“Nejste spisovatel, dokud skutečný spisovatel neřekne, že jste spisovatel.”

 (Harlan Ellison, Dreams With Sharp Teeth:-)

Když si slova duní tvojí hlavou
jak roj splašených koníků,
když nemizí nad ranní kávou
ani při okrajích chodníků.

Když příběh vidíš i v plamenech ohně
a kapky deště sčítají ti řádky,
když sté pero v rukou tvých se ohne
a zase tišíš u postav svých hádky,

Když stránky hltáš a zrovna tak je plníš,
když konce míjíš jak pěšinek prach,
když každého dne kousek další stvrdíš
a už nemáš z dalších listů strach.

Když ti ohlas tvrdý nenaruší klid
a večer opět sedáš k další řádce,
když tě nerozhází ani digitální lid
a nezůstáváš v bezobsažné hádce.

Když pochvala od idolu nevyvolá snění,
leč vystřelí tě k další tvůrčí cestě,
když poznámky od bet nevyústí v klení
a ty spatříš světlo v temném městě.

Když usedneš a ztratíš hodin běh
a věty splynou v jednu klidnou řeku,
když prsty dohání myšlenek tvých spěch
a nesmažeš je v strachu z dalších věků.

Když pak zdrtíš lenost, vztek i chmury
a klávesnice stále zní jak datel,
když šeptají ti k tomu u lampičky můry
pak, člověče milý, pak jsi spisovatel.