Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Drawk uchopil hůlku oběma rukama tak, aby jasně viděl mezi prsty její tělo. S trochou soustředění se mu podařilo udržet znak od Weasta v prostoru před hrotem a měl pocit, že se na zeď dívá přes pokreslené okno. Hůlka mu mezitím v ruce zteplala, ale nebyl si jist, jestli je to od rukou, nebo jestli reaguje na energii, kterou se do ní snažil poslat.

Pak to přišlo. Bylo to jako vteřina před orgasmem. Jako když se všechno podružné v lidském těle zastaví, aby to uvolnilo cestu jediné velké operaci, na kterou všechny buňky čekají. Z hrotu vystřelil výboj ohně připomínající několik plamenů svíček, které se na moment slily dohromady. Přestože něco ze své síly ztratil během letu, stejně ze zdi odloupl několik kousků omítky a na místě zůstala spálená skvrna.

Weast se zasmál a poplácal ho po zádech. Drawk cítil, že se stihl trochu zapotit, a připadal si jako kdyby najednou přečetl padesát stránek textu. Lehce se třesoucí rukou chtěl hůlku vrátit, ale runař zavrtěl hlavou: „Zatím si ji nech, na poprvý to nebylo zlý, a třeba se ti to dneska bude ještě hodit. Až si koupíš nebo vyrobíš vlastní, můžeš mi tuhle vrátit. Ale mohli bysme se hnout, už to není daleko.“

 

Drawk si všiml, že se okolí změnilo. Tahle čtvrť sestávala z bloků i samostatných budov nejrůznějších velikostí a stylů, od drobných kutlochů po masivní stavby, které i přes tvarovou bohatost působily hrozně…zašle. Většinu ale tvořily patrové domy různé výšky a zřejmě tu nebylo místo, kam by se nedalo dostat po střechách. Jestli to byl záměr, nebylo patrné, ale nepochybně toho mnoho obyvatel hojně využívalo.

,,Jak se to tu jmenuje?“ zeptal se Weasta.

,,Nikdysvit. Vražedný i sebevražedný místo, a pokud jde o prostor, tak opak skvostnýho a prostornýho Chrámvěží na druhý straně Soranu. Nikdysvit proto, že do spousty míst ti tu nikdy nepronikne denní světlo, takže noční verbež se tu může vždycky někde schovat.“

,,Jaká verbež?“

,,Všechno od upírů přes různý formy duchů v rozkladu až po mystiky závislý na drogách nebo sexu. To poznáš,“ konstatoval Weast s tajemným úsměvem. Pak bez varování strčil hůlkou do jedněch dveří a zmizel v útrobách domu. Drawk udělal vlivem setrvačnosti ještě dva kroky, pak se otočil a následoval ho.

Runař, agent a čtenář charakterů v jedné osobě vystoupal několik pater a prsty jeho pravačky si stále hrály s rubiovou hůlkou. Čekala je ještě trocha proplétání se chodbičkami a místnostmi, ale nakonec dorazili do podkroví.

Tady, v menším skladu, kam světlo pronikalo jen třemi malými okénky těsně u stropu, čekalo asi jádro organizace včetně Černé pěsti pokuřujícího dýmku.

Kromě něj byla v místnosti štíhlá žena s mečem na zádech a vlasy staženými do culíku. Měly barvu světle šedého popela a občas hodily kovový odlesk. Nešlo přesně určit, zda je její výraz pobavením nebo odhodláním. Byla to klidná tvář profesionálky užívající si jak akční práci, tak kulturní odpočinek, a ženy, která umí ocenit dobrou knihu a divadlo stejně jako skvěle nabroušenou čepel. Opírala se o zeď s rukama založenýma na prsou, na rukou rukavice z vínové kůže, na sobě tuniku tmavě hnědé barvy. Oblečení nebylo samo o sobě moc přiléhavé, ale vypadalo, že kryje ještě nějakou vrstvu pod ním. Asi brnění, které nemá být na první pohled patrné. Ardwen, bojomágyně. napadlo Drawka, protože to byla jediná žena v místnosti.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.