Reedsy: 6 častých chyb při psaní povídek

autor: | Čvc 1, 2022 | Články, překlady, videa s titulky | 0 komentářů

Ahoj, tady Shaelin s Reedsy a dneska se budeme bavit o častých chybách krátkých příběhů.

Nedáváte postavám nic moc na práci

První je zápletka, která zahrnuje jen chození postav kolem dokola, sezení a mluvení. Na začátku to může být příjemné, je ale třeba si uvědomit, že dvojice lidí, která si povídá v místnosti, netvoří příběh.

I když se bude váš příběh utvářet kolem jejich interakce či dialogu, dejte jim něco na práci, sezení v pokoji fakt není příběh. Můžou jít něco lovit, můžou likvidovat své původní pracoviště, mohou organizovat obrovskou starou knihovnu podle knihovního systému, protože je na to někdo najal, a ony potřebují peníze.

Jakmile něco takového přidáte, bude cela situace mnohem zajímavější a právě z tohohle se obvykle vyvine příběh.

Snaha dělat toho příliš najednou

Druhý problém je druhý extrém, tedy příliš mnoho aktivity. Tohle se často děje u autorů, kteří jsou zvyklí psát novely a dlouhé příběhy a pak zkouší povídky. Když jste zvyklí jen na psaní bichlí, tak je pro vás povídka naprosto nový pocit, neumíte s tím pořádně pracovat. Co je vlastně krátký námět či nápad? Právě z toho plyne celkem obvyklý problém, tedy snaha narvat toho do povídky příliš najednou.

Bookishpixie: 5 způsobů, jak se stát lepšími autory

Zahrnuje to příliš mnoho postav, děj, který se rozpíná v dlouhém čase apod. Povídka se většinou věnuje jen několika postavám a točí se kolem jediné události. Existují samozřejmě výjimky, ale když se do toho pustíte, zkuste nedělat to, co děláte normálně v románu. Román existuje z určitého důvodu a to je vyprávění opravdu velkého příběhu. Povídka má taky svůj důvod existence a to je vyprávění krátkého příběhu.

Pokud máte pochybnosti, kolik postav zahrnout, zkuste začít se dvěma. Takhle funguje spousta výborných povídek a máte téměř jistotu, že to nebude nijak přecpané.

Absence soustředění se na specifický čas

Podobným problémem je přílišná časová délka. Všimla jsem si toho sama, když jsem se je učila psát, že se postupně zkracovaly a zkracovaly. A když jsem se podívala na ty starší, mají všechny několik tisíc slov navíc. Mají více scén, než je potřeba a ty jsou taky nafouklejší. Protože jsem psala románové scény, které zahrnovaly i nadbytečné detaily, protože jsem se snažila postavy vyvíjet tak, jako by to bylo v románu.

Postupem času byly kratší a kratší a všechno to zbytečné prostě opadávalo. A opět, pokud pochybujete, tak povídka je většinou lepší, když je efektivní. Při přechodu z románů budete mít tendenci psát dlouhé povídky, které mají 6 – 10 tisíc slov. Zkuste ale vyzvat sebe sama a napsat něco jen do 4 000 slov a zjistit, co na tomto omezeném prostoru dokážete. Dost možná to bude víc, než jste si mysleli.

Zatajování příliš mnoha informací

Tohle byl jeden z mých největších problémů, když jsem s povídkami začínala. První povídku, kterou jsem psala, jsem strukturovala jako thriller, kde byla většina informací skrytá a všechno důležité bylo odhaleno až na samém konci. Skoro jako velké odhalení a velký twist.

Robert McKee: Je potřeba, aby záporáci v thrilleru byli vždycky psychopati nebo sociopati?

Jenže čtenáři tohle vydrží a akceptují jen po určitý čas. A pokud stráví 15 stránek ze 16ti v totálním zmatku a dumáním nad tím, co se to vlastně děje a proč je to důležité, tak si ten příběh rozhodně moc neužijí. Taková povídka je vlastně opravdu zajímavá jen na té poslední stránce nebo posledních několika. Protože tam vychází najevo, proč byly ty které okolnosti relevantní.

Pokud máte tedy důležité informace, nebojte se o ně podělit už někde na začátku. Pro čtenáře je lepší, když ví, co se děje, co je v sázce a co je vlastně důležité, než něco, do čeho je velmi těžké investovat pozornost jen kvůli pozdějšímu velkému odhalení. Povídky nejsou v mnoha případech o samotném rozuzlení, spíše o tom, jak se k němu dojde.

Nevýrazný titul nebo první věta

Jeden z největších problémů, tedy nudný titul či první věta. Nic z toho není kritické, existují i skvělé povídky, které nemají silný titul nebo první větu. Nicméně mít je opravdu chytlavé může být obrovská výhoda, pokud chcete svou povídku třeba někam poslat. U povídek na zajímavém začátku, který strhne čtenářovu pozornost, záleží ještě více než u románu. Potřebujete ho totiž dostat do příběhu co nejrychleji.

Vzhledem ke krátkému rozsahu povídek nemáte moc času a prostoru na to čtenáře strhnout. To samé platí u názvu. Proč vynechat příležitost opravdu zachytit čtenářský zájem a spokojit se jen s něčím obyčejným?

Protagonista, který nenabízí nic zajímavého

Opět, protože je povídka tak krátký útvar, chcete skrze hrdinu opravdu odhalit něco hodně zajímavého. Pokud tomu tak není, nejspíš ta povídka ve čtenáři vůbec nic nezanechá. Máte malý prostor, chcete tedy někoho, kdo poskytuje opravdu zajímavý pohled na svět.

Brandon Sanderson: Jak napsat za rok 100 000 slov?

Volba ploché a nezajímavé hlavní postavy vám nijak nepomůže. Nebojte se udělat tuto postavu trochu divnou, bizarní, ozvláštnit nějak způsob líčení událostí. Povídka je na tohle asi nejlepší útvar, protože toho nemáte zase tolik a netrvá to moc dlouho.

Zdroj: Reedsy

 

 

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *