SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Otočil se zpátky k Mozenratovi. „Ničeho se neboj, autoritativně jenom vypadá. Kdybys měl potíže, poradí ti Henlin, protože ho zná jak ty sklenice za sebou.“

Nato Černá pěst beze slova opustil lokál a zanechal za sebou Henlina umývajícího sklenice, jednoho mladého zabijáka a jednoho starého šlechtice, oba s otevřenou pusou a neschopné slova.

Ticho přerušil Henlin. „No pánové, nechci vám do toho kecat, ale řekl bych, že minimálně s jedním z vás Derakin pěkně vyběh.“ Uchechtl se. „Ne, že by to bylo poprvý.“ Postavil sklenici velmi pečlivě do police k ostatním a upřel na oba pohled plný očekávání.

Mozenrat došel k baru a teprve teď si Nareatha pořádně prohlédl. Z tváře pokryté vrásky a orámované odrostlými stříbrnými vlasy na něj se zájmem hleděly purpurové oči prozrazující stále přítomný životní elán. Jako u Daregana, napadlo ho. Na nose měl drobné brýle na obloučkové obroučce a působil dojmem akademika či bankéře, což jen doplňovaly vousy zastřižené podobně jako u Derakina. Brát to čistě podle vzhledu, mohla to být starší verze Černé pěsti. Měl na sobě kabátec s několika ozdobnými sponkami, ke kterému chyběla už jen vycházková hůl.

„Takže ty jsi Mozenrat.“ konstatoval Nareath a přerušil tak Mozenratovy další úvahy.

Ten přikývl. „Jo, Daregan mě za tebou poslal. Takže jak to tak vypadá, budeme se mít na chvíli na starosti navzájem.“

Upřel na Nareatha zamyšlený úsměv člověka, který byl možná postaven do nezáviděníhodné pozice, ale není vůbec vyloučeno, že má dostatek způsobů, jak z ní různými oklikami vytěžit co nejvíc.

Šlechtic si ho prohlédl od hlavy k patě. „No tak se trochu najíme a pak si uděláme okružní jízdu po městě.“ konstatoval a zamnul si spokojeně dlaněmi s myšlenkou, že by to hlídání nemuselo být zase tak marné.

 

Posilněni pečínkou a trochou lehkého piva zamířili někam do labyrintu uliček, jejichž logika Mozenratovi zatím unikala. Nareath šel ale očividně konkrétním směrem, jen nepovažoval za nutné sdílet tento záměr se svým nedobrovolným průvodcem.

„Kam že to jdeme?“ zeptal se Mozenrat po několika minutách, když míjeli už čtvrtou křižovatku a on si konečně trochu více prohlížel místní obyvatelstvo.

„Trochu se projdem po městě a možná ti opatříme nějaký věci, který se ti při pozdější práci budou hodit.“

„Hele proč je tebe vlastně Derakin tak nasranej?“

Nareath si povzdechl tím způsobem, kterým si povzdechnou lidé, kteří se o něčem neradi baví, ale je jim jasné, že okolí bude vyzvídat. Pak jen odevzdaně pokrčil rameny. „Nic moc, jen na mě má pifku ženuška šéfa bankovní rady a šla po mě tak trochu i bankovní ochranka.“

„Takže jsi s ní spal nebo co?“

Hrabě si zase povzdechl. „Hele já mám prostě ty ženský rád, protože maj obvykle vkus, umí se chovat a jsou rády za trochu konverzace a společnosti. Ale když se z nich vyklubou totální slepice, což se projeví až po nějaký době, tak neodolám a občas si z nich trochu vystřelím. No a to je samozřejmě nakrkne, protože nemaj rády, když je někdo nachytá a ukáže jim, že s ním nemůžou zametat a neskočí na sladký přísliby. A Derakina samozřejmě sere, když tohle musí uklízet. Ono mu ani tak nevadí to vyřizovat, ale problém je, že tyhle guvernéři, makléři a další éři na to jdou přes politickej tlak a Černá pěst tuhle oblast hrozně nemá rád. Umí se v tom velmi dobře orientovat, což o to, ale je to pro něj hrozně únavný prostředí.“

Mozenrat si nebyl jist, jestli se od něj očekává nějaká reakce, takže radši mlčel. Z ticha byl zachráněn absencí jakýchkoli dalších zvuků, což nikdy nebylo dobré znamení, a vědomím, že kolem nich není ani noha civilisty.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.