Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

,,Asi to nebude úplně jednoduché, ale něco možná vymyslíme. Technicky to není problém, ale přítomnost smrtelníků z běžného světa tady nedělá moc dobrotu.“

,,Jakto?“

,,Víte, démoni těchto sfér se živí energií. Ostatně tím se neliší od smrtelníků. Problém je, že nejvýživnější jsou lidské duše a všechno, co lidé a jiné živé bytosti vyzařují. Takže klidně se tu můžete v budoucnu stavit, ale neručím za to, co po vás po nějaké době půjde. Jste prostě lákavá kořist.“

,,A démoni na zemi…“

,,Stejný princip, ale opačně. My jsme doma tady, vy tam nahoře.“

Drawk to považoval za uzavřené téma a dále věnoval pozornost stěnám, které se jen leskly kovem. Nakonec si vybral dvě čepele, délkou a váhou někde na úrovni tesáků. Se zoubky a výstupky. Jílce měly zvláštní propletení, podobné košíku u kordu. Dovolovaly tak velmi pohodlné protočení v ruce do reversního úchopu zbraně a stále celkem spolehlivě chránily ruku, pokud člověk věděl, jak se postavit.

Několikrát s nimi zkusmo zamával a chvilku se vrtěl kolem dokola.

Pak se podíval na modrého démona a jen přikývl.

,,Jo, tohle by šlo. Kdy začneme?“

,,Pokud se na to cítíte, tak asi během dvou hodin. Nějakou dobu mi zabere příprava obrany i útoku a navíc bych vám rád nabídl něco lehkého k jídlu, než vyrazíte.“

,,Jak pozorné,“ poznamenal Drawk, našel adekvátní pochvy na čepele a skryl je pod svým pláštěm.

 

Zlaté maso Drawk ještě nejedl, ale chutnalo velmi dobře a bylo pružné jako kvalitní vepřové. Modrohlavý démon seděl se zavřenýma očima na svém trůnu, nebo co to vlastně bylo, a jen občas upil ze sklenice, kterou měl u ruky ve stojanu na opěradle.

Bylo slyšet šustění, sykot a další zvuky, které Drawk nedokázal zařadit. Občas spatřil prapodivné obrysy, které se míhaly spoře osvětleným prostorem nebo se prohnaly tiše po podlaze, takže člověk viděl jen siluetu na skále.

V jeden moment pak kolem trůnu modrého démona povstal jakýsi vír všeho možného, provázený pleskáním křídel, syčením a občasným klepnutím drápu o kámen nebo dřevo.

Démon otevřel oči. ,,Je čas,“ řekl jednoduše. Otočil se k Drawkovi a jeho zorničky zářily. Když promluvil, bylo znát, že je v transu a může smrtelníkovi věnovat jen část duševní kapacity. Asi i proto se nezdržoval formalitami.

,,Projdi přes pláň, ničemu se nediv a ničeho se neboj. Na pláni tě ochráním spolehlivě. S každým metrem za zdí druhého města můj vliv slábne. Navlékni si na sebe řetězy z tohoto trůnu a cestou najdeš na balkoně rukavice, sponu pláště a šerpu. Vezmi si je s sebou. Utlumí některé další vlivy, které na tebe mohou čekat, ale vyžadují tvou spolupráci. Dokud se budeš pohybovat, budou ti vycházet vstříc. Ovšem ve věži už to bude jen na tobě, takže je potřeba, abys tam dorazil ještě s nějakými silami. Průchod městem nebude tak strašný, pokud se budeš soustředit na to, co máš udělat a nebudeš se zabývat tím, co tě nebude přímo ohrožovat. Teď už jdi a zkus se vrátit ve stejném stavu, v jakém opustíš moje panství.“

Jeho oči se pak potáhly šedou clonou a zorničky zmizely.

Drawk na nic nečekal a protože si cestu ven vyzkoušel už několikrát, vyrazil. Předtím ale ještě sňal z opěradla kamenného trůnu pět řetězů, na kterých se střídala oka ve zlatě a stříbře. Dva si omotal kolem rukou, jeden kolem pasu a dva si spustil do bot.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *