Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Vidto luskl na Kavira a posunkem mu naznačil, aby se zapojil do konverzace.

Co se děje?- zeptal se stopař Derakina.

-To je složitější, ale Drawka nám něco vystřelilo nad moře, ve věznici je díra a Rentgola omráčili halapartnou.-

-Sakra, je ten chudák v pořádku?-

-Jo, ale má náladu pod ležící štěně a po Drawkovi ani stopa. Nechte Ardwen rybařit a naklusejte sem, potřebuju prohledat okolí a Rentgolovi by neuškodila trocha léčení.-

 

„O čem to sakra mluvíte, chlape. Vyklopte okamžitě, co jste zač, nebo zavolám stráže.“

„Vaši muži jsou celkem schopní. Dokonce schopnější, než jsem v této oblasti čekal.“ Nato přistoupil k veliteli pevnosti a téměř otcovsky mu položil ruku na rameno, ačkoli byl podle všeho mladší než on, „To nemění nic na tom, že tento křehce vypadající muž patří do mého týmu a že se nahoře v pevnosti stalo něco, co si zasluhuje vaši pozornost. Navíc, kdybyste se mého kolegy normálně zeptal, myslím, že vám mohl celou situaci vylíčit, protože podle všeho u té události osobně byl.“

Velitel kmital pohledem na všechny strany. Pak se podíval Derakinovi do očí a viděl v nich shovívavost a pochopení náročného života velitele nápravného zařízení.

„Dobře, tak co se tedy stalo?“ povzdechl si bachař.

Protože Rentgol se skutečně cítil pod psa hodně malého, nechali ho dole v cele prospat. Derakin si vzal na starost seznámení velitele Jemifa s nečekanou událostí.

Zatímco se vrchní bachař zabýval zdí, Derakin poslal zbytku týmu daonarem několik příkazů. Potřeboval hlavně prohledat břeh, jestli náhodu neobjeví něco z Drawka. Ideálně celého Drawka. Odhadoval ale, že to stejně nemá smysl a že odpovědi se mu zatím nedostane.

Jak se tak opíral o mříž, něco nebo někdo mu zaklepal zezadu na rameno.

Velitele SVS reflexy nezklamaly a okamžitě klepající prst zachytil. V duchu si vynadal sám sobě, že se zabývá pitomou zdí a přitom má za zády cíl celé výprava. Bylo ale potřeba, aby to s posádkou šlo hladce.

„Když mě pustíte, tak vám i něco řeknu,“ ozval se mu vedle ucha vyrovnaný hlas.

Derakin prst nepustil, ale otočil se a pohlédl do tváře severského elfa ve vězeňském stejnokroji. Protože nebyl ozbrojený a navíc byl za mříží, Černá pěst ho pustil.

„Tak spusťte.“

 

Vidto stál na kraji srázu a z jeho ruky se linuly prameny bílého svitu, kterým osvětloval zákruty a zakrslé křoviny pod sebou. Kavir uvnitř v cele projížděl Rentgolovu hlavu zeleným regeneračním kouzlem, zatímco mystik udržoval všechny tři přes daonar ve spojení.

-Nezapomněl jsi na nic?- zeptal se Vidto Půlnočního šepotu a kmital pohledem mezi hladinou moře a dírou v patře.

-Hele tam není nic, co bych mohl zapomenout. Pustil se mě, aby nakouk do tý cely, pak vidim jen proud světla, jak s ním prolítnul stěnou a zapadl někam do moře.-

-A viděls opravdu, jak dopadl na hladinu?- zeptal se trpaslík.

-No, to přímo ne,- přiznal se Půlnoční šepot, –,ale trajektorie odpovídala tomu, jako by ho něco vystřelilo, protože ta kometa letěla normálním obloukem. Nevylítnul někam do nebe, tohle se chovalo, jako když vystřelíš člověka z katapultu.-

 

,,Takže kdo jste a o co se tu sakra jedná. Víte něco o tom, co se stalo mému kolegovi? Předpokládám, že ano, když máte na tu krásnou díru ještě krásnější výhled.“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *