě se reflexivně zarazil. Celé tělo mu ztuhlo v pohotovosti. Zaslechl nezaměnitelný zvuk šustění čepele o oděv.

Ohlédl se a zašklebil. V boční uličce byl právě někdo přepadáván.

Tohle ho pronásledovalo skoro pořád. Bylo mu něco přes dvacet a moc míst nenavštívil. Ale kam přišel, tam se obvykle dříve nebo později něco semlelo.

,Nepotřebujete s tím pomoct?“ křikl do uličky na dva chlapíky, z nichž jeden držel ruce za zády tlouštíkovi v zástěře a druhý ho s nožem v ruce šacoval. U nohou trojice se válely dva tlumoky.

Ten, co držel oběť, se ohlédl po zvuku a odsekl: ,,Nepleť se do toho, jestli chceš vodejít vcelku, mladej.“ a Mozenrat si uvědomil, že mu něčím strašně připomíná králíka.

,,Já jen, že by nebyl blbej nápad jít trochu stranou, tady ste hrozně na očích.“

„Hele nemontuj se do toho a di si kurva po svejch, jo!“ odsekl mu ten s nožem, přehodil si frajersky zbraň z ruky do ruky a  rozřízl jeden z tlumoků.

„Nedělej to.“ řekl mu tlouštík, který trochu překonal počáteční šok a navzdory situaci začínal vypadat poměrně klidně.

„Klídek pantáto, vim, co dělám.“ opáčil nevzrušeně, vytáhl ze zavazadla hliněnou nádobu, ve které předpokládal pálenku a s lupnutím zátky ji otevřel.

„Asi ne…“ odvětil tlouštík, když z lahve začal unikat tmavě modrý dým a jako kouzelný džin plnil uličku. Žádná orientální hudba ho ale nedoprovázela. Mozenrat se zastavil a fascinovaně scénu pozoroval, připraven kdykoli vyrazit do akce.

„Co je to kurva za ksindl!“ zařval lupič a snažil se mrak odehnat. Když plyn obalil jeho tělo, ozval se podrážděně: „To kurva svědí!“ zavrčel a ustoupil až na růžek uličky, která byla vlastně jen slepým zákoutím ohraničeným dřevěnými deskami. Tím se na chvíli vymanil z jeho objetí.

Jak tam ale stál, mrak ho znovu pohltil, jako by měl vlastní vůli a on se škrábal na rukách, na kterých se objevily červené skvrny podrážděné kůže. Jak se ohnal rukou, čepel jeho nože křísla o cihlovou zeď a do kouře dopadlo několik zbloudilých jisker.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.