Jak víte, že jste se dostali k poslednímu draftu? A jak víte, že je čas se posunout od osnovy k prvnímu draftu?

Nemyslím, že se kdy dostanete k poslednímu draftu a tady budu trochu abstraktní. Protože knihy – aspoň jak já to vidím – vlastně nikdy nejsou hotové. Protože vždycky mám pocit, že se můžu ještě vrátit a tohle nebo tamto trochu vylepšit, tahle postava může být trochu sympatičtější nebo tady se dá něco ubrat. Jenže ve skutečnosti existuje bod, kde je tohle prostě potřeba ustřihnout, pokud tedy nechcete pracovat na stejné knize po zbytek života.

Což je samozřejmě taky možnost. Pokud chcete pilovat jednu knihu celý život, nic vám nebrání, já rozhodně nebudu. Pokud máte za cíl vydání nebo to pak chcete dát někam online, tak se nevyhnutelně musíte v nějaké fázi zastavit. Tento moment nejspíš nastává v momentě, kdy vaše bety chtějí už jen minimum změn. Případně ohlasy, které dostáváte, už nebudou příběhu či zápletce nijak prospěšné.

Nevyhnutelný stav

Stejně tak nejspíš v nějakém bodě dosáhnete hranic vlastní houževnatosti. Jakmile revidujete draft už mnohokrát, ztratíte lásku a zájem o psaní toho příběhu. Současně s tím bude růst zájem o psaní něčeho dalšího a nového. Což je dost nebezpečná hra, protože nechcete jen tak něco zahodit kvůli novým nápadům. I když jsou hezčí a víc se blýskají. Ale pokud se dostanete do takového stavu, není možná od věci text na chvíli odložit, protože psaní bez elánu je to nejhorší.

Takže buď je to chvíle na to celek odložit, nebo jste zkrátka hotoví. Taky je potřeba si uvědomit, že dokončený draft vám nebude nikdy připadat úplně dokončený. A to je naprosto v pořádku, protože jsme často perfekcionisté a tohle s tím zkrátka jde ruku v ruce.

Od osnovy k textu

Pokud jde o to, jak poznat, kdy se přesunout od osnovy k samotnému psaní, je to definitivně otázka síly zápletky. Tedy jak poznat, že jste to navrhli dostatečně na to, abyste začali psát. Okey, pokud na tohle dovedu odpovědět, můj život bude asi mnohem lehčí. Protože tohle mě trápí naprosto stejně. I v tvorbě osnovy určitě existuje stupeň únavy a znuděnosti, kdy prostě tvorba zápletky unaví natolik, že chci začít psát. Vždycky přijde hrozné nadšení pro psaní, když v osnově dosáhnu určitého stupně.

Mám o tom takový vtípek, že nikdy nezačnu draftovat, dokud jsem nevymyslela celý příběh a nic dalšího už se nezmění. Přestože je jasné, že ke změnám asi dojde, potřebuju se trochu oblafnout, abych se mohla přesunout k samotnému psaní. A přišla tak na to, co se může podělat. Protože věci se zkrátka mění neustále.

Nemožnost předvídání změn

Takže například já a moje spoluautorka Nebe a hvězd a pokračování Mezi světy. Teďka děláme na třetí knize v trilogii a zrovna píšeme synopsi, tedy jednoduše osnovu. A jsme přesně v bodu, kdy si říkáme, že jsme do toho vrazili tolik podrobností, kolik jen jde v této fázi, takže se musíme pustit do psaní. Protože po napsání těch dvou knih je nám jasné, že se toho bude hodně měnit teprve v průběhu psaní a že je nemůžeme předvídat. Takže se prostě musíme pohnout jejich směrem.

Jakkoli jinak budeme dělat osnovu až do deadlinu a nebude čas na samotné psaní. Takže si myslím, že je určitě bod dostatečné sebedůvěry v osnově, aby člověk začal psát. Současně taky nepřehnat tvorbu osnovy, protože se stejně bude měnit a pak jen plýtváte vlastním časem.

Zdroj: JessicaBrody