Jeden z prvních případů, jen s minimem dopadů 09

Vlezl dovnitř a i ve sporém světle z ulice poznal nástěnnou malbu, která se rýsovala jako tmavý obdélník proti světlé stěně. Přišel až k ní a po svižném zkoumání cvakl mechanismu, který malbu vyklonil nahoru jako poklop. Pod ní už se nacházela zcela hladká stěna trezoru. Nezvaný host zavřel oči a vybavil si všechny instrukce ohledně zákonitostí tohoto mechanismu. Byl ve skutečnosti velice prostý, ale zákeřný v tom, že omezoval člověka na dva smysly – sluch a hmat.

Zatlačil postupně na několik míst kovové desky a tam, kde se pohla, jeho ruce už zůstaly. Velmi pomalu posouval dlaně a naslouchal skřípání mechanismu, krytému navíc samotnou skořepinou. Po několika dlouhých minutách to uvnitř cvaklo, stěna trezoru se zasekla v pevné pozici a dovolila rukám, aby ji normálně vyklopily.

Vetřelec natáhl ruce dovnitř a vylovil kožené desky nacpané dokumenty. Rychle je položil na zem a sáhl do kapsy. Do jeho ruky vklouzl podlouhlý krystal, který zajel mezi papíry a kořený hřbet. Šel tam ztuha, ale to nebylo podstatné, protože za chvíli se stejně rozpadne, jakmile kouzelná matrice, která se v něm skrývala, přejde přímo do materiálu.

Ruce zvedly desky a vrátily je na místo. Pak zaklaply i trezor a obraz usadily bezpečně na zeď.

O minutku později vyšla ze stínu stromů za plotem nenápadná postava, jen nyní zadýchaná a poměrně zpocená, spíše nervozitou než fyzickou námahou.

Za dalších pár minut naplnila vnitřek trezoru intenzivní modrobílá záře a krystal se začal rozpadat a upalovat sám sebe, jak se jeho nehmotný obsah dostával do okolního materiálu. Bylo to hoření bez popela, bez plamenů a bez horka. Za necelou hodinu by jen důkladná magická analýza zjistila, že se s deskami něco stalo.

 

Dialog centrální inteligence a aristokratické špičky

 

Černá pěst se potuloval Soranem jen tak bez cíle, ale postupně zjišťoval, že se přibližuje k Wyharovu domu. Původně se chtěl otočit na patě a dát si u Henlina aspoň panáka, ale nakonec pokračoval v chůzi. Jestli se Čirý zrak vypravil na sklenku, bylo dost dobře možné, že už provedl něco s tím zákonem a u něj doma by mohlo být něco použitelného.

Uvnitř vilky na pomezí Řezkova a Staročtvrti se svítilo. Asi Přesunutá, napadlo Derakina, když si mlhavě vzpomněl na postarší dámu, která Wyharovi občas uklízela, protože syndikátový právník tomuhle úkonu mimo svou pracovnu moc pozornosti nevěnoval. Ostatně i jeho představa o pořádku v pracovně byla lehce zavádějící a kontrastovala s jeho perfektně uspořádanou hlavou, která SVS už vytáhla z mnoha problémů.

Derakin otevřel branku pomocí nacvičeného grifu ochromujícího zámek a vešel podobně i do domu.

Zpoza rohu do chodby vykoukla hlava s pevně utaženým drdůlkem.

„Ha, to jste vy. Co pan Čirý zrak?“

„Wyhara přepadli, když se vracel z jedné vinárny v Nikdysvitu, paní Přesunutá. Je mrtvý.“

„Do háje. Já mu už několikrát říkala, aby se těm končinám vyhýbal. Takže to tady bude zase nějakou dobu tichý, co?“

„Jo, to máte pravdu. A já nebudu mít parťáka na karty,“ zasmál se Derakin.

„A nesete mi něco, nebo jste mi to přišel jen říct?“

Velitel si uvědomil, že celou dobu hladí dřevo hůlky. „To i to. Vzal jsem od jeho těla jeho špacírku, než ho Stráž odvezla. Vždycky mu to někde otřískaj, tak mu to radši hodim domu. Jak to vypadá v jeho pracovně? Rád bych se podíval po nějakých listinách, na kterých měl dneska pracovat.“

00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *