SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Plyn se vzňal a lupičovo oblečení chytlo. Mozenrat k němu vyrazil (zmatené švihání rukama) a jakmile byl dost blízko, jeho sice oslabená, ale stále přítomná vrozená telepatie ho začala informovat o budoucích pohybech protivníků. Modrý dým shořel během vteřiny a zanechal v uličce jen trochu kouře a puchu.

Mozenrat vykopl popálenému lupiči nůž z ruky a čepel cinkla o zem. To zmatené mávání bylo nebezpečnější než cílený úder. Jeho druh odstrčil svou oběť (úder pěstí napřímo) a velmi impulsivně se na Mozenrata vrhl.

Ten uhnul z trajektorie jeho ruky, zkroutil mu zápěstí a nechal ho setrvačností naběhnout na jeho kolegu a protější zeď. Oba se po pár vteřinách překvapivě svižně zvedli, přičemž několikrát dupli na tlouštíkovy tlumoky pohozené u zdi, a podívali se na Mozenrata pohledem, který by dohnal k explozi i vodní meloun.

„Co to mělo bejt, ty zmetku? Si myslíš, že s náma stačí fláknout jednou vo zem a sme tuhý?!“

„To bezpochyby ne,“ odvětil Mozenrat „ale ujišťuju vás, že vím naprosto přesně, co uděláte v další vteřině a vaše snahy mě zaskočit jsou tím pádem zcela marné. Navíc jsem tu sice cizinec, ale nedivil bych se, kdyby v tom vaku, na kterém stojíte, bylo ještě nějaké překvapení.“

Tohle nebylo vychloubání, jen jednoduché shrnutí pro a proti konkrétní situace, ale přece jen chvilku trvalo, než si to ti dva srovnali v hlavách. Pak beze slova utekli.

,,Kámo díky, tohle nebylo vůbec špatný. Jen škoda tý flašky, budu to muset objednat znova. Ale za to si můžu sám, koukal sem, kde co lítá, a nechal se zaskočit.“

„Co to sakra bylo tohle?“ byla jediná rozumná otázka, která Mozenrata napadla.

Tlouštík se zasmál. „Jeden plyn, kterej… si někdo objednal a já ho měl doručit do lokálu.“ povzdechl si. „No, teď abych to udělal znova. Tohle byla koncentrovaná dávka.“ Prohlédl si Mozenrata od hlavy k patě.

„Ty jsi kterej?“

Mozenrat mávl rukou. „Jen kolemjdoucí, který má na tyhle věci nějak kliku i tehdy, když dorazí do nového města.“

Pak se otočil tak prudce, že jeho společník sebou cukl.

,,Ale kam jsem dal způsoby. Napadá mě otázka, jestli jsi v pořádku. Ale mluvíš, stojíš a hejbeš rukama, takže asi jo. Nevíš, kde bych našel hostinec U letící čepele? Nasměrovala mě hlídka, ale stejně jsem asi ztratil směr.“

,,To máš kliku, já tam dělám hostinskýho. Sem Henlin.“ řekl bodře a napřáhl ruku. Mozenrat ji s úsměvem stiskl. ,,Mozenrat nra Tar-Enor.“

Henlin se zarazil. ,,Co znamená to nra? Asi nebudeš zdejší, co?“

,,No to opravdu ne. Pocházím z jednoho pouštního světa a sem jsem se dostal řízením osudu po několika složitých událostech. Nra znamená ,pocházející z´ a je to u nás běžná součást jména.“

,,Co to bylo za události?“ zeptal se Henlin a Mozenrat postřehl opatrný podtón.

,,Nic, co by mohlo kohokoli tady ovlivnit.“

,,Jasný. Neměj mi to za zlý, ale málokdo v tomhle městě má zájem o jiný problémy než ty svý.“

,,Rozumim.“ Mozenrat se rychle rozhlédl kolem. ,,No mohli bysme zmizet, co ty na to?“

,,Sem pro.“ kývl Henlin a zavěsil si na rameno oba vaky, což provázelo několik zvuků jasně roztříštěných nádob.

Vykročili k hlavní ulici a když je uvítal šum lidí kolem, zatočil Henlin doprava.

,,Co tě sem vlastně přivádí, Mozenrate? Hledáš někoho, něco, práci, jen tak procházíš?“

,,Hledám člověka jménem Nareath.“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.