Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Ardwen beze slova vykročila k molu.

„Co jdeš dělat?!“ houkl za ní Kavir.

„Někde tu musí bejt použitelnej prut. Nerybařila jsem ani nepamatuju a začínám mít hlad.“

 

Rodák z Machaje a elitní mystik se probral ve chvíli, kdy mu chrstli do obličeje vědro studené vody. Zaprskal jak naštvaná kočka, otřel si oči a rozhlédl se zmateně po okolí. Podle všeho byl někde v útrobách věznice a proti němu stáli tři uniformovaní pánové.

Jeden držel v ruce vědro, další stál vedle něj a držel halapartnu. Trochu spíše jako štít, aby stálo něco mezi ním a mystikem samotným. Mystiky neměl nikdo příliš v lásce, všichni je přitom potřebovali a navíc šli velmi snadno poznat.

Třetí neměl přilbu, jeho stejnokroj se lišil a u pasu měl meč. Měřil si Rentgola zkoumavým pohledem a snažil se vypadat zamyšleně.

Rentgol si zběžně ohmatal jejich myšlenky a usmál se. Za prvé nad tím, že si toho nevšimli, za druhé nad obsahem. Ticho přerušil ten s mečem.

,,Takže to máme neoprávněné vniknutí na půdu věznice se záškodnickým úmyslem a poškození chodby ve druhém patře. Co nám k tomu řeknete?“

Rentgol několik vteřin dumal nad tím, co stojí za zmínku a co ne. Nakonec to vzhledem k svému fyzickému stavu vzdal a prohlásil: „Že jste právě narušili tajnou operaci a máte mizerně hlídanou pevnost.“

Ten, který se škrábal celou dobu ve vousech, jako když čistí smirkový papír, se zarazil. Tohle nebylo přesně to, co čekal: „Tohle by moh říct každej.“

„K tomu vám víc řekne můj velitel, který se tu někde kolem musí vyskytovat. Já bych vám to taky rád osvětlil, ale vzhledem k tomu, že jste mě přetáhli halapartnou a ani předtím mi nebylo moc dobře, tak se s váma nebudu dál bavit.“

„No to teda budete. Jsem velitel věznice a jste zcela v mé pravomoci.“

Ozvalo se zabušení na dveře.

Tři hlavy se k nim otočily a zvenku bylo slyšet jakési mumlání a několik nadávek.

„Jo, to bude on, poznávám jeho slovník,“ usmál se Půlnoční šepot a opřel se pohodlněji o zeď, i když během procesu několikrát zasykl bolestí. Hlava se hlásila a mařila jeho snahu najít snesitelnou pozici.

Dveře se otevřely a na prahu stál Černá pěst s dalším strážným za zády.

„Kdo jste a co chcete?“ bafl bachař s knírkem a snažil se sledovat současně Derakina i Rentgola, i když přitom musel škubat hlavou jako slepice.

„Kdo jsem, je v tuto chvíli nepodstatné a nebudu vám to říkat, pokud skutečně nebudu muset,“ odvětil Derakin netrpělivým a unaveným hlasem člověka, který podobná prohlášení opakuje příliš často a někdy i stejným lidem za sebou, „ale vzhledem k tomu, že máte na krku dva problémy, které se mě týkají, nabízím vám svou neocenitelnou pomoc.“ Kývl na pozdrav Půlnočnímu šepotu a pak se zašklebil tak, jak to uměl jen on. Byl to výraz člověka, který má kontrolu nad situací, ví, že tomu tak je, ví, že jeho oponent je v koncích, ví proč a oponent si tohoto stavu zatím není vědom.

 

Vidto si přiložil ruku na spánek.

No, co je?-

-Co přístav?-

-Ech, to se těžko popisuje, ale posádka je fuč, furt to hoří a Ardwen už našla použitelnej prut.-

-Cože?-

-No prut, takový to dlouhý, co se na to chytaj rybičky.-

-Můžeš mi prosimtě vysvětlit, jak jste se dostali od dělání zmatku k rybolovu?-

-Hele, na to se zeptej tý naší kurtizány. Ale asi nevoláš jen kvůli tomu.- 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *