Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Brouka s tělem mozku. Nebo mozek s broučími končetinami. Vypadalo to jako mozek, ale mělo to trochu šupin, nějaké krovky a stálo to na článkovitých nohách. Zvětšovalo se to a zase zmenšovalo, jak tvor dýchal. V momentě, kdy vstoupil do sálu, se od těla oddělilo hejno něčeho drobného. Kroužilo to ve vzduchu ve spirálách a blížilo se to k Drawkovi.

Jen tam tak stál u zdi a broučci létali kolem něho. Prozkoumaly ho všude po těle a pak se vrátili k pánovi.

-Co tu pohledáváš, cizí tvore?- uslyšel hlas ve své hlavě.

-No, jak bych ti to řekl, poslali mě sem tě zabít.-

-Ten věčný lhář s modrou hlavou, že?-

-To je bohužel důvěrná informace.-

-Věci nejsou takové, jak na první pohled vypadají, smrtelníku. V mnoha věcech ti lhal a pravda o našem soupeření je trochu jiná.-

Zashioňan v duchu zaúpěl nad tím, proč a jak se démoni musej hádat pořád mezi sebou.

-Hele mě je to celkem jedno, já se chci hlavně dostat odsud zase na povrch a on mi to slíbil, takže je mi celkem jedno, kdo z vás má většího pindíka.-

-Co je to pindík?- zeptal se brouk.

Kde udělal tvůrce vesmíru chybu, že bytostem žijícím stovky let chybí základní vzdělání? zeptal se Drawk sám sebe.

-Pak tedy zhyň, když odmítáš naslouchat.-

,,Neodmítám, démone, ale nemám na to čas ani sílu.“

 

Jako ozvěna jeho vlastních slov se do zdi vedle něj zarazil kus… něčeho z brouka.

Drawk ke svému lehkému zděšení zjistil, že jeho vrozená telepatie tu nefunguje, jak by měla. Což o to, perfektní postřeh měl i tak, ale obvykle na něj nemusel vynakládat tolik námahy a mohl se soustředit na další věci. Jako třeba zarazit do někoho něco ostrého.

Démon ho poctil salvou jakýchsi kroucených ostnů, které by se v menším provedení uplatnily jako příbory, a donutil ho chvilku kličkovat kolem stěn sálu.

Naštěstí tu byly sloupy, hromady zlata a taky hodně harampádí, za které se dalo schovat.

Cestou drapl občas nějakou tu židli nebo jiný kus nábytku a poděkoval za všudypřítomnost dřeva jako stavebního materiálu. Vždycky vydrží aspoň trochu.

Takhle to nějakou dobu pokračovalo, ovšem Drawkovi se dařilo se v soustředěných kružnicích přibližovat k démonovi. Všichni tihle vrhači všeho možného kryli touto schopnosti svůj základní nedostatek. Jakmile jste se k nim dostali dost blízko, jejich přímá obrana i útoky stály za starou belu.

Tak se Drawk otočil kolem jedné z pavoučích noh, využil svojí setrvačnosti a po leštěných kamenných dlaždicích se sklouzl přímo pod démonovo tělo. Svraštělá kůže se při jeho pohybu snížila a zatížila ho jako zpocený smrdutý přehoz. Nemohl dýchat, do pusy se mu dostala hořká tekutina a z kluzkých rukavic mu začaly vypadávat jílce zbraní.

Když si brouk uvědomil, že má vetřelce pod sebou, zvedl se na všech osm nohou. Nad Drawkem bylo hned několik metrů prostoru. Zalapal po dechu a rozhlédl se po zbraních. Ty se ale přilepily na slizký povrch mozku a vyletěly nahoru společně s tělem.

 

Zashionec nezpanikařil. Sáhl k opasku a vyškubl z něj dvě vrhací věci, které předtím našel v jeskynní zbrojnici. Nevěděl, jak je pojmenovat, ale házet se s nimi dalo. Ochránci pekelných zvířat mu budou muset prominout.

Vymrštil se do podřepu, otočil se bleskově kolem vlastní osy a vyslal oba kusy ostrého kovu nahoru.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *