Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

„Ten je s náma, Chastere!“ houkla na oba Ardwen, která zrovna přeskakovala ze střechy na střechu a pouštěla se do dalšího souboje.

Rytíř se na pozdrav klepl plochou čepele do čela a odklusal pryč.

Drawk procházel s připraveným mečem mezi těly, osobami v bezvědomí a těmi, kteří se po vlastní ose vydávali jinam jako opilci po nočním tahu, které vyprovodil hostinský, a oni si snaží vzpomenout, kterým že směrem to bydlí. Odcházeli skulinami v budovách nebo okénky, někteří provedli nějaké prapodivné úkony a zmizeli v dýmu nebo záblesku světla, jiní prostě utekli po střechách či jinak opustili tohle místo.

Viděl různé rasy, velikosti, obě pohlaví a mnoho podob – brnění, hábity, kutny, hole, hůlky, luky a kuše i hvězdice. Ideální prostředí na to schovat cokoli. Taky si všiml, že zatímco některá těla jsou naprosto neporušená, jiná už se svižně rozkládají. Díky rychlosti procesu to ale v člověku nevyvolávalo jakýkoli odpor. Připomínalo to spíš tající šlehačku nebo led, který se rozpouští na slunci. Ani jeden ze stavů totiž nevydržel moc dlouho a plynule přešel do dalšího. Některá těla se dokonce změnila v kostry jen za tu dobu, co byl Drawk nablízku. A některá možná i zmizela definitivně, ale bylo jich tu moc na to, aby si byl jist, kde bylo které před minutou. Co tělo, to jiný případ.

Ucítil také závany energie, nebo spíš energií různých forem i intenzit. Něco bylo podobné tomu, co cítil z lustru v hostinci. Ale tady to bylo celé spektrum. Jako když procházíte kolem řady kovaných vrat, každá jsou jiná, ale všechno jsou to železné mříže. Asi se do mě zase otiskuje dimenze, napadlo ho.

Pak se rozběhl a skočil na další střechu, ale hned po dopadu ho něco se zapraskáním srazilo k zemi, až mu meč vypadl z ruky.

Ještě vleže se natáhl po saklanu a zvedl se právě včas, aby vykryl pulsující tyč, kterou tvořily stále se přelévající černé plameny. I tak se ale o jeho meč zarazila, což se u protivníka setkalo se slušnou nevolí. Drawk to nemohl plně posoudit, protože měl černou kovovou masku a plášť s kapucí.

Zatočil v ruce tyčí a začal kolem Drawka kroužit. Ten jen lehce pohupoval vlastní čepelí a zrcadlil jeho kroky. Soupeř se po třech krocích s trhnutím zastavil a klesl na kolena. Tyč zmizela. Padl na tvář a ze zad mu trčel šíp.

Drawk chviličku počkal, ale nic se nedělo. Přiskočil k němu a jen se opřel rukou o jeho záda, ucítil divný tvar.

Střela přimáčkla černý plášť k tělu a dala vyniknout obrysu něčeho podlouhlého. Tasil ktaru a rozřízl látku. Díky více vrstvám to dalo trochu práce, ale nakonec vyňal kovový váleček na řetízku, který si Maska pověsil na krk a spustil na záda. Pokud by ležel normálně, nemusel se toho nikdo dopátrat. Tohle bude ten zatracenej krystal.

Nra Tar – Enor se rozhlédl a všiml si, že osaměl a zbytek syndikátu je už o několik střech dál. Vrátil se ke zkoumání válečku a zkusil s ním trochu zakroutit. Ozvalo se skřípání kovu o kov a pak hlas těsně za Drawkem.

„Být tebou, moc s tím nekroutím, má to pojistnej mechanismus.“

 

Drawk se tak zabral do operování s tělem, že pustil ze zřetele svou telepatii. Pomalu se otočil. Za ním se tyčil stín s poprsím a k jeho vlastní siluetě vedl další tenký stín. Čepel těsně u krku.

„Proč, bouchne to?“ zeptal se klidně, protože necítil žádnou aktivitu soupeřky.

„I to se může stát. Ale rozhodně je to křehkej materiál, a měl by s tím manipulovat jen někdo, kdo to umí. A to ty asi nebudeš, jak tě tak pozoruju.“

„A jak se to mám naučit, když to nikdy nezkusím?“ zeptal se Drawk neznámé.

Kývla uznale hlavou a zasmála se. Pak na moment zvedla čepel, takže nemířila přímo na Drawkovou hlavu. Té vteřiny zashioňan využil. Odrazil se pokrčenou nohou a druhou vykopl směrem, kterým odhadoval plochou stranu čepele. Stín byl velmi tenký, takže dáma měla buď bodnou zbraň, nebo držela sečnou naplocho.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.