Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Jemif na něj pohlédl s výrazem očekávání rozuzlení podivností dnešní noci.

,,Tak co jste zjistil?“

Derakin se pomalu nadechl a zkusil si srovnat myšlenky. ,,Mám nějakou představu o tom, co se tady stalo a o co vlastně jde, musím se vás zeptat na něco zcela jiného.“

Jemif pozvedl obočí a vyčkával.

,,Takhle, tu díru ve zdi, kolem které se to začalo točit, tu asi budete muset někomu vysvětlit, ne?“

Jemif si povzdechl. ,,No tak sice se tu neobjevujou moc často, ale kontroluje nás samozřejmě místní samospráva a občas někdo z Grenodijského sboru.“

,,Mám pro vás nabídku,“ pokračoval Černá pěst a v jeho očích se objevovaly spiklenecké jiskřičky, ,,ale nejdříve se musím zeptat, kdo ví co o tom vězni?“ Ukázal palcem za sebe směrem ke Srichově cele.

,,Vy ho chcete, co?“ odtušil Jemif.

,,Co kdyby se dneska neznámým způsobem ztratil, ale nikdo se nikdy nedověděl o celém incidentu?“

,,A ta zeď?“

Derakin mávl rukou: ,,Nechte to opravit a vymyslete si důvod, proč k tomu došlo. Pak mi pošlete účet.“

Jemif o nabídce dumal, a vypadalo to, že se mu líbí možnost delegovat svoje starosti na někoho dalšího.

,,Dobře, my se budeme chvilku koukat jinam a zítra pošleme někoho do města. Nakonec, ten chlap může bejt utajenej mág, pro kterýho tohle vězení nepředstavuje překážku, ne?“ Nečekal na reakci a už se měl k odchodu, když ho Černá pěst zarazil: „Poslouchejte, příteli, co se děje, že mi jdete tak rychle na ruku? Něco v nepořádku?“

Jemif se na něj podíval unavenýma očima. „Víte, já nevim, co je ten chlap zač. Přes časem ho sem dotáhla eskorta s plackou, jakou jsem v životě neviděl, a pověřující listinou od knížete z bregotska. Nic nám neřekli. Měli jsme ho prostě brát jako další kousek na seznamu a na nic se neptat. Takže jestli si z něj chce udělat položku na seznamu někdo jinej, já vůbec nejsem proti. Vypadáte jako člověk z nějaký tajný služby nebo bratrstva, takže si určitě budete vědět rady líp než já. Na tyhle šarády už nemám věk ani náladu. Ať se vám daří.“

Derakin si s ním vřele potřásl rukou a šel vyzvednout Sricha. Pak mu došla naprosto základní věc a zavolal znova na odcházejícího Jemifa: „Můžete mu odemknout celu?“

 

,,Jak se ti to podařilo?“ zeptal se Srich, když si to oba rázovali cestou.

Velitel SVS musel jen pokrčit rameny: ,,Já jim řekl, že se nikdo nemusí dovědět o tomhle incidentu, který svědčí o mizerném rozložení jejich hlídek, a nabídl jsem jim, že účet za zednickou práci můžou pak poslat do Soranu.“

,,Jenom tohle?“ podle hlasu byl elf lehce zklamán, asi čekal něco zajímavějšího.

,,Hele, kde není moc co zakrývat, tam se nedaj dělat originální nabídky. Oni sami jsou rádi, že se tě zbaví.“

Vyšli z pevnosti a Derakin zamířil k moři. Snažil se v temnotě zachytit Vidta nebo Kavira, ale asi pořád pátrali na pobřeží po případných Drawkových stopách.

Když vyšli do lehce osvětleného prostoru pod vězením, spatřil opodál ohníček a u něj čtyři postavy. Jakmile dorazili blíž, zachytil vůni pečené ryby a spatřil dva pořádné kousky zavěšené nad ohněm. Vidto k němu natáhl ruku s lahví, kterou opatřil neznámo kde. Byla příjemně těžká.

Naproti němu přes plameny dřepěl Drawk a šířil kolem sebe pach spáleniny.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *