Jeden z prvních případů, jen s minimem dopadů 04

-A pročpak vás to tak rozčílilo, příteli?- Charova mysl připomínala znuděného pracovníka zákaznické linky, kterého se ptá na tu samou věc už osmý člověk během hodiny.

No jestli se v tom někdo bude důkladně vrtat, a oni budou, určitě je to nějak zavede až ke mně…-  začal Schem rozčileně.

-No a? Dělal jste s těmi listinami snad něco?-

-No, to ne…-

-Tak čeho se bojíte, drahý hrabě? Do celé záležitosti jste nijak nezasahoval, nesnažil jste se ničemu bránit a nic podobného. Jednoduše se objevila nesrovnalost v liteře a aktuálně je podrobena pečlivému rozboru. To je naprosto korektní postup.- shrnul mystik fakta.

-No snad máte pravdu.- hlesl už klidněji šlechtic. Chara to uklidnilo, protože z myšlenkové komunikace s lidmi v afektu ho vždycky hrozně bolela hlava.

-O tom nepochybujte. Chovejte se dál jakoby nic. Naše dohoda se nemění. Pokud ano, samozřejmě vás budu informovat. Momentálně před sebou máte několik klidných dní, protože ten rozbor přece jen nebude z hodiny na hodinu. Nalijte si sklenku a mějte taky jednou radost ze života.-

Schem chtěl ještě něco dodat, ale lupnutí v hlavě mu oznámilo, že další hovory povede už jen sám se sebou.

 

Mystik sedící kdesi v Nikdysvitu si založil ruce za hlavou a zvažoval svoje další kroky. S panikařícícm artitrem se dalo počítat, Schema znal už poměrně dlouho, jen Chiprunev ho asi uměl uklidnit nějak lépe. Jenže Chiprunev byl pryč. Char vítal možnost podniknout konečně něco vlastního a nedělat jen pobočníka, akorát musel všechno zařízovat sám a ne vždycky přes daonar. Tím pádem byl víc na očích, problém byl, že SVS ho znal. Kvůli tomu bylo třeba víc vrstev, prostředníků a mezičlánků, aby Char nebyl v ničem zapojen přímo. To by nebyl problém, kdyby mohl zapojit osoby, které zapojoval normálně a byl spolehlivé. Jenže teď musel v rámci vlastního utajení pátrat v neznámých vodách kde – aspoň z jeho pohledu – bylo v Soranu tolik blbců.

Promnul si oči a soustředil se na jednoho mladého půlelfa, který by se měl nacházet někde v Umvýru.

-Copak jich přivádí, pane mystik?- zeptal se žoviálně a Char se neubránil pocitu potěšení, že ho zastihl v dobré náladě. Pravděpodobně měl v ruce tak druhou číši vína a opodál nějakou dámu.

-Potřeboval bych využít vašich služeb.

-Kterých konkrétně?- zeptal se mladý lupič.

-Jak jste na tom s trezory?-

-Docela si rozumíme, ale žádný dlouhodobý vztah. O co jde?-

-Potřebuju do jednoho z nich něco vložit a ten jeden se nachází v jednom zámečku. A potřeboval bych to během dne.-

S dostatkem motivace to nebude takový problém. Můžou mi na našem obvyklém místě nechat podrobnější informace a nějakou tu zlatku? Ať to neposíláme přes moc přístupné vody?-

-Určitě, nechám tam i to, co máte vložit. Není to velké.-

Oběma účastníkům konverzace luplo v hlavách a spojení utichlo. Jeden z nich si opět protřel oči a druhý možná trochu ztratil chuť na tělesné radovánky.

 

Propedeutické vademecum distantní aplikace run

 

Byla noc. Drawk ležel na břiše přitisknutý ke střeše skladiště a přes mířidla na hlavni stojící na dvou nožičkách mžoural na ulici pod sebou a snažil se rozeznat něco jiného než stíny. Pažbu měl opřenou o rameno a rukou tiskl prodlouženou runařskou hůlku ukrytou uvnitř konstrukce.

„Fakt to nemůžem dělat za světla? Mám strach, že trefim patrolu Stráže nebo vyhodim něco do vzduchu,“ zeptal se s nadějí v hlase Weasta, který upíral pohled stejným směrem a v prstech držel jednu ze svých mnoha hůlek.

00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *