Co všechno čeká Drawka nra Tar-Enor během první návštěvy Soranu?

Zjisti víc

 

 

Jericho Writers: 7 neuvěřitelně použitelných psacích tipů, které můžete ihned použít

Internet je plný nejrůznějších rad o psaní. Dneska vám chci dát 7 tipů, které můžete začít okamžitě používat a rozhodně vylepšit cokoli, na čem zrovna pracujete. Tak se do toho rovnou pustíme.

Uchovejte si svá tajemství

Vytvořte nějakou záhadu (klidně i malou) a lákejte na ni. I když máte jen třeba laserový souboj mezi vaším hrdinou a někým dalším, nemusíte ihned osvětlovat celý kontext toho, co se děje. Něco si vždycky nechte pro sebe, právě proto, že čtenář to chce vědět. Tohle je vynikající způsob, jak udržet napětí, protože to prostě hnedka nesdělíte.

Můžete to klidně držet hodně dlouho. Tohle držení i důležitých věcí je vynikající způsob udržení čtenářského zájmu.

Jste spisovatel, použijte svůj stroj času

Sledujte příběh, nikoli hodiny (O tři dny později). Pokud píšete příběh, klidně používejte skoky v čase. Tohle platí hlavně při psaní v první osobě a v přítomném čase. Tehdy mají autoři tendenci dokumentovat naprosto všechno od probuzení po konec snídaně. Až mnohem později se dostanou k vlastní akci, protože něco zajímavé se může stát až během oběda.

A tady jste svým způsobem lapeni do perspektivy první osoby. Ta osoba prošla tímto časovým úsekem a vám tu vzniká něco jako dokument jejího života.

Tohle vůbec nemusíte dělat, můžete říct „později toho dne“. Soustřeďte se hlavně na samotný příběh, tyhle mezery vůbec nepotřebujete.

Editujte za pochodu

Začněte svoje dnešní psaní tím, že zeditujete to, co jste napsali včera. Tohle funguje naprosto každému a je to vynikající návyk. Jakmile začnete svoje psací sezení, věnujte 20 nebo 30 minut editaci toho, co jste napsali den předtím.

Tenhle návyk vám přinese spoustu výhod. Připomene vám, kde přesně se v konkrétním příběhu nacházíte, co se přesně odehrává ve vašem prostředí, u postav a v jejich hlavách, taky si procvičíte tenhle psací sval. A je to taky jakési zahřátí pro další psaní, vylepšíte ten už trochu hotový materiál, který máte před sebou.

A jakmile dorazíte na konec, tak už jste dostatečně rozcvičeni na to v příběhu pokračovat.

Dorazte pozdě, odejděte brzo, úkol dodejte později

Scénu začněte tehdy, když začíná akce. Pozadí doplňte až po tomto bodě. Jakmile můžete, opusťte scénu. Hodně lidí přemýšlí následujícím způsobem „ok, tady je scéna, kterou chci popsat v této kapitole, takže nejdřív nastavím nějaké prostředí, pak ukážu, jak tam postavy dorazily a pak nějaká akce“. Tohle je ale mizerný přístup.

Chcete totiž přestat přesně tam, kde začíná akce nebo minutu po jejím začátku. Takže si čtenář řekne „co se to tam proboha děje, potřebuju vědět tohle a tamto“. Jakmile tohle prohlásí, tak je máte a zase otáčí stránku za stránkou a máte ho ve své moci.

Ano, budete muset to pozadí popsat, ale už jste vytvořili touhu čtenáře ho poznat. Pokud by ho měl na talíři ihned, tak bude mít o důvod míň pokračovat ve čtení. Takže pozadí doplňte později a scénu ukončete co nejdřív, takže nemáte velkou dohru.

Jakmile skončí akce, můžete tu scénu dokončit. Nemusí se to týkat jen nějaký soubojů nebo honiček, akce ve scéně může být i konverzace muže a ženy. Termínem akce označujeme cokoli, co zachytí pozornost čtenáře a kde cítí konflikt.

Ale ať už se ve vaší knize odehrává jakákoli akce, vstupte do ní později, odejděte z ní brzo a její kontext sdělte ještě později.

Ať se vaše postavy o něco starají

Čím více se postavy starají o své cíle, tím více to bude zajímat i čtenáře. Tenhle je hrozně jednoduchý a hrozně mocný. Ok, já píšu detektivky, takže v první kapitole je obvykle vražda a detektivka, která je přidělena na vyšetřování.

Nicméně ona sama opravdu, opravdu miluje vyšetřování vražd. A jakmile tohle nemá, snadno se nudí a je nevrlá, což je v práci dost nepříjemné. Dejte jí opravdu dobrou vraždu a je ve svém živlu. Protože ji to zajímá a tehdy to zajímá i čtenáře. A tohle funguje naprosto v jakémkoli fikčním žánru.

Když se vaše postava opravdu, opravdu o něco stará, tak se to přenese i na čtenáře. Jen se ujistěte, že se čtenář bude schopen s takovou postavou opravdu propojit. Jakmile se vám to ale podaří, pak je čtenář váš po celý zbytek příběhu.

Vyhněte se božímu oku popisu

Implementujte popis přirozeně do vašeho vyprávění a vždycky udržte v perspektivě postavy. Co tím myslím? Pokud je popis napsán z vašeho „božského pohledu“, tak vlastně jen vysvětlujete, jak ten svět vypadá. Jenže čtenáře to nezajímá, čtenáře zajímají postavy.

Nicméně se tak jako tak ujistěte, že jsou vaše scény fyzicky proveditelné a reálné. Co mám na mysli je používat popis, který vychází z pohledu vaší postavy. Nebude to tedy to, jak svět reálně vypadá, ale jak ho vnímá vaše postava a jak ji to prostředí ovlivňuje. Hlavně v této konkrétní situaci.

Takže pokud se vaše postava zrovna do někoho zamilovala a vylezla v listopadu do lijáku, je to pro ni jako jarní deštík, protože je tím zásadně ovlivněna. Boží oko je v tomto případě dost neutrální, ale perspektiva postavy tomu dodá něco naprosto jiného. Takže popis skrze postavu bude vždycky fungovat mnohem lépe.

Výborná charakteristika je o specifikách, nikoli univerzalitě

Hledejte drobné detaily, vzpomínky, vzhlede, co má nebo nemá ráda apod. Co tím myslím? Jasně, můžete říct, že postava je za těchto okolností statečná a z tohohle má strach. Opravdu chce tohle a nechce nikdy tamto, tak to celé působí hrozně genericky. Bude tu milion dalších lidí, kteří budou zapadat přesně do tohohle profilu touhy a odporu.

Pokud ale řeknete, že v 7 letech spadla z koně a má pod jizvou malou jizvu, nebo že se vždycky hádá s matkou, kdo umyje nádobí, tak je to opravdové spojení s tou postavou. A mnohem více ji to oživí než prostý výčet skutečností. A ano, postavy žijí trochu i v těchto univerzalitách, ale ožijí jen tehdy, když přijde na tyhle specifické drobnosti.

Zdroj: JerichoWriters

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *