Co všechno čeká Drawka nra Tar-Enor během první návštěvy Soranu?

Zjisti víc

 

 

Ellen Brock: Jak v knize použít předznamenání (foreshadowing)

Dneska budu mluvit o předznamenání. Minule jsme mluvili o struktuře scén a jak chceme vytvořit pocit napětí ve vyprávění, tedy pocit, že se věci pohybují dopředu a je tu hybnost (momentum). Právě předznamenání je výborným způsobem, jak tuto hybnost vytvořit ve scénách, které nemají zase takový dopad na zápletku nebo nemají efekt, který by byl čtenáři ihned jasný. Použitím předznamenání ale slibujete čtenáři, že se brzy něco zajímavého stane.

Udržení pozornosti

To může být skvělý způsob, jak udržet jeho pozornost, hlavně na začátku. Případně i později, když potřebujete popsat například pozadí nebo nějaké informace, které úplně jasně neposouvají zápletku dopředu. Případně jsou přece jen trochu nudné a zdlouhavé. Ale ten příslib způsobený předznamenáním může pomoci protáhnout čtenáře právě touhle částí příběhu.

A zjevný příklad předznamenání je Jakub a obří broskev od Roalda Dahla. V druhé kapitole je tu mnoho informací, ale na jejím začátku je předznamenání spouštěcí události. Takže čtenář ví, že se v příběhu stane něco zajímavého.

Tady je James Henry Trotter poté, co žil celé tři roky se svými tetičkami. Teď přišlo ráno, kdy se mu stalo něco docela podivného. A tato věc, která byla jen docela podivná, brzo způsobila další věc, která byla opravdu podivná. A pak ta opravdu podivná věc sama o sobě způsobila naprosto fantasticky podivnou věc.

Příslib pro investici času a energie

Kapitola dále pokrývá fyzický vzhled a osobní vlastnosti jeho tetiček a také se dovíme něco málo o Jamesovi. Ale předznamenání v úvodu nás udrží v pozornosti a v tom, že investujeme svůj čas, protože víme, že se má stát něco opravdu zajímavého. Tento typ zjevného předznamenání funguje hlavně v dětských knihách. Může fungovat i v normálních, což ovšem velmi záleží na celkovém stylu.

Normálně bude ale předznamenání v běžně literatuře mnohem skrytější, protože dospělý čtenář umí pochopit význam toho, co je naznačeno a to může udržet jeho zájem. Například v Misery od Stephena Kinga se hrdina Paul Sheldon probere po autonehodě v péči jeho přední fanynky Annie. Všimněte si, jak následující předznamenání ukazuje, že mohou očekávat mezi těmito postavami něco zajímavého.

Poprvé v životě se v hlavě Paula Sheldona objevila myšlenka, že má opravdu problém. Tahle žena není v pořádku.

Stephen King naznačuje, že můžeme očekávat něco děsivého nebo strašidelného, co se po cestě stane. A poukázáním na to, že Annie „není v pořádku“ v nás vytrvá zájem do další kapitoly, která se soustředí hlavně na pozadí. Přislib události nám ovšem brání v pocitu znuděnosti nebo tom, že by kniha stagnovala.

Další způsob provedení

Předznamenání se dá provést taky nikoli vyprávěním, ale také pomocí dialogu. V knize Černá krabice od Joe Hilla mluví hrdina se svým asistentem o tom, jak byl upozorněn na ducha v aukci.

„Jak ses k tomu vůbec dostal?“zeptal se a kývl k počítači.

„Dostali jsme to v emailu.“

„Od koho?“

„Z aukčního domu. Poslali nám email, který říká „všimli jsme si, že už jste takové věci koupili a mysleli jsme si, že budete mít zájem“.“

„My jsme už něco takového koupili?“

„Asi okultní předměty, tipuju.“

„Nikdy jsem odtamtud nic nekoupil.“

Podobné úvodnímu “háčku”

Jak už jsem řekla, tato předznamenání jsou následována větším počtem informací. Ovšem předznamenání pomáhá udržet čtenáře v pozornosti a zájmu. Stejně jako u otvíracího „háčku“, kdy vznesete otázku a čtenář na ni chce znát odpověď. Což je dobrý způsob, jak je následně protáhnout pasáží, která by jinak byla nudná, nebo nemá přílišnou hybnost.

Na prvních stánkách Ať vejde ten pravý od Johna Ajvide Linqvista se hlavní postava Oscar dívá na výstřižky, který si udělal z novin ohledně vrahů. A jí u toho nějaké sladkosti. A i když je to samo o sobě dost emočně vypjaté, nemá to moc pocit spádu nebo hybnosti. Na konci kapitoly je ale troch předznamenání, které dává čtenáři pocit, že věci se vyhrotí a příběh se někam pohne. Poté, co se Oscar podívá na obrázek vraha, objeví se tam tohle předznamenání.

Oscar snědl poslední kousek a pozorně se zadíval muži na tvář. Mohl to být kdokoli, mohl to být i on za 20 let.

Další způsob, jak o předznamenání přemýšlet, je, že vlastně navnazujete čtenáře pomocí náznaků a indicií stran toho, čeho se bude týkat zápletka. Případně jak se postupně rozvine. Stejně jako úvodní háček pomáhá vtáhnout čtenáře hned na začátku, předznamenání může pomoci ho udržet v zaujetí přes scény, které by jinak neměly příliš mnoho náboje nebo budou příliš soustředěné na informace.

Zdroj: EllenBrock

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *