Ahoj, úžasná komunito, tady Ava Jae a tohle je Bookishixie.

Myslím, že už jsem tu dřív zmínila, že jsem byla fakt mladá, když jsem se rozhodla, že chci být publikovaným autorem. Jako už před střední, někdy v osmé třídě. A když jsem se rozhodla, že to je můj životní cíl, hnedka jsem se do toho naplno ponořila.

Byla to YA fantasy o 100 000 slovech, i když jsem YA příliš nečetla, až na Eragona a Harryho Pottera ale…k tomu se dostaneme. K čemu směřuju je, že jsem udělala jako mladá autorka spoustu chyb. Což je pochopitelné, protože jsem byla v celé věci totálně nová, ale chci se o to podělit právě s vámi o ty omyly, takže se jim snad můžete sami vyhnout.

Takže jdeme na to.

Publikování v konkrétním věku

Zaprvé jsem si stanovila časový limit na dosažení svého cíle. Protože jsme byla čerstvě teenager, rozhodla jsem se, že chci být vydána právě jako teenager. Ten titul v mojí mysli byl “Bestsellerová Teen Autorka”.

Aaaaaaa….to se úplně nestalo.

Jako náctiletá jsem nedostala knižní smlouvu, dokonce ani agenta. A stejně v čase, kdy jsem odmaturovala na střední, jsem napsala pět knih. Ale hrozně moc jsem na sebe tlačila, abych byla vydána v určitém věku. A tím se to celé stalo mnohem těžší a těžší, jak jsem stárla a začala si uvědomovat, že ta věc s teen autorkou by pro mě nefungovala a upřímně jsem si to pro sebe jen zkomplikovala víc, než bylo potřeba.

Bylo pro mě fakt těžké opustit ta očekávání, že budu vydána už v -nácti. Ale jak jsem řekla dřív, zabere čas vybrousit psací řemeslo, a někomu to trvá déle než jinému, což je v pořádku. Byla jsem na delším konci toho rozsahu, a nelituju z toho ani vteřiny. Takže na sebe netlačte nějakým časovým limitem. Dostanete se tam přesně v ten správný čas.

Absence betačtení

Zadruhé jsem nepoužila žádné kritiky…jaj. Je mi skoro trapné tohle přiznat, zvláště když vím, jak jsou důležití a neumím si vůbec představit zkoušet se posunout v psací kariéře někam dál bez mých úžasných kritických partnerů. Ale…jo, dřív to tak nebylo.  Nevěděla jsem, že je nemám…nějak?

Protože texty četla moje rodina a já si myslela, že to stačí.  Ale rozhodně to nebylo dost. Potřebujete pracovat s kritiky, kteří s vámi a) nejsou nijak spřízněni, protože lidé, kteří jsou vaši příbuzní, jsou moc milí, a b) kteří jsou autory. Už jsem udělal celý vlog na téma důležitosti kritiků, takže jen dole odkážu.

Ale v zásadě je rozhodně nepřeskakujte, vážně. Potřebujete kritiku. Poučte se z mých chyb, lidi.

Neobeznámenost se žánrem

Zatřetí jsem nečetla svou kategorii nebo žánr. Jak už jsem řekla, bylo tu pár výjimek, protože jsem docela brzo četla Eragona a Harryho Pottera, což je…na začátku tak střední, ale každopádně, to byla má znalost dětské literatury a fantasy.

V době, kdy jsem psala svou první knihu, jsem přečetla tuny knih Teda Dekkera, a pořád je to můj oblíbený autor, ale nepíše v kategoriích a žánru, které píšu já. Takže…jsem se měla opravdu hodně vystavovat dalším hlasům…a nedělala jsem to. Udělala jsem taky vlog na to, proč autoři musí číst, takže zase odkaz dole.

Editace příliš rychle

A začtvrté, když jsem dokončila první draft, hnedka jsem skočila do podrobné editace (line editing).

Jaj.

Váš druhý draft není místo na podrobné editace…vůbec ne. Když začínáte první úpravy, soustřeďte se na problémy celku, jako zápletku, postavy, tempo a takové věci, ale s podrobnostmi je třeba začít až později, když jste skoro hotoví. Proč? Protože pokud to uděláte brzo, asi to budete dělat ještě jednou, jak se budete blížit ke konci poté, co jste udělali velké změny.

A nemyslím jen to, že jsem hnedka skočila na podrobnou editaci, to byla jediná editace, kterou jsem provedla. Když jsem poprvé začala editovat svůj text, myslela jsem si, že editace znamená změnu čárek tady a tam a ujištění se, že jsou gramaticky správně, a změnu slov tam a tady, aby to znělo trochu líp a plynulo trošku lépe…a to bylo všechno.

Ale revize zahrnuje o tolik víc a už jsem udělala i vlogy o revizích, takže opět odkazy dole.

Zdroj: Bookishpixie