Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

,,Kdes byl, skunku?“ otázal se Černá pěst.

Zashionský agent se protáhl a v kostech mu zřetelně zapraskalo.

,,Popravil jsem jednoho démona a podsféry jsou mi asi dlužny službičku, podej mi tu flašku.“

,,Ještě před chvílí bych řekl, že jsi nalitej, ale teďka ti to asi i věřim.“ Pak se otočil na ostatní a ukázal na svého společníka. ,,Mimochodem, přátelé, tohle je Srich a možná se s ním budeme v Soranu potkávat.“ Poplácal severského elfa po rameni a pokynul Drawkovi, ať pošle pití dál.

Pak ucítil v hlavě tlak tak decentní, že mohl patřit jen totálnímu profesionálovi.

Prověřit i barvu spodků a příbuzenstvo do třetího kolene?-

-Tak tak.-

Ve tmě se ozvalo klapnutí kamenů o sebe. Tým soranských agentů tasil zbraně jako jedna osoba, ale to se jen vrátili wyverni, které přilákala vůně pečeného masa.

„Já jsem vůl,“ plácl se Derakin do čela.

„Jo, pravda, chybí nám jeden pro Sricha,“ přitakal Kavir při pohledu na okřídlené tvory.

„Hele tak leťte napřed a vytvořte mi tunel nebo pro mě pošlete Tharana,“ navrhla Ardwen.

„To by šlo,“ přisvědčil Černá pěst a olízl si mastné prsty.

Rentgol si povzdechl: „Vydrž holka minutku,“ a zavřel oči.

Nějakou dobu nikdo nepromluvil.

„Dobrý, je na cestě. Mimochodem zavadil jsem o vlákno místního bezpečnostního sboru. Vypadá to, že jihozápadně od přístavu čapla skupina místní posádky nějaký vojenský zběhy, nevíš o tom něco?“ podíval se mystik tázavě na bojomágyni okusující rybí páteř.

 

Drawk se probudil a bolelo ho celé tělo. Seděl na kamenném křesle a kolem cítil oheň. Ne ten čadící oheň, jako když se něco pomalu pálí. Tohle byla čistá esence ohně, oheň, který kolikrát hořel beze zdroje, bez příčiny a bez časového omezení. Skutečný Oheň.

,,Jsem rád, že vnímáte. Nebyl jsem si chvilku jist, jestli jsme nepoužili moc silný kalibr střely.“

Hlas přicházel jakoby z dálky, ale to jen Drawkovi strašně hučelo v uších.

,,Co… co se stalo?“ zeptal se. Hlava mu lehce třeštila, ale křeslo ho hřálo. Vůbec tady bylo docela teplo. Snad příliš.

,,Odkud začít,“ řekl hlas, ,,řekněme, že potřebujeme na chvilku vaše schopnosti, a protože situace na povrchu nám přihrála do cesty vaši přítomnost, rozhodli jsme se toho využít a dostat vás na krátký čas sem. Jen takový čas, jaký bude potřeba k vykonání toho, co po vás bude naše společnost chtít.“

Teprve teď se pořádně rozhlédl po okolí a pár věcí mu docvaklo.

Za prvé, rozhodně nebyl na Namidu a jestli ano, tak sakra hluboko pod povrchem. Kolem něj občas vybuchly mraky jisker a vyšlehly plameny z čisté skály. Nikde ani kapka vody, maximálně jezírka něčeho, co občas chytlo, aby to vzápětí zase zhaslo a jen tlumeně bublalo.

,,Fajn, zabít mě asi nechcete, to bych neměl volný ruce a neseděl v křesle. Takže, kdo jste, co chcete a kde to jsem?“

Pak se podíval po hlasu a spatřil proti sobě jiné křeslo a na něm postavu v kápi.

,,A vy jste kterej?“

Postava si odkašlala, stáhla si kápi a Drawk se díval do modré tváře poseté ostny.

,,Takže postupně.“ rozhlédla se kolem a opsala zrakem celý prostor. ,,Nacházíme se v podsférách Namidu a hluboko pod námi je jen Vnější temnota. Pokud bych měl pro lepší představu použít pojmy některých náboženství tam nahoře, tak jste v říši démonů, v pekle, pojmenujte si to, jak chcete. Jsme prostě bytosti sídlící mimo běžný svět.“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *