Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Na každém z nich byla polovina držáku, do kterého se dal krystal s trochou šikovnosti pohodlně upnout, takže ho držitel měl mezi rukama. Tohle klepeto bylo na otočném kloubu a bylo ho možné nastavit proti druhé ruce, pokud jste měli předloktí proti sobě. Když jste pak spojili prsty, byl krystal přesně pod nimi. Derakin se vždycky divil, jak je možné, že si o ně nikdy neroztrhl ruku a nevykrvácel někde na ulici. Ale konstruktéři, kteří tyto náramky na sferily vyráběli po desítkách, podle všeho věděli, co dělají.

Oddělil klepeto od náramku na obou rukou a naklonil tak, aby ramena trčela proti sobě. Vypadalo to, jako že má na rukou želízka. Krystal si nechal v prstech levačky a pravou mezitím spoji oba konce. Může ho pak držet jen v jednom a spojení přerušit, ale pro aktivaci bylo vždycky lepší mít napojení na obou stranách. Lidé jako Rentgol, syndikátový mystik, si byli schopni tyhle kameny prohlížet pouhým dotekem a za vhodných podmínek i na dálku, ale Černá pěst holt potřeboval trochu pomoci. Prsty jeho levé ruky pak do držátka zasadily krystal, jako kdyby přisypával koření do jídla. Později si s ním může víc hrát, ale teď se spokojil s tím, že nad sferilem spojil prsty v něčem, co připomínalo modlitební gesto. V podstatě to modlitba byla, protože Derakin neuměl v těch magických věcech chodit zase tolik, aby si byl jistý, že tyhle operace zvládne, takže jeho vlastní čtení krystalů byla vždycky trochu sázka do loterie.

Po chvilce soustředění pustil do této bižuterie trochu vlastní síly vůle.

Následovala chvilka napětí a mezi jeho dlaněmi vysvitlo slabé světlo.

Zesílilo a začalo měnit barvy. Když dosáhlo jasné modré, byl to pro Černou pěst signál, že může rozpojit prsty a začít s obsahem pomalu manipulovat.

Středy jeho dlaní spojoval asi dvacet centimetrů dlouhý paprsek světla. Roztáhl ruce ještě trochu víc a začal kmitat prsty, jakoby hrál na klavír.

Paprsek světla se roztáhl do tvaru mezi krychlí a elipsou.

Před zrakem válkami protřelého agenta, profesionálního zabijáka a informačního ochránce Machajského království se začaly míhat informace, pro které by někteří v této zemi, potažmo městě, zabíjeli.

Věděl, že tohle je jen nástřel a že bude muset někde jinde projít obsah krystalu podrobněji, ale potřeboval mít aspoň představu, pokud má jeho tým vyrazit během několika hodin směrem k drobnému ostrůvku uprostřed Namidu.

Svižně kmital prsty a nasával informace o věznici, zabezpečení, snad stále aktuálních rozpisech stráží a dalších skutečnostech, které měly komukoli s dostatečným vybavením a schopnostmi pomoct dostat se dovnitř i ven a nepřijít přitom o život.

O půl minuty později spočíval krystal v tajné kapse jeho rukávu a na místě, kde si ho prohlédl, vybuchla skleněná kulička. Byla ze stejného nerostu, ale obsahovala emoční záznam jedné nepodstatné narozeninové oslavy a dvou souloží, které se odehrály po ní. Byl to spolehlivý způsob, jak přerazit jakékoli stopy jeho vlastní přítomnosti. Normálně by toto matení nemusel použít, ale zdržel se na jednom místě příliš dlouho.

 

Jakmile se dostal na povrch, uvítala ho černá obloha protkaná několika stříbrnými žilkami astrálních vrstev. Pozdravil kývnutím hlavy soranskou noc a vydal se na cestu do nejbližšího operačního stanu syndikátu, kterému velel. Nebo se o to aspoň snažil, protože jeho spolupracovníci si stejně valnou většinu času dělali, co chtěli.

Cestou se jeho mysl napojila na daonar, astrální vrstvu procházející celým hmotným světem, a Derakin vyslal několik příkazů a rámcových obrazů, aby příjemci jeho zpráv byli aspoň trochu obeznámeni se situací. Zbytek se doví záhy, teď je potřeba dostat je z postelí, od korbelů nebo z objetí opačných i stejných pohlaví.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *