Jeden z prvních případů, jen s minimem dopadů 05

„Můžem, ale bude to k prdu, protože se potřebuješ naučit mířit i ve tmě. Navíc jsem slíbil Derakinovi, že vyzkoušíme tuhle krásku a ty zhoršený podmínky. Mířit za světla umí každej vůl. Proto s sebou máme tenhle vercajk,“ poklepal přitom koncem hůlky na hlaveň.

„Jak se to vlastně jmenuje?“ dotázal se Zashioňan.

„Hmm…runovnice, runopal, runomet, runkuše, runostříl…legrační je, že žádný z těch jmen se víc neujalo, takže se tomu prostě říká různě i v různých rodech.“ Weast se uchecht: „Zkrátka zkombinuj runy a střílení a bude asi jasný, o čem mluvíš.“

„Princip je úplně stejnej jako u klasickejch hůlek, který už jsem ti předvedl,“ pokračoval runař ve výkladu. „Akorát tady ti konstrukce pomáhá se stabilitou a tím pádem vysoce zpřesňuje míření a současně zvyšuje dosah. Teďka potřebujem jen nějaký nazdárky, co tu budou dělat brajgl, abysme mohli jednoho z nich střelit do zadku. Pravda, pokud se v nejbližší době nikdo nezjeví,“ pokýval unaveně hlavou, „tak picni kohokoli, kdo se na tý ulici zjeví a prohlásíme to za úspěšný nácvik. Derakin by byl sice radši, kdybysme v rámci tvýho dalšího výcviku udělali i něco pro Soran, ale není to nutná podmínka.“

„A nemůžem střílet na terč?“ trval Drawk na svém.

„Můžem, ale stejně se dříve nebo později musíš naučit použít to v terénu, takže proč se zdržovat tim, co můžeš vyzkoušet vždycky? A hele, někdo fakt jde…“ utnul Weast a opřel si hůlku o spánek.

Jeho oči se stříbřitě zaleskly. Drawk po hůlkce chňapl a zopakoval Weastův pohyb. Když si ale hůlku přitiskl na kůži, pálila jako plamen svíčky.

„Promiň, pojistka proti manipulaci cizí osobou,“ podotkl runař a očaroval Drawkovy oči pro přiblížení a lehké zlepšení světelných podmínek.

„Hele, to je dobrý, tos mohl udělat hnedka, jak jsme přišli,“ poznamenal Zashioňan nadšený novým způsobem vidění.

„Inu, mohl,“ pokrčil Weast rameny a dál pozoroval dění desítky metrů před nimi.

Parta mladíků se snažila vylézt na soustavu beden a sudů a dostat se do vyvýšeného okénka, které bezpochyby vedle do skladiště nebo podobného prostoru s mlhavým příslibem zajímavého lupu.

„Pamatuješ si symbol?“ ujistil se Weast.

„Jo, pamatuju,“ ozvalo se zastřeně. Drawk si se do zbraně opřel ještě více, takže se mu na pusu tlačil kousek kovu a kůže. Jeho očarované oči sledovaly partičku zlodějů přes oko na hlavni.

„Hele, na to by se dal přimontovat nějakej dalekohled, lupa nebo něco, ne?“

Runař se zarazil a kmitl zrakem na runopal na opěrce a mířícího Drawka.

„To je pravda, něco takovýho by se dalo udělat, ale pro střelce je většinou snazší si upravit zrak magií. Ale, nadhodim to Vidtovi. Teďka se ale soustřeď na cíle, prosím.“

Drawk v duchu přikývl a jeho mysl se kompletně oddala převádění energie na zásah do zadnice kývající se na druhém konci linie začínající u ústí trubky.

Pak jakoby se svět na moment zastavil… Drawk zase ucítil to napnutí celého těla, zavibrování hůlky uvnitř runopalu…pak zaslechl výkřik, který k němu dolehl a jehož zvuk si uvědomil až se zpožděním. Zamrkal a spatřil jednoho ze zlodějů, jak se drží za zadek a válí se po ulici.

„To sem ho trefil tak silně?“

„Ne ne,“ zakroutil Weast hlavou, „ale už se drásal do toho okna a slítl rovnou na dlažbu. Dobrá trefa, navíc díky tvaru kouzla nevědí, odkud se co vzalo.“

„Jo? No já to ani neviděl.“

00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *