Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Na balkoně našel přiléhavé černé rukavice s pevné kůže protkané bílými žilkami. Jestli se vrátí, požádá démona ještě o jeden pár, protože vypadaly sakra dobře. Už předtím měl pocit, že se dva krátké meče, které si předtím vybral ze zbrojnice, staly spíše prodloužením jeho rukou, než samostatnými zbraněmi. V těchto rukavicích tohle spojení ještě zesílilo, protože k němu jílce ještě více přilnuly.

Navlékl na sebe i další propriety a sestoupil po schodech dolů na pláň. Měl před sebou asi tři sta metrů holé kamenité země, na které se momentálně vůbec nic nedělo.

Ale stačilo ujít asi dvacet metrů a zvedl se lehký vítr. Horký vítr, který za chvilku začal provázet kouř. Ten s sebou nesl pach spáleného masa a Drawk byl rád, že měl čas po jídle trochu vytrávit.

Pak se jeho boty začaly zaplétat do kořenů, které tam předtím rozhodně nerostly. Co krok, to další potíže. Těm ale záhy začaly vycházet naproti obranné síly modrého démona.

Zavanul studený osvěžující vzduch v krátkých, intenzivních poryvech a Drawk se opět mohl pořádně nedechnout. Po zemi začala rejdit hejna jakýchsi třpytivých kobylek a bleskurychle okusovat kořeny, takže se už tolik nezaplétal do jejich úponků a celkem nerušen mohl pokračovat v cestě. Před sebou už rozeznával hradby. Vypadaly, jako by se začaly rozpouštět na sluníčku a pak najednou ztuhly v mrazu. Nebylo poznat, kde jsou ještě podkladem a kde už stavbou.

Pak identifikoval něco, co vypadalo jako brána a stočil k tomu své kroky.

Země před ním začala vybuchovat a sypat mu do očí prach a písek, takže ztrácel chvilkami orientaci. Exploze nebyly nijak masivní, ale kolikrát zakrývaly i na desítky vteřin výhled na město, takže jak se Drawk instinktivně odvracel, aby si chránil zrak, měl sklony stáčet svou chůzi bokem a několikrát udělal čelem vzad.

Jdeš na to chytře, brouku, blesklo mu hlavou.

S těmito a podobnými efekty jako společností prošel do města.

Vypadalo zcela pustě a jakoby odlité z vosku. Veškeré tvary, veškeré budovy od malých domečků po pitomé pouliční osvětlení se tvarem táhly směrem k věci, jejíž obrysy už viděl v dálce.

Pokud by měl odhadnout velikost této zástavby, bylo to spíš takové větší podhradí než přímo město.

Jakmile vykročil, zaplavili ho brouci.

 

Celá hejna se jich vyrojila z každého otvoru každé nerovnosti ve stěnách domů a záhybů terénu. Za deset vteřin pokryli Drawka od hlavy k patě. Zalapal po dechu a málem se udusil, protože se mu jich pár dostalo do pusy. Z posledního vzduchu, který v něm zůstal, je vyplivl a začal se prudce otáčet dokola, aby je setřásl. Hradby byly stále těsně za ním, takže orientaci neztratí.

Přitáhl si kápi vlastního pláště k ústům a udělal z ní za pomoci skrytého řemínku a sponky pláště roušku. Vypadal teď jako pouštní bandita, který přišel ukrást celé město. Vlastně je to asi pravda, usmál se pro sebe.

Dalších pár kroků a objevily se můry. Ale ne ty malé můry, které po nocích lítají kolem pouličních svítilen a lampionů, které nosí po městech milenecké dvojice.

Ne, tyhle můry měly dobrého půl metru a stále kolem sebe trousily oblaka pylu, který se lepil na všechno v dosahu.

Drawka napadlo, že je čas na čepele a vzduch v jeho těsném okolí naplnilo čvachtání rozseknutých šupinatých těl. Můr ale přibývalo a Drawka začalo zajímat, kdy se projeví ta slavná bižuterie, kterou na sebe navlékl v naději, že se bude k něčemu hodit.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *