Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Mozek zaúpěl a vzápětí se stalo něco svým způsobem půvabného. Z jeho těla se začal valit plyn. Oblaka plynu, který asi v kombinaci s jinými sloučeninami jeho těla vytvářel něco, co rychle zabíjelo. Sám o sobě ale jen hrozně smrděl a vzápětí se projevil i jako svého druhu tryskový pohon.

Zatím se moc nechytal, ale jak se démon vrtěl, čepele v jeho břiše se do něj zařezávaly víc a víc. I ty přilepené. Otvory se zvětšovaly a plynu přibývalo.

Na chvíli to dokonce vypadalo, že vzlétne jako nafukovací balon. Pak se ale začal snášet na zem jako obrovský cirkusový stan, který přišel o podpěrné tyče. Drawkovi došlo, že jeho zavalení by se mohlo snadno opakovat, a dal se na útěk.

Když vyšel na čerstvý vzduch, ozvalo se za ním mohutné zasyčení a z chodby zavanulo trochu zeleného plynu.

 

Prošel městem, kde už ho nic neotravovalo. Po ulicích se válely zbytky slizu a ohořelých křídel potvor, se kterými se cestou setkal i těch, které zabily jiné věci. Věci živé i neživé, po jejichž původu je kolikrát lepší nepátrat.

Pláň přešel suchou nohou.

Modrohlavý démon stál na balkoně a kolem něj se vznášely jakési kovové koule. Když si všiml Drawka, vyrovnal je jedním pohybem na zábradlí a uklonil se mu.

,,Děkuji ti za pomoc, mám konečně možnost obnovit některé staré vazby.“

,,Jak je ctěná libost.“

,,Ale chceš se na něco zeptat…“ odtušila modrá hlava.

,,Ano, ten brouk říkal něco o tom, že nemáš pravdu a že jsi mi kecal,“ založil si Drawk dramaticky ruce na prsou. Hned je ale spustil podél těla, protože ulepené rukavice by už možná neoddělil.

Démon se nevesele usmál: ,,Moje motivy nejsou zcela čisté, ale to nebyly ani jeho. Nám oběma šlo o vlastní přežití, protože v těchto končinách hmotného světa nic jiného nezbývá. Morálku řešíme v momentě, kdy si to můžeme dovolit. A řekni mi upřímně, Drawku nra Tar – Enor, udělal bys něco jinak, kdybych ti vylíčil všechno?“

,,Asi ne, ale já neměl na výběr.“

,,Myslíš, že já mám?“ odtušil démon a napřáhl k Zashionci pravici. Ten ji stiskl a pak si všiml, že má v ruce jakousi šupinu nebo kámen.

,,Co to je?“ zeptal se, když na tom nenašel žádné znaky ani nic, co napovídalo účel předmětu.

,,Vizitka,“ prohlásil démon netrpělivě. ,,Dej to někomu, kdo zná lépe magii psychických toků a něco z toho už vytáhne. Pak se můžeš třeba někdy stavit na večeři. Teď tě odešlu zpátky na povrch, protože tvoje doba přítomnosti už překračuje únosnou mez. Takže tě jinými slovy ve vší slušnosti vyrazím.“

Luskl prsty a kovové koule různých barev se zvedly z kamenného zábradlí a obklopily Drawkovo tělo.

Když na ně zaostřil, okolí se rozplynulo v jednolitou modrošedou mlhu. Pak s ní splynuly i tvary koulí a najednou stál opět na grenodijském břehu a díval se na budovu věznice.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *