O nápadech

Moje metoda pro nápady je v tom, že si říkám ten příběh sám sobě, když ležím v noci v posteli. Než jdu spát, tak si říkám ten příběh. A po nějaké době, což bylo asi devět měsíců…víte, je to jako s perlou, musíte to nechat nějaký čas uležet. Což ne vždycky k něčemu vede, ale většinou ano.

O autorských denících

…ale lidé se mě ptají, jestli si vedu poznámkový blok. A odpověď je, že se myslím, že autorský deník je nejlepší způsob na světě, jak znesmrtelnit pitomé nápady. Moje chápání dobrého nápadu je, že je to takový, který se ve vás drží. Pro mě je to jako dát chlebové drobky do filtru a třást s ním. Což je přesně to, co dělá plynoucí čas. A všechen ten materiál, který není dost dobrý, se časem prostě rozpustí. Ale to dobré se udrží, ty velké kousky zůstanou. Nápad na Pod kupolí jsem měl v roce 1973, když jsem učil na střední škole a bylo to pro mě zkrátka moc velké a byl jsem na to moc mladý. A napsal jsem asi 25 nebo 26 stránek a dal to pryč. Na začátku knihy je scéna, kdy kupole padá a přesekne dřevorubce. Tu část jsem napsal, když mu bylo asi 20 a jen jsem ji pak zrekonstruoval zpaměti, když jsem psal tu knihu. Takže dobré kousky zůstávají.

Jazyk versus příběh

To nejlepší, co můžete udělat, je použít vás nejlepší úsudek. Já chci vyprávět příběhy, ale miluju jazyk. Zamiloval jsem se do jazyka, když jsem četl knihy, když jsem byl mladý a zamiloval jsem se do poezie, když jsem byl na vysoké. Lidé jako Richard Wilbur Hartcrane, Ezra Pound, T.S. Elliot, všichni tihle a kvalita jazyka je něco, co můžete skoro jíst lžící. A nemám ambici být lyrický, toho nechci dosáhnout, ale chci psát tak dobře, jak to jen dokážu. Nechci dělat slovní průjem, chci, aby příběh pokračoval, a chci to udělat tak elegantně, jak jen dokážu. A myslím, že čtenáři to tak nějak očekávají. A pak, když je to hotové, tak to dáte lidem a hlavně editorům. A čím jste úspěšnější, tím důležitější je naslouchat editorům, kteří vám nedovolí se pak oběsit na Times Square. Takže se tohle snažím dělat a pamatuju si, jak Hemingway řekl, že musíte zabíjet svoje miláčky. No, to zní trochu drsně, nedokážu zabít všechny svoje miláčky, ale některé ano.

Když věcí nevychází tak, jak chcete

No měl jsem Hondu, protože jsem neznal nic lepšího. A vytáhl jsem ji ven na jaře, když už nebyl v Maine sníh. Nastartoval jsem ji a prostě to nešlo, neběželo to. A někdo mi řekl, abych šel na farmu jednoho chlápka. Asi tušíte, kam tohle směruje…no ten chlápek má malou garáž a má jedinečnou metodu, jak dělá věci, řekne ti, co to bude stát a to to stojí. Tak jsem šel na tu farmu, která byla fakt daleko. Během cesty začal motor škytat a nakonec sotva běžel. A chcíplo to, jen jsem dorazil na jeho dvorek. Tak tam stojím na motorce a vyleze největší chlap, jakého jsem v životě viděl. Do toho začali vrčet psi. Chlap řekl, ať se nebojím, že Buster je velmi přátelský a Buster vážil asi 250 liber. Pak se o mě Buster opřel a chlap jen koukl, že asi nemá rád moji tvář.

Tak mi opravil motorku a já napsal knihu Cujo a fungovalo to. Takže někdy to takhle funguje. Někdy to funguje, jen to nefunguje tak, jak jste si mysleli, že to bude fungovat. Napsal jsem knihu Osvícení (potlesk). Hergot tohle je jak když se zase sejdou Led Zeppelin. Je to docela hustý, víte, sedíte v místnosti, píšete příběhy a všechno kolem a pak vylezete ven, sem, kde lidi opravdu ty věci četli.

Takže když jsem napsal Osvícení, tak jsem si řekl, že je tu super myšlenka téhle rodiny v hotelu a co opravdu chtějí, je chlapec s psychickými schopnostmi a nakonec ho hotel tak nějak vtáhne a pak uvidíme další rok celou rodinu jako duchy. Ale takhle to nedopadlo. Myslím, že je potřeba následovat postavy a následovat příběh, kam sám vede a nikdy nechci udělat to, že bych pokazil knihu zápletkou.

Myslím, že zápletka je posledním útočištěm mizerných spisovatelů. Mnohem víc mě zajímají postavy a situace a kam se to bude ubírat. Víte, po Cujo jsem dostal spoustu dopisů, protože ten malý chlapec na konci zemřel. Jmenoval se Ted a zemřel na úpal. A spousta dopisů se ptala, jak jsem mohl zabít toho malého kluka. Dostal jsem teda mnohem víc dopisů ohledně ukopání psa k smrti v Mrtvé zóně. Lidé se starají o psa způsobem, kterým se nestarají o dítě. Je to divný, ale je to tak. Hele já nedělám zprávy, já je jenom sděluju. Každopádně jsem netušil, že Ted zemře a netušil jsem, že Danny a jeho matka přežijou, ale byl jsem fakt rád, když se to stalo.

Zdroj: TheWriteChannelWithNicolaMonaghan