Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Nakonec zakotvili v příjemné vinárně, kde se k Drawkovi poprvé dostalo i černé dacholorské víno, které i ve slunečním svitu osvěžilo vůní a vnitřním chladem starých jeskyní a dávno zapomenutých krypt. Mělo tu studenost přímo v sobě, a když zavřel oči, měl člověk pocit, že pije z podzemního jezírka někde, kam se slunce nikdy nedostalo. Pozvedl sklenku proti slunci.

,,Odkud to vlastně je?“

,,Z Dacholoru,“ odvětil Nareath a opět se zájmem přičichl, ,,a tohle vypadá na prosvit, protisvitový nejsou tak výrazný.“

,,A čím je ten svět tak zvláštní, že to chutná jak pobyt v kryptě?“

Nareath si pomalu povzdechl: ,,Je to svět, který nabízí strašně moc možností, obrovské množství znalostí, technologií a je strašně bizarní, ale skoro nikdo tam nechodí, protože cokoli tam získáš, tě vždycky stojí něco z tvé vlastní osobnosti a obvykle víc, než dostaneš.“

,,Proč?“ nechápal Drawk.

,,Protože pokud vím, tak je domovem naefarských upírů a vampýrů.“

Ačkoli byl Drawk zvyklý na hodně věcí a i tady už si pomalu zvykal, teď se otřásl.

Nareath ale pokračoval: ,,Byl jsem tam jednou a pokud nebudu muset, tak tam znova nechci. Je to svět téměř věčné noci, černé vody a bílých skal. Neuvěřitelně precisní architektury, prapodivných bytostí a ještě podivnějších kouzel zahrnujících čas, prostor, život i smrt. To, co se jinde snaží desítky i stovky let ovládnout a podrobit, na Dacholoru ovládají od počátku své existence.“

,,Zároveň mě to láká i děsí.“

,,Tyhle pocity má každej, když o tom světě slyší prvně,“ usmál se hrabě. ,,Nebudu ti jeho návštěvu vymlouvat, jen si pamatuj radu starého muže.“

,,Poslouchám.“

,,Každá návštěva tě nějak změní a při každé jak něco získáš, tak něco ztratíš a nemůžeš tomu nikdy zabránit. Můžeš tam získat obrovskou moc i osobní sílu, ale cenou je postavení se tvým vlastním nejhorším nočním můrám, ještě posílených prostředím. Ten svět v každém a ve všem probouzí temnou stránku. A té se kolikrát nezbavíš ani po přechodu do jiné dimenze. Navštiv ho jednou a zůstane v tobě tak či onak navždy.“ Pak si hrabě položil prsty na spánek a zavřel oči. „Můžeme vyrazit zpátky k Čepeli, Henlin pro nás má večeři.“

„Jak to víš?“ zarazil se Drawk, který mu zrovna se sklenkou u úst nevěnoval pozornost.

„Ozval se přes… ksakru, ty asi nevíš ani o daonaru, co?“ Povzdechl si a Drawk zavrtěl hlavou.

„No celý Namid, teda tenhle svět,“ mávl neurčitě rukou kolem, „pokrývá síť miliard tenkých magických vláken, který dovolujou celkem jednoduše myslím inteligentních tvorů mluvit mezi sebou. Tu síť nikdo neudržuje ani ji nevytvořil, je to prostě součást reality samotný a my ji jen využíváme. Nedá to moc práce ji používat a doporučuju ti naučit se to hodně rychle, protože syndikát se tím běžně domlouvá i během akcí.“

 

Drawk v lokále počkal, až Henlin odbaví někoho v šedém plášti s kápí, kdo si nechal na tácek naskládat obložené chleby, konvici čaje a několik sušenek. Pak už se u baru usadil sám a převzal talíř s masem a pečenými bramborami. Henlin hrábl neomylně do armády sklenic za sebou a do jedné nalil trochu červeného vína s vodou.

„Kdo to byl?“ otázal se Drawk po prvním soustu.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.