Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

Drobný ostrůvek Grenodia ležel téměř ve středu dimenze a byl jakýmsi památným místem. Nacházela se tu jedna z prvních a díky tomu také nejprestižnějších bojových škol na celém Namidu. Dále Památník rozdělení, což bylo místo, kde se podle celkem přesných historických záznamů dohodly jednotlivé rasy, národy a další frakce, jak bude kdo spravovat jednotlivé kontinenty dimenze. To se nepochybně dalo dohodnout na mnoha dalších místech, ale Grenodia kromě toho, že tvořila střed dimenze, byla podle mnoha výzkumů pravděpodobně místem, které z Namidu existovalo jako první, takže se jí často přezdívalo První ostrov nebo První půda.

Stejně jako se stala místem mnoha symbolických úmluv a dohod, skrývala také několik temných tajemství, která vznikají v závěsu za těmi historickými momenty, případně současně s nimi. Jednou z těch tajných drobností byl nenápadný hrad na pobřeží tvářící  se jako zřícenina.

Ve skutečnosti šlo o chytře ukryté vězení, které bylo momentálně i cílem SVS. Nebylo pro běžné zločince. Spíš se jednalo o takovou odpočinkovou stanici pro ony anonymní osoby, které byly momentálně někomu nepohodlné, ale hodilo se mít je někde za větrem. Mohlo by se zdát, že vzhledem k reinkarnaci, která na Namidu fungovala skoro jako hodinky, by bylo jednodušší je zabít. Problém byl, že na rozdíl od many, života nebo jiných energií, které šly nějak obnovit, reinkarnace samotné se tohle netýkalo. Smrt vás sice mohla zastihnout vícekrát, ale tenhle počet byl prostě konečný a nešel ničím navýšit. Proto byly životy těch schopných příliš cenné na to, aby se jimi plýtvalo při dočasných konfliktech.

Kromě toho takto nepohodlná osoba měla vždycky nějakou naději, že zpráva o jejím dočasném omezení svobody prosákne ven a přijde ji navštívit někdo další, kdo jí nabídne spolupráci. Bylo to skoro jako kdyby vám při odchodu z jedné práce někdo strčil do kapsy místo květin na rozloučenou nabídku na pohovor. Při troše vlastní snahy by dovedla zřejmě utéct i sama, ale zase ten výhled na moře a slušné jídlo třikrát denně…

 

Derakin se oklepal a zapálil si tenký doutník, čímž dal jasně najevo, že začíná porada. Jeho tým se vedle něj shromáždil a Rentgol si s vrčením tahal zbytky větviček z popelavých vlasů, které mu padaly zpod kápě na hubená rameny. Ardwen s Kavirem se hrabali z křoví opodál, což bylo provázeno otráveným skučením a reflexivní fackou, když se Kavir snažil něčeho zachytnout a místo toho chytnul agentku mezi nohama. Což o to, už ji tam chytl několikrát, ale přece jen za jiných okolností.

Že wyverni dovedou skvěle manévrovat, věděli už všichni. A všichni už také věděli, že jsou schopni se otočit během téměř střemhlavého letu v bodě pět metrů nad zemí a začít se vracet do původní výše, aniž by na to své pasažéry předem upozornili. Elitní komando a výkvět soranské rozvědky tak popadal do korun několika stromů na jednom z kopců kousek od pobřeží ostrova.

Pozitivní bylo, že byli opravdu na správném ostrově a nikdo o nich nevěděl, jak jim vzápětí sdělil jejich mystik. V rovině osobní vnímali negativně, že musí vymyslet, co dál, protože informace mohly být kusé a staré. Kromě toho byli bez odvozu, protože draci zmizeli někde ve tmě a našli si vlastní program.

Rentgol jim vyvolal iluzorní mapu ostrova a všichni se shromáždili kolem obrazu, který jemným modrozeleným světlem ozařoval jejich obličeje. Vypadali trochu jako děti ve škole.

„Takže jestli to vidim dobře,“ uvažoval nahlas Černá pěst, když mystik přiblížil obraz a našel jejich lokaci, ,,tak se musíme dostat asi míli na východ a budeme na dohled tý věznice.“

Protože ho nikdo nepřerušil, pokračoval.

„Podle toho, co… co mi bylo předáno, tak se má naše osoba zájmu vyskytovat v jedné ze tří cel na východní straně v patře mezi dvěma strážními věžemi.“

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *