Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Za dvě minuty byli za zdí a mohli si konečně prohlédnout budovu pořádně zblízka. Předtím viděli spíše různě rozesetá světla pochodní a občas zahlédli osvícenou zeď, ale to o ničem nevypovídalo. Podle všeho byla pevnost původně vojenskou budovou, která ve válečných dobách trvale dohlížela na přístav a pobřeží ostrova. Ale dnes, v dobách relativního míru, kdy se navíc bitvy vedly jinde a jinými nástroji, spousta těchto budov ztratila původní smysl. Ale protože se nikomu nechtělo bourat to, co samo o sobě vytrvá a navíc se to dá pořád využít, staly se tyhle drobné pevnosti po celé dimenzi sídlem tajných služeb, věznicemi nebo operačními štáby ve státních službách. Koneckonců i Soranský výzvědný syndikát používal k nejrůznějším účelům několik zřícenin na území Machaje. I jinde.

Drawk s Rentgolem procházeli věznicí a zatím je díky Drawkově telepatii nic nepřekvapilo. Zashioňan sice cítil na několik metrů jen okamžité popudy a neuměl číst konkrétní myšlenky. Ale nemusel se na tuto schopnost soustředit a běžně uměl předvídat tahy protivníků i během soubojů.

-Tady po schodech nahoru a chodbou na západ,  informoval ho Rentgol skrze daonar.

Vystoupali do druhého patra a několika střílnami je ovanul svěží mořský vzduch.

Drawk neodolal a vyklonil se z jedné z nich ven. Pod nimi byla jen uzounká pěšinka těsně u zdi pevnosti a pak skalnatý sráz. Skákat by tudy nechtěl. Ukročil zpět na chodbu a oba pokračovali chodbou k cele, ve které měl být jejich cíl.

Ta se ničím neodlišovala od ostatních. Na nebi nad mořem se teď ustálily čtyři jasnější body bílého světla a v kombinaci s loučemi tu bylo krásně vidět. Zevnitř z cely se nikdo neozýval. Protože na dohled nebyly žádné stráže a Drawk ani necítil, že by se někdo blížil, pustil se Rentgola a bez okolků se postavil před mříž.

Na prohlídku měl méně než minutu.

Viděl slamník, keramický pohár a dřevěný talíř se zbytky jídla. Na slamníku byla natažená postava v šedém vězeňském stejnokroji, který vypadal jako uniforma a byl překvapivě čistý. Vězeň tu nebyl dlouho.

Uprostřed cely se mlel jakýsi stín. Vypadalo to jako koule černého dýmu, ve kterém občas problesklo bílé světlo a oslnilo ho. Musel se na ni dívat a doslova se do ní vpíjel očima.

,,Omlouvám se za to,“ pronesla postava na slamníku a její oči se na moment střetly s Drawkovými.

Rentgol a Zashioňan pak spatřili trochu odlišné věci.

Drawk zahlédl cosi svítícího, co se k němu blížilo, jako když k němu vzduchem běží nadpřirozeně rychle zvíře. Ztratil půdu pod nohama, slyšel svištění vzduchu a pak náraz na něco, co nebyla země. Pak ztratil vědomí.

Rentgol v chodbě spatřil proud světla, který vyrazil skrze mříže z cely a trefil Drawka po celé ploše jeho postavy. Štíhlý Zashioňan ani nenarazil na protilehlou zeď. Světlo jej obklopilo, pohltilo, prorazilo zeď věznice a obloukem vyrazil nad moře jako střela z katapultu.

Když podobno kometě padalo směrem k hladině několik set metrů od pobřeží Grenodie, vysílal už Rentgol obrazy a myšlenky Derakinovi a ostatním. Sám se přinutil k lehkému poklusu, jak mu to jen jeho tělesná kondice dovolovala a sbíhal po schodech dolů, zatímco mu šedé roucho pleskalo kolem těla.

O patro níž byl elegantně omráčen halapartnou naplocho. Dodnes není jasné, jestli úmyslně.

 

Ardwen procházela svižně mezi stromy a dumala, jestli by se ten zmatek v přístavu nedal nějak usnadnit. Rukou v kapse hladila měděný odznak SVS, zatímco Vidto a Kavir šli kousek za ní a něco spolu probírali.

Pak se v náhlém popudu inspirace a konspirace spojila s Derakinem.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *