Jenna Moreci: 10 největších lží, na které narazíte v psacích komunitách

autor: | Čvc 3, 2022 | Články, překlady, videa s titulky | 0 komentářů

Je čas pocuchat nějaké peří a nasrat pár lidí. Pokud jste nějak zapojeni v psací komunitě, ať už skrze socnety nebo psací skupiny, určitě si všimnete, že kolem plave spousta „autorských faktů“. A spousta z nich jsou úplné sračky. Lidé jsou jako všichni ostatní, jsme narušení a omylní. Šíříme chybné informace, obvykle proto, že jsme si je neověřili a nevíme nic lepšího.

Já jsem to ale prozkoumala a to důkladně. A hodně těch zaručených informací jsou jednoduše kecy. Tak pojďme opravit pár problémů, okey?

Mylných až lživých skutečností, je mnohem víc, tohle je jen hlavní desítka. Dneska se tedy soustředím jen na nejběžnější a nejškodlivější informace ohledně psaní, vydávání a marketingu.

Abych se vyhnula nadbytku, nebudu mluvit o naprosto očividných lžích, jako autor nepotřebuje editora, autor si může udělat vlastní obálku, nebo psaní není skutečná práce. V tomhle bodě byste měli vědět, že tohle všechno jsou sračky. Pokud ne, pak už vám nemůžu nijak pomoci.

Dnešní body jsou ty, kterým lidé podléhají zcela pravidelně. Berou je jako zaručenou skutečnost, protože jsou hrozně rozšířené. Nenaleťte na ně! Jsem tu, abych napravila informace a ušetřila vaši knihu potenciální budoucí katastrofy.

Nemáte zač.

(marketingové okénko, poděkování za návrh tématu)

K úspěchu vám stačí jen dobrá kniha

Ellen Brock: Zajímavější scény s mluvením nebo přemýšlením

Tohle je kravina. Ano, je mnohem snazší propagovat dobrou knihu na rozdíl od špatné. Nicméně kolik totálních sraček se stalo bestsellerem podle New York Times? Hrozná spousta. Dobrý marketing totiž prodá cokoli. Prodal cigarety, prodal Kardashiany. Prodal dokonce bokovky a pak je zase přitáh zpátky. Pokud si tedy myslíte, že v knižním průmyslu je marketing zbytečný, pak jste blbci.

Stačí jen dobrý marketing, nikoli nutně dobrá kniha. Znamená to reklamy, propagaci a hlavně vystavení. Tímhle vám rozhodně neradím napsat mizernou knihu. Těch jsme si všichni přečetli tolik, až nám krvácí oči. Pointa je, že je úplně jedno, jak kvalitní je váš text, když ho nepropagujete. A jestli mi z jakéhokoli důvodu nevěříte, podívejte se na bestsellery New York Times, které jsou naprosto objektivně hrozné.

Pokud se chcete do tohoto trhu opravdu dostat, pochopte, že kniha je produkt a musíte se naučit, jak ho prodat.

Dobrou knihu může napsat kdokoli

Tohle mě dostane do problémů, ale to není nic nového. Ano, je pravda, že každý může napsat knihu, ne každý ale napíše dobrou knihu, a důvod následuje.

Na dobré knize se podílí dvě hlavní složky.

První je skvělé vyprávění, druhá je skvělé psací řemeslo. Skvělé vyprávění je nespoutaná kreativita. Můžete ho vylepšit praxí, ale obvykle je za ním nějaký vrozený talent. Skvělé psaní je na druhé straně něco, co se učíte praxí.

Potřebujete se naučit gramatiku, syntax a další věci, aby vaše próza správně fungovala a čtenáře vtáhla.

Chris Fox: Marketing je farmaření, nikoli lov

Nicméně někteří autoři mají vrozenou schopnost sdělit vynikající příběh, ovšem jejich psaní je naprosto hrozné, což bohužel vyústí v mizernou knihu. Pak jsou tu autoři bez dokonalé prózy, jejichž příběh je však bezúčelný, což také vyústí v mizernou knihu.

Potřebujete zmáknout obě tyto dovednosti – vyprávění a samotné psaní – abyste napsali dobrou knihu. A hodně autorů tohle dovede, spousta jich ale nechce. Kolik se jich jen směje tomu, že naprosto nechápou gramatiku, nebo se chlubí tím, že svým příběhům nadávají žádnou strukturu? Jsou to obvykle ti samí, kteří neustále dumají, proč si jejich věci nikdo nečte.

Pointa je, že ačkoli každý může napsat knihu, ne každý může napsat dobrou knihu. Ne nutně proto, že to nedovedou, ale proto, že to vyžaduje mnohem více růstu a učení, než jsou ochotni tomu věnovat.

Příliš mnoho z nich hledá rychlé a snadné řešení, v knižním průmyslu ovšem žádné takové neexistuje.

Vždycky potřebujete psacího kouče

Opravdu je to tak? Psací koučové a vlastně všechny druhy koučů, jsou na internetu hrozně populární, a to z několika důvodů.

Jedním ze to, že lidé hrozně baží po nějakém vedení. Chtějí, aby jim někdo ukázal zaručeně správný postup. Zadruhé proto, že tenhle obor je neuvěřitelně lukrativní. Velká spousta služeb tohoto typu slibuje obrovské věci, hlavně na příjmové stránce. Ale dosáhli této výnosnosti samotní koučové?

„Ale Jenno, ten můj mentor to dokázal! Slíbil mi pěticiferný příjem za měsíc a on sám taky vydělává 5 cifer za měsíc!“ A řekl vám, jak toho příjmu dosahuje? Pro autory je zcela běžné své příjmy diverzifikovat (rozdělit). Dělám to sama. Hodně koučů použije vlastní příjem jako prodejní argument pro velmi drahé služby.

Psací proces Stevena Eriksona

Co ale neodhalí, je, že právě tyhle služby tvoří onen masivní příjem. Nevydělávají peníze prodejem vlastních knih. Vydělávají peníze na vašem zájmu. A zcela realisticky, kdyby dosáhli takového příjmu jen knihami, tak nemusí vůbec koučovat. Pointa je, že zájem o kouče je naprosto legitimní, ale čtěte také mezi řádky.

Pokud by jim knihy samotné vydělávaly miliony, pak nekoučují, takže na tohle nenaleťte.

Nezávislé knihy se nemohou dostat do obchodů (americký trh)

No, to je docela divný, protože ty moje tam jsou. Tady je jádro pudla. Dostat knížky do obchodů většinou záleží na jejich dosahu, ceně a poptávce. Ta problematika je mnohem složitější, ale shrnuju to.

Nejdříve dosah. Pokud svou knihu distribuujete přes velkou síť typu Ingram, pak bude k dispozici i v obchodech. IngramSpark je pro tohle očividná volba, protože má k té síti přístup, ale vydávání přes IngramSpark negarantuje přítomnost v kráměch.

To nás vede k ceně. Publikujete-li fyzickou knihu online, v zásadě si můžete zvolit procenta, která půjdou k prodejci a procenta, která půjdou k vám. V zájmu stručnosti to podávám velmi zjednodušeně. Obchody mají většinou knihkupeckou cenu, kterou jsou ochotny přijmout, a pokud vaše kniha této hladiny nedosahuje, nejspíš v jejich prodejně neskončí. Dosažení toho prahu vám dává mnohem větší šanci, že budete někde v regále.

To nás přivádí k poptávce. Pro prodejce je obvyklé, že zboží naskladňují podle poptávky. Je-li kniha populární, nejspíš si udělají zásoby, protože chtějí vydělat peníze.

Závěr je, že nezávislé (indie) knihy se mohou do obchodů klidně dostat v závislosti na těchto třech vlastnostech. Čím jste kvalifikovanější, tím je větší šance. Já jsem splnila jen dvě, ale vedu si docela dobře.

Bookishpixie: 5 mýtů o tom být autorem

Abyste byli úspěšní, musíte vydat 5 a více knih za rok

Nevím, jestli to už není jasné, ale počet knih, které vydáte, nekoreluje nijak přímo s vaším úspěchem. Všechno to záleží na – co že to jenom bylo? Aha, jasně, marketing. Hodně platforem doporučuje vysoké tempo, což je validní a prověřená taktika. Rapidní uvolnění spoléhá na vydání tuny knih v obrovském tempu kvůli vysokému zisku.

Tato metoda spoléhá na kvantitu, kdy je k dispozici hrozně moc věcí, takže diverzifikujete svůj příjem. Navíc, když jedna zapadne, je to stále v pohodě, protože můžete vydělat na jiných. Je to metoda, která hodně lidem funguje. Tvrdit ale, že je to jediná možná, hlavně pro nezávislé autory, je naprosto směšné.

Je mnoho způsobů, jak dobře vydělávat na pomalejším vydávání a všechno se to odvíjí od existence marketingového plánu. Pokud jste tedy pomalejší autor jako já, nemusíte se rozhodně bát. Své knihy můžete vydávat rozumným tempem. Jen se ujistěte, že si uděláte marketingový průzkum.

Musíte psát každý den

Ne. Nejdříve eliminujme zcela očividné. Čím častěji píšete, tím dříve bude vaše kniha hotová. To rozhodně neznamená, že musíte psát každý den. Ostatně nemusíte dělat vůbec nic z toho, co vám někdo další řekne. Jediné, co musíte udělat, je provádět to, co vám osobně funguje. Někdo píše každý den, někdo zase ne kvůli práci, zdraví, rodině nebo školním povinnostem. To je úplně v pohodě. Celá tahle psací věc zase není tak hluboká.

Strávila bych asi rozhodně více času zjišťováním, jaký pracovní psací postup funguje zrovna vám, a zároveň si ho užíváte, než snažit se dodržovat nějaká podivná pravidla, která ani neexistují.

BookishPixie: Jak napsat pozadí postavy

Pokud nedáte instinktivně dohromady román, pak nemáte přirozený talent

Představte si, že nedostatek organizace a předvídavosti vás dělá nadřazeným. V žádné jiné profesi není tohle považováno za pozitivum. Pokud byste šli na operaci a chirurg řekl „Prostě to budu rozhodovat za pochodu, protože jsem přirozený talent“. Okamžitě by ho vykopli. Nebudu tu shazovat instinktivní autory. Jestli chcete jít tím směrem, je to v pořádku. Ale přirozený talent nemá vůbec co dělat s tím, jaký způsob psaní preferujete.

Talent má vliv na vaši tvořivost, představivost a také konečnou podobu knihy. Pečlivě sledujte ty, kteří tuto lež opakují. Je to obvykle někdo, kdo nikdy nic nevydal, ale předpokládají, že instinktivní psaní je dělá výjimečnými, protože takhle postupuje Stephen King.

Žádné slzy u čtenáře, žádné u autora

Co kdybych vám řekla, že někteří lidé prostě nejsou tak emočně založení? Tohle je další situace, kdy proces nijak nenaznačuje talent. Lidé jsou různí a liší se, stejně tak je tomu u procesu psaní. Je to jako říct, že pokud nepoužíváte Stanislavského metodu, nikdo nebude věřit vašemu hraní. Polovina Hollywoodu by nesouhlasila, hodně lidí to má jen za kravinu.

Psaní je naprosto odlišná zkušenost pro každého. Někdo vidí své postavy jako vzácná miminka a po každé smrti jsou týden v depresích. Jiní jen jako ozubená kolečka v obrovském psacím stroji. A když postavy trpí, nic u toho necítí, kromě pýchy a zadostiučinění.

Krom toho přílišné zapojení emocí při psaní může být potenciální překážka. Někdy jste do příběhu tak emočně zapojení, že nevidíte jeho jasné chyby, takže nechcete provést nutné úpravy. V základu jde o naprosto mylné tvrzení, protože je vrcholné subjektivní. Psaní je umění a emoční dopad umění závisí hlavně na čtenářích, nikoli autorovi.

Jezero spících andělů

Samonáklad je lehčí než tradiční vydávání

Pokud tomuhle tvrzení opravdu věříte, tak jste buď nic nevydali, nebo vydali naprosto špatně, nebo jste blb. Lidé k tomuto přesvědčení dochází, protože neexistuje proces odmítání. Nemusíte nikoho oslovovat a nečekáte, jestli se někdo ozve. To rozhodně neznamená, že by byl samonáklad jednodušší. Jasně, může to být rychlejší, ale není to jednodušší. Sebevydávající autoři musí dělat všechno úplně sami.

Musí si sami hledat a kontrolovat editory a autory obálky. Musí své knihy formátovat a žádat o copyright. Musí prozkoumat a zvolit publikační platformu, pak věci nahrát, nacenit a vydat. Tradičně vydávání autoři nemusí nic z toho. Proto je opravdu důležité si zapamatovat, že samonáklad je obchodní rozhodnutí. Není to jednoduchá cesta, protože nic jednoduchého neobsahuje.

Jde o zvážený tah většinou založený na kreativní kontrole a vyšších výnosech za cenu mnohem větší práce.

Abyste byli úspěšní, musíte vydávat tradičně

Tenhle bod jsem málem vynechala. Hlavně proto, že kdykoli vidíte lidi, kteří tohle opakují, jsou buď opravdu staří, nebo nemají ponětí o knižním trhu. Taky skoro nemá cenu se tím zabývat, protože na vyvrácení se stačí jen podívat kolem sebe. Existuje mnoho zcela nezávislých autorů, kteří jsou velmi úspěšní, a psaní jim vydělává. A upřímně, jsem moc vyčerpaná na to, abych ten seznam dělala. Pomůže vám strejda Google.

Upřímně, prakticky každý autor, kterého znám osobně, a kterého psaní trochu živí, je nezávislý. To rozhodně neznamená, že by tradiční vydávání nebylo legitimní cestou. Přestalo být ovšem naprosto jedinou nebo nadřazenou cestou a to už asi před dekádou. Nezávislí autoři jsou v obchodech, v knihovnách a na seznamech bestsellerů. A vydělávají. Jak jsem řekla, tato lež je naprosto zastaralá a pokud ji chcete udržovat, tak prosím.

Jen vězte, že budete vypadat stejně jako lidé, kteří se snaží všechny přesvědčit, že je Země placatá. Nezávislé vydávání je validní už několik let, ale pokud máte klapky na uších, není to můj problém.

Zdroj: WritingWithJennaMoreci

 

 

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *