Just Write: Co by se autoři měli naučit z Šíleného Maxe: Zběsilé jízdy
I když je Šílený Max: Zběsilá cesta jedním z nejlepších filmů všech dob, je těžké říct, že by byl dobře napsán. Protože ten snímek nebyl napsán, aspoň ne tradičním způsobem. Neměl scénář, a kdyby ano, tak bude nejspíš vypadat naprosto příšerně.
Nevěříte? Ukažme si jeden příklad. Zkusme si zachytit tuhle adrenalinovou, neuvěřitelně detailní, brutální šílenou jízdu ve slovech.
Začátek, Citadela
Začněme tady. Interiér, Citadela, trůní sál. Sluhové zakrývají znetvořenou kůži svého pána zničenou radiací. Dávají na ni plexisklo, které má dodat iluzi svalnatosti, kterou už dávno nemá. Brnění pokrývají vojenská vyznamenání, odznaky a zachráněné mikročipy. K jeho pasu je připevněna obrovská sponka tvaru lebky v plamenech. Nasazuje si dýchací masku. Tohle je Immortan Joe a….
Proboha, tohle zabralo opravdu hodně prostoru a je tu tolik detailů, ve všem v tomhle snímku. Každé auto, každá zbraň a každá postava je napěchována těmito malými náznaky ohledně vlastní historie a osobnosti. Není možné je všechny popsat v potřebném detailu na jakémkoli místě scénáře, protože to by v tom scénáři nebylo už nic jiného.
Takže co s tím udělat?
No, možná kdybychom našli scénář filmu, které má taky záporáka s šíleným kostýmem a dýchací maskou, mohli bychom se trochu inspirovat.
Ano, takže máme scénář originálních Hvězdných válek, kde je Darth Vader popsán jako…jeho tvář je zastřená splývavou černou róbou a groteskní dýchací maskou.
Moment, to je všechno? To je Darth Vader? Ten Darth Vader? Scénář zmiňuje jen dva detaily a jeden z nich ještě vystřihli.
No, ano, není to tak překvapující, protože scénář by měl zahrnovat jen to nejzásadnější z celého příběhu, aby udržel tempo filmu. V průměru se jedna stránka scénáře rovná jedné minutě snímku. Proto je velmi riskantní zastavovat akci pro půlstránkový popis kostýmu, když to publikum všechno uvidí a porozumí tomu během nanosekundy.
Krom toho všechny tyhle věci jsou návrháři a rekvizitáři přidány později. Několik jasných slov tak naprosto stačí k tomu, aby se vydali správným směrem. Aspoň taková je myšlenka pro většinu scénářů.
Pokud jde o Zběsilou jízdu, tolik její přitažlivosti je v hloubce jejího světa, že je náročné oddělit její fyzické detaily od samotného příběhu. A to jsme se ještě nedostali k hlavnímu problému, tedy akčním scénám, jinak známým jako – zbytek filmu.
Takže teď pokus shrnout první fázi první akční scény do slov. Tedy kdy Válečníci a Furiosa bojují s několika ostnatými auty. Je to asi minuta, ale její nejjednodušší popis zabírá celou stránku, přitom je to velmi jednoduchá akční scéna, kde potřebujete sledovat jen 2-3 auta. Nedovedu si představit psát něco takového pro finále, které je 17 minut dlouhé, plně trojrozměrné a má asi milion kaskadérských kousků.
Je to naprosto dechberoucí filmový zážitek, ale na čtení by to byla solidní nuda. Dobře, zamysleme se nad tím. Jaký další snímek má opravdu napjatou akční scénu, kterou se můžeme inspirovat?
Schody v Morii
Ano, Pán prstenů a scény v Morii. Konkrétně přeskakování hroutícího se schodiště. Co nám tady říká scénář? Společenstvo běží dolů po schodech.
Moment, to je všechno? Scénář má několik linií u přeskakování propasti, což zahrnuje i malý moment u Gimliho, ale působí to jako odlišná scéna a i tahle malá část je střídmá. Celá část má jen třetinu stránky, ačkoli na plátně je to dvě a půl minuty.
Ale stejně jako je ve výsledku nudný popis všech detailů fyzického světa, bude na tom totožně i sepisování veškerých akcí, které dělá postava. Ačkoli, moment.
Musí přece existovat způsob, jak zapsat do scénáře akci, než ji jenom přeskočit. Možná je tu nějaký další oceněný snímek, který to v několika minulých letech vyřešil?
John Wick
Perfektní! Ano, takže tohle pochází ze scénáře prvního Johna Wicka, když se původně jmenoval Scorn a nejde o finální verzi snímku. I tak je ale stále užitečný. Je v něm spousta pomlček a trojteček. Při čtení vám oči prostě přelétnou po stránce. Skoro to vypadá, že autor scénáře režíruje průběh tím, že láme věty v polovině pomocí trojteček.
Kdykoli je tu něco, co vás donutí podívat se jiným směrem, je tu zlom v textu. Udržuje to po celý příběh tuhle pulsující energii. A i když se události nakonec změnily a je tu mnohem víc akce, tento pocit se udržel i na plátně.
Ale jako u moha dalších scénářů je to opravdu věc režie a dalších lidí z produkce, kteří je takto dokázali vytvořit.
Scénář versus storyboardy
Vypadá to tedy, že většina důvodů uváděná stran toho, proč je Zběsilá jízda tak dobrá, jsou detailní svět, krvavá akce, vizuální vyprávění příběhu, které byly ale dle měřítek většiny scénářů utlumeny nebo vynechány. Věci, které by došly člověku tak nějak bokem.
Proto dává smysl, že tenhle film nemá klasický scénář. Místo toho má storyboardy. Opravdu, hodně, hodně storyboardů. Pokud budete tedy zjišťovat, proč je konkrétní kousek umění dobrý, je stejně tak důležité podívat se na proces použitý k jeho tvoření, jako pečlivě analyzovat finální produkt.
Už ve verzi z roku 1999 je v tomto případě zápletka prakticky totožná jako ve filmu. Obsahuje všechny hlavní bitvy a postavy, časem se změnily jen drobné detaily. Jenže všechna váha psaní tohoto příběhu je v detailech. Miller (režisér) si přivedl kreslíře Brandana McCarthyho, aby mu pomohl zhmotnit tento svět i vyprávění.
Celkem vytvořili 3 500 storyboardů, které zachytily prakticky každý prvek na každém záběru filmu McCarthy byl uveden v titulcích jako scénárista, ačkoli většinou kreslil.
Film tedy rozhodně získal tím, že měl delší a hybridní proces, kde samotné psaní a kreslení probíhalo prakticky zároveň. Tento film není sérií konverzací, které přerušují rvačky. Jde o rvačky a přestřelky a automobilové honičky, které plní roli konverzací a hádek.
„Hodně filmů má konverzační kousky a také akční kousky. V tomto případě se ale odehrávaly zároveň.“
Pohyby a protipohyby
Už jen scéna, kdy se Nux snaží vyhodit sama sebe do vzduchu a Max ho zkouší zastavit. Obě postavy by mohly střídavě křičet: „Udělám to!“ a „Nedělej to!“, což by ale vizuálně ten příběh neřeklo. Místo toho je ve scéně přítomen jasný řetěz událostí a následků.
Nux se připracuje na explozi, ale Max to vidí. Pro rozbije zadní okno a zkusí ho zachytit, ale Nux mu trhne řetězem. Proto ho Max nemůže zachytit. Pak vítr utrhne střechu auta, tudíž Max zabrání Nuxovi, aby je zabil oba.
Toto jasné soustředění se na pohyby a protipohyby pokračuje po celý film a je mnohem víc pohlcující než jen náhodné údery. Navíc to není jen o tom, že jsou tyto výměny jasné a srozumitelné, mají dokonce i vlastní význam.
Vztahy a zbraně
Vezměte v úvahu vztah mezi Maxem a Furiosou, kteří se z cizinců stanou nepřáteli, pak nepravděpodobnými spojenci a nakonec přáteli. Všechny tyto změny jsou podány vizuálně a často skrze symbolickou výměnu zbraní. Jejich první společná scéna se skoro navzájem zastřelí cizí zbraní, kterou vzali násilím.
Když má Max navrch, nezapomene Furiosu kompletně odzbrojit a ukradne všechny zbraně, které jsou v kabině. Jakmile ale nestanou problémy, jednu ji dá. U konce je pak jen krátký záběr, kdy střílí oba – pro obecenstvo dost na pochopení toho, že jsou si teď rovni.
Posiluje to ještě pasáž s odstřelovačkou, která ukazuje jejich vzájemnou důvěru. Kdykoli je předmět, který patří jedné postavě, dán nebo vzat jinou postavou, má to nějaký význam. A myslím, že když vyprávíte příběh hlavně skrze obrazy, řeší hodně problémů zdůraznit právě roli těchto věcí.
Nic z toho se nedá nahradit promluvou jako a pak běželo Společenstvo po schodech, protože byste smazali důležité body zápletky ve vývoji postav.
Nepřicházíme o příběhy?
Všechno tohle mě vede k úvaze: proč takhle nepostupuje, nebo aspoň proč to nedělá víc akčních filmů?
No, protože je to náročné, blbe. Ano, já vim, ale výsledky za to stojí, ne? Ti nejslavnější scénáristé světa jsou obvykle slavní kvůli jejich jedinečným dialogům. Ale v psaní jde o víc než jen slova a filmové plátno nabízí mnohem víc, než jen záznamy rozhovorů.
Šílený Max: Zběsilá jízda se nadá nazvat dobře napsaným, ale je dobře vyprávěným.
Je ovšem zázrak, že byl vůbec natočen, protože produkce trvalo tak dlouho dát se vůbec do pohybu. Zelenou dostal ale jen kvůli tomu, že to bylo něco v dávno ustanovené frančíze. V dnešním Hollywoodu by nový příběh od neozkoušeného režiséra neměl šanci dostat se vůbec do výroby, pokud by stál jen na storyboardech místo scénáře.
A myslím, že právě z toho důvodu ztrácíme celý svět potenciálně pohlcujících filmů od bláznivých dětí. Takových, které to nedovedou popsat, ale dovedou to nakreslit.
0 komentáøù