Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře

,,Nějaké problémy s tím spojené?“

,,Pfff…,“ zaznělo z úst Půlnočního šepotu, ,,jak potichu to chceš vyřešit?“

Derakin neodpovídal a pozoroval přístav: ,,No pokud už jsme se namáhali s tím odlákat jejich pozornost, tak nemusíme zbytečně způsobovat rozruch tím, že omráčíme půlku pevnosti.“

,,V tom případě si s sebou vezmu Drawka a pokryju nás polem nevidění. Bude mi říkat, kdo jde proti nám a můžeme se polovině osob vyhnout.“

Protože se tím začala organizace akce přesouvat mezi Derakina jako zvykovou hlavu syndikátu a Rentgola jako asi dnes nejdůležitější osobu, zaznělo od Kavira: ,,Co chceš po nás?“

Mystik se po nich rozhlédl a hlavou mu projelo několik možných scénářů.

„Ideální by bylo je v tom přístavu zdržovat. Hele jaká je šance, že poznaj někoho z vás tří?“ ukázal na Ardwen, Kavira a Vidta.

„Tipuju že prakticky nulová, navíc je tma,“ odtušil Lesní čepel.

„Zdržující pomocníčci?“ zeptal se Derakin s úšklebkem a Rentgol přikývl.

„Přesně tak. Kavir, Adwen a Vidto naběhnou do přístavu jako pomoc, ale budou to tam udržovat ve zmatku, zatímco my tři vyřídíme tu pevnost.“

„Můžu flirtovat s místní posádkou?“ zeptala se bojomágyně s nadějí v hlase.

„Co hrdlo a jiné otvory ráčí,“ odvětil jí potěšeně Derakin a blondýnka si spokojeně zamnula ruce.

„Informujte přes daonar, potřebujeme mít čas se případně zdekovat,“ uzavřel Půlnoční šepot.

„Pánové, jdeme dělat zmatek nad zmatek,“ zvolala Ardwen a vyrazila k přístavu. Kavir ji svižně následoval. Plamenné prsty si ještě chvíli lebedil na kameni a pak se vydal k přístavu vycházkovým krokem zasloužilého agenta, který si jen chce užít trochu svěžího mořského povětří.

Rentgol vyrazil k věznici, Drawk ho následoval a Černá pěst se po chvíli vydal v jejich stopách stejným tempem, jako Vidto.

 

Zashioňana vždycky fascinovala rychlost a hbitost, s jakou se mystik SVS dokázal pohybovat, ačkoli jeho tělo stále vypadalo, že se musí každou chvilku rozpadnout. Střetl se už s mnoha úklady tohoto světa i několika dalších a podobně jako ostatní osoby z výzvědné branže měl za sebou dost smrtí. A podobně jako ostatní ho to jen zocelilo.

Procházeli nepozorováni mlázím a křovím a nezadržitelně se blížili k budově věznice. Vzpínala se nad nimi jako tichý monument, jen lehce osvětlený pochodněmi a stříbrnými žilkami na obloze, která v noci vždycky trochu připomínala velmi luxusní spodní prádlo.

Když se přiblížili na dohled patrolujícím vojákům, Rentgol položil agentovi ruku na rameno a Drawk ucítil lehké lupnutí ve vzduchu. Od toho momentu je provázelo tichounké syčení. Drawk věděl, že se jedná o iluzorní štít a že jsou pro běžného pozorovatele neviditelní.

Stále si ale při pohybu museli a budou muset dávat na svoje hmotné tělo. Že nebyli vidět, neznamenalo, že nemůžou do někoho vrazit a upoutat tak pozornost. Obvyklým řešením bylo vrazit do někoho hodně silně.

 

Jako párek milenců na noční procházce došli k bráně věznice. Protože znali dnešní rutinu, věděli, že venkovní a vnitřní patrola se za chvilku budou střídat a je jen potřeba mezi nimi proklouznout otevřenou branou na dvůr věznice. Kdyby se jim nedostávalo času, může Rentgol vždycky na chvilku pozdržet pohyby okolních strážných. Nebylo to v zastavování času, ale v tom, že je prostě donutil se na pár vteřin zarazit uprostřed pohybu, jako by se náhle nad něčím zamysleli. Byla to metoda jednoduchá a i po letech praktikování po celém Namidu stále velmi účinná, pokud jste se mohli cíle dotknout.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *