Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil

Drawk si nebyl jist, jestli se od něj očekává nějaká reakce, takže radši mlčel. Z ticha byl zachráněn absencí jakýchkoli dalších zvuků, což nikdy nebylo dobré znamení, a vědomím, že kolem nich není ani noha civilisty.

„Ale do háje, Pětihlaví, já jsem taky blbec,“ oznámil hrabě tónem člověka, kterému došla naprostá samozřejmost, na kterou měl myslet dávno předem.

Stáli na náměstí, ze kterého vybíhalo pět ulic. Kolem nich stály čtyři postavy, každá s nějakou zbraní a ve zbroji sestavené z různých kousků různých brnění. Skřípnutí po dlaždicích za nimi dávalo najevo, že i ulička, kterou přišli, byla právě zablokována.

„Takže pánové, postup znáte, nemusíme to protahovat ne?“ usmál se lupič před nimi a mazlivě hladil hlavici sekerky. Na Drawka vystartoval (úder na hlavu) zprava lupič s palcátem. Ten uhnul a sjel mu předloktím po ruce. Chytil ho za zápěstí a přitáhl k sobě. Otočil se zády, zapřel si jeho ruku o rameno a zlomil ji v lokti. Lupič zavřískal, palcát mu vypadl z prstů.

Po Nareathovi mezitím skočil se dvěma dýkami v rukách ten, který jim zablokoval únikovou cestu. Hrabě se otočil a chytil padající tupou zbraň. Na svůj věk se překvapivě svižně ohnal a vzal lupiče po hlavě. Dýky zacinkaly na dláždění, lupič začvachtal za zvuku praskotu kostí a lebky. Na Nareathově kabátci se objevila mapka krve. Pustil zbraň a otočil se zpátky k mluvčímu skupiny. Ten už držel sekeru ztuhle, nikoli mazlivě.

Ztuhle, protože zjistil, že je na náměstí jediný a proti němu stojí dvojice, která právě odpravila dva jeho kumpány rychleji, než si to stačil plně uvědomit. Ten vlevo už se ztratil a původní majitel palcátu nevypadal, že by se chystal vstávat.

Následovalo několik vteřin ticha, během kterých obě strany vyčkávaly, jestli se bude dít něco dalšího. Když se nic nestalo, vykročil Nareath uličkou dále a Drawk ho po pár jeho krocích následoval.

 

„Musels ho zabíjet?“ zeptal se s lehkým dotčením Drawk, když se opět ubírali Soranskou spletí.

Nareath pokrčil rameny: „O co jde? Stejně se reinkarnujou, tak nechápu, proč tě to tak dráždí.“

„Rein…co?“

Nareath se zarazil v půlce kroku a podíval se na Drawka naprosto zaskočeně: „No… reinkarnujou. Duše mrtvejch se tady přece vrací po určitým čase zpátky, pokud nezůstanou v daonaru.“

„Cože? To jako lidi neumíraj? V čem?“ divil se Zashioňan.

Naraeth pokrčil rameny: „Pokud vím, tak jo, ale definitivní smrt jim trvá mnohem dýl. Prostě duše se vracej zpátky do hmotnýho světa, jen nikdy nevíš, jestli to bude trvat hodinu, týden, měsíc nebo deset let. Ale to prober s Rentgolem nebo s někým dalším ze syndikátu, kdo se vyzná v magii. Ale buď ujištěnej, že ten chlápek, kterýho jsem rozcák, tady bude zase za nějakej čas křepčit. Jen si nás snad zapamatuje a příště dá pokoj.“ Pak pokračoval v chůzi.

 

„Tohle město má asi trochu zvláštní strukturu, co?“ nadhodil Drawk zamyšleně poté, co šli nějakou dobu zcela mlčky.

Nareath se zamyslel a potom pokýval váhavě hlavou. ,,Máš i nemáš pravdu. Na každej pád kdokoli tu hledá něco speciálního, ten to najde, pokud ví, jak se k tomu dostat. Kolikrát sem lidi jezdí přes půlku dimenze, jen aby tady něco našli nebo si nechali vyrobit. Ale o tom ti víc řekne Henlin. Za prvý ty lidi zná, za druhý je tady pořád a má rozhodně větší přehled. Vlastně se dá říct, že v Soranu máš takový tři vrstvy života.“

Drawk mlčel v napjatém očekávání, co se zase dozví.

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.