Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

,,Váš přístup je dalším faktorem, který mou volbu ovlivnil a jsem rád, se zkazky příliš nezavádějí. Za chvilku budeme na terase, ze které bude vidět náš problém. Výhodou je, že jde o obrovské uskupení všeho možného v otevřeném prostoru. Díky tomu jsem to schopen pokrýt spoustou vlastního vlivu a nechat na vás jen finální, ale o to složitější úder.“

,,Takže když se do toho dáme, vyběhne proti mně spousta malejch potvor, která by mě udolala, protože je nemám nejmenší šanci všechny vykrýt.“

Démon přikývl a podrbal se za jedním ze čtyř uší, která byla v zákrytu, takže si jich Drawk dosud nevšiml. ,,Přesně tak. Tohle jsem schopen sejmout během chvilky. Problém je, že mozek tohohle sídlí ve věži a jedním vchodem, na který upírá stálou pozornost. A už jsme tady.“

Vyšli na kamennou terasu a naskytl se jim pohled, který Drawkovi vyrazil dech. A to bylo co říct.

Prostor před nimi byl jedním slovem obrovský. Jestli tohle mělo nějaký strop, tak nebyl zdaleka v dohledu. Řádila tu stálá bouře, ale žádné mraky nebylo vidět. Jako hora před nimi vybíhal napůl palác, napůl město. Jestli to někdo postavil, nebo to spíš vyrostlo ze země a někdo se tu jen usadil, nebylo možné odhadnout.

,,Tohle místo je vlastně jedním velkým organismem, který reaguje na vnější ohrožení. V momentě, kdy se vydáme na tu spojnicovou planinu pod námi s úmyslem je zničit, vrhne se proti nám ihned hejno všeho možného i nemožného. To jsem schopen celkem efektivně zlikvidovat a poskytnout vám i ochranu při průchodu. Mohu tak ovšem učinit jen uvnitř svojí sluje. Čím jsem dále, tím jsem osobně slabší. Vaším úkolem je dostat se skrze tohle město k věži a tam zlikvidovat jeho hlavu. Pravděpodobně doslova.“

,,Jak to bude vypadat?“

,,Vždycky jsem s ním byl v kontaktu jen na myšlenkové a pocitové úrovni, ale bude to něco ve stylu brouka s abnormálním mozkem. Kontroluje v reálném čase celou tuhle soustavu.“

,,A vy jste schopen s ním soupeřit jenom odsud, takže potřebujete mě, abych zacílil přímo na něho jako mozek.“

Démon přikývl. ,,Přesně tak. Jsme vlastně v patové situaci. Na druhou stranu on se nemůže fyzicky hnout ze své věže. Bude tam připojený na nějaký systém podpory a myslím, že by ani neprošel ven. Tak jako tak se hrozně bojí čehokoli venku, takže jakmile se k němu něco přiblíží, zahajuje okamžitě útok.“

,,Co mi hrozí, když se k němu přiblížím?“ zajímal se dál Drawk, opřel se o kraj balkonu a pozoroval město, jestli se tomu tak dalo říkat. Najednou si uvědomil, že je beze zbraní.

,,Omlouvám se, vaše meče zůstaly někde na půl cesty, ale najdeme je na vaší zpáteční cestě.“

Drawk se na něj podíval s výrazem silného dotčení. ,,To bych prosil. Co mi můžete nabídnout mezitím?“

,,Následujte mne do zbrojnice, nepochybuji, že vám něco padne do rukou.“

Jak byla řeč o zbraních, byl Zashioňan ve svém živlu.

Vešli do místnosti, jejíž stěny byly obsypány vším možným, co obsahovalo kov a ostré hrany.

,,Kdo tohle navrhuje?“

Démon se zasmál. ,,Všechny možné bytosti plus několik astrálních poutníků, kteří tudy prošli a byli zvyklí bojovat vlastními, velmi zvláštními zbraněmi. Naštěstí v podmínkách mého sídla je tvarování některých materiálů velmi jednoduché. Takovou dýku tu můžete vytvořit v podstatě na koleně.“

,,Můžu se k vám dostat i v budoucnu?“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *