Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

„To je tak významnej, že mu dali pokoj s vyhlídkou?“ zeptal se napůl žertem Kavir.

Derakin ho ignoroval: ,,Pracoval pro Ostvir, pár lidí nasral, tak ho uklidili. Asi to bude historie se spoustou zákrutů, polopravd a podobně, prostě klasická informační snůška.“

„A nás zajímá proč?“ nadhodila Ardwen, na které bylo vidět, že by byla nejradši ve vaně s horkou vodou nebo v posteli stejné teploty.

„Když mi někdo předá informacema napěchovanej sferil, tak chce někomu vypálit rybník. Může tam bejt bejvalej tajemník Chipruneva, triádní expert na bezpečnost, prostě někdo s velmi detailním přehledem o spoustě operací nebo rozmístění jejich jednotek.“

Drawk zavětřil.

„Já to nebyl,“ ohradil se Rentgol.

„Ne ne. Větřim boudu,“ podotkl suše nra Tar-Enor.

„Tak nějaká past v tom bude určitě, proto jsme tu taky v tomhle složení.“

„Měli jsme vzít Weasta,“ postěžoval si Kavir.

„Weast se vypravil na jih Nabu a osobně tipuju, že aktuálně bude v jiný dimenzi. Minulý týden pátral po někom na Rivnorii, od tý doby nemám novinky,“ vysvětlil Derakin nepřítomnost vynikajícího runaře, improvizátora a analytika situací.

Kavir se pleskl do čela: „Weast a Rivnorie. To si zase dotáhne pytel jídelních hůlek.“

Tým se zachechtal. Jejich kolega sbíral dlouhá léta kouzelné i jiné hůlky všech možných typů. Polovinu jich používal, polovinu měl jen tak. A když zjistil, že Rivnořané používají hůlky na jídlo, strávil v řečené dimenzi několik měsíců a přitáhl si těch dřevíček obrovské množství.

Rentgol luskl a obraz ostrova potažmo věznice se rozplynul bez dalšího zvuku v nočním vzduchu. Ostatní zamrkali, jak se snažili opět přivyknout tmě. Ačkoli na tyto přechody byli cvičeni, nikdy to nebylo možné vychytat na sto procent.

„Ještě jedna podstatná věc. Zatim nikdo neví, že jsme tady, a budu všem zavázán, pokud to tak zůstane. Za nějakou dobu se určitě proflákne, že jsme tu byli, ale ať je co nejdelší. Oficiálně jsme v Soranu a věnujeme se vlastním věcem. Na tomto území momentálně nemám žádnou pravomoc a místní složky mě nepožádaly o pomoc či jakoukoli asistenci. Při náhodném objevení jakoukoli posádkou to musíme nějak uhrát. Král Coralus se za nás může postavit, ale za prvý ho nechci otravovat takovou blbostí, za druhý jsme hodně daleko od domácí mety na to, abychom si tu uprostřed noci vyskakovali a oháněli se vlastním odznakem.“

Skupina přikývla nebo zasalutovala na znamení souhlasu – každý po svém způsobu.

„Takže klidně, ale svižně vzhůru, panstvo.“

 

Leželi na vrcholku kopce a přes zakrslé křoví pozorovali pevnost věznice. O pohybu ostrahy informovaly jen drobné odlesky na přilbách patrolujících vojáků. Jedinými světly byly pochodně rozmístěné na strategických místech.

„Potřebujeme odvedení pozornosti,“ konstatoval Černá pěst. ,,Drawk by mohl…,“ navázal a pak se rozhlédl. ,,Kde je sakra ten chlap?“

Půlnoční šepot zavřel na pár vteřin oči a pak velmi sprostě zaklel.

„Ten idiot zase vyrazil napřed,“ odfrkl si mystik a vyrazil se šustěním kamsi do tmy.

Derakin obrátil oči v sloup. To byla jedna vlastnost, kterou na zashionském agentovi nenáviděl. Nikdy neodolal výzvě a měl sklony vrhat se do všeho sám a bez záloh. Nutno podotknout, že to vzhledem k jeho schopnostem už kolikrát vyšlo, ale nebyl to rozhodně univerzální postup.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *