Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Mise sama byla celkem rutinní, ale ne všichni zažili to samé…

 

„Udržujte požár –  za hodinu zme tam.“

 

Zdeněk Galuška, Stařeček Pagáč vyprávjajů

 

Derakin Černá pěst, velitel Soranského výzvědného syndikátu, pozoroval Charovu tvář prostou jakékoli emoce.

„Proč mi tohle vlastně říkáš?“

Mystik pokrčil rameny a i ten minimální pohyb těla byl doprovázen lehkým zašustěním látky šedého roucha.

„Sice dělám většinou pro Ostvir, ale to neznamená, že mě tam nemůže pár lidí pěkně srát.“

„Takže pomsta nebo něco na truc?“

Derakina vždycky zajímala motivace jednání, ze kterého se dalo něco vymáčknout i do budoucna. A teď se díval do očí ostvirského mystika, který mu právě prozradil existenci jistého vězně. Černá pěst o něm věděl. A teď i to, kde je. Dal mu prostě informace na stříbrném podnosu a Derakina zajímalo v perspektivě mnoha zájmů, jak moc může tenhle zdroj ještě využít a co ho to bude stát.

„Říkej si tomu třeba starost o rovnováhu sil, to je úplně jedno. Je jasné, že ta informace se dostane ven, protože to dělají dříve nebo později všechny informace. Ale někoho by mohlo překvapit, že se mezi zainteresované strany dostane i někdo z druhého konce dimenze. Ideálně v momentě, kdy už nebudou moci jakkoli zakročit.“

Derakin se chtěl zeptat ještě na pár věcí, ovšem setkání už přerůstalo bezpečnou dobu. Za prvé tu vždycky mohl být monitoring prostoru třetí stranou, za druhé čím déle na jednom místě, tím větší stopy po sobě lidské bytosti nechávaly bez ohledu na svoje schopnosti a za třetí to ve stokách pod Soranem vždycky pěkně smrdělo.

„Tak díky a těším se na další setkání.“

Char se pousmál nad větou, která ho měla vyprovokovat k potvrzení nebo odmítnutí další spolupráce. Věděl, že je to situace, ve které nelze vyhrát. Ať se zachová jakkoli, něco to o něm řekne. Pozitivem bylo, že hrály obě strany a obě o sobě vždycky něco prozradily.

„Nevylučuju ho.“

 

Solidně zahráno, přesvědčovali oba sami sebe, když se svižným krokem snažili vymotat ze stále proměnlivých stok města, které bylo jednou velkou tajnou službou o desítkách mozků a miliardách myšlenek.

Derakin si našel tichý kout, rozhlédl se kolem a udělal několik rutinních opatření proti sledování psychické aktivity. Spíše pro svůj vlastní klid než pro jejich reálnou účinnost.

Pak sevřel ve třech prstech zabroušený sferilový krystal v kovovém pouzdru podobném obalu na doutníky, který se mu v ruce ocitl po setkání s osobou, od které to skutečně nečekal.

Char byl mystik pracující víceméně pro ostvirské triády. Tím pádem byl na výplatní pásce Chipruneva, jednookého plešatého bastarda z povolání. Jeho rodinný původ nehrál roli. Derakin nepochyboval o tom, že Charova výplatní páska obsahuje i jiné spolky a bratrstva, ale stejně by ho zajímalo, proč se mystik vydal tak na dostřel. Obvykle byl někde v Soranu, ale nedával svou přítomnost najevo a mezi Soranem a Ostvirem panovalo už roky napětí, které mohlo stále vybuchnout ve válku ohrožující celý kontinent. Ostvir chtěl dominovat, Soranu se zatím dařilo udržovat ho v mezích jak v zájmu svém, tak i ostatních.

Sáhl si postupně na obě zápěstí a otočil náramky, které měl kolem nich navléknuté. Pokud by měl dostatek času a klid, poradil by si s krystalem i bez nich, ale teď se mu nedostávalo ani jednoho a už byl poměrně vyčerpán, takže si musel trochu ulehčit práci.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.