Malazská kniha padlých: Měsíční zahrady

Edit po druhém přečtení a mezičasovém pátrání:

Tahle věc je skvělá. A byla by naprosto super, kdyby měla líp nastavený některý technikálie, který umí příběh samotný poslat na první setkání velmi slušně do kytek…okey, teďka podrobněji…

Měsíční zahrady (možná už i tušim, proč ten název) jsou výborná kniha. Erikson “představuje” vynikající komplexní a funkční prostředí, ve kterém se rozbíhá mnohovrstevnatý příběh a se spoustou detailů, díky kterým se celek člověku fakt dostane pod kůži. Hrozně se mi líbí kombinace jmen a použití normálních slov coby jmen, specifický občasný humor a vlastní termíny pro hodnosti a tituly (první meč říše, vrchní pěst). Kromě toho musím vyzdvihnout výbornou variabilitu jmen. Vedle sebe se nám tak schází Besana, Paran, Whiskeyjack, Kabrňák, Pačes či Kvítko Berka nebo Anomander. A při čtení máte opravdu pocit národností, tedy jako kdyby se vám v jedné místnosti setkali Vašek, Jean, Dietrich, James a Voloďa.

Autorská nečitelnost

A proč je v předchozím odstavci představuje v uvozovkách? Protože autor ten svět nepředstavuje a úvodní manuál k jeho použití chybí. Po druhém přečtení, když jsem se v mezičase trochu seznámil s mechanismy světa (a přečet první dvě knihy Kola času), jsem byl schopen sledovat poměrně obstojně prakticky všechny linie a celá ta mozaika se stala mnohem transparentnější a zábavnější.

Krom toho, že autor sám nic neosvětlí, předkládá příběh s detektivními aspekty, což vyžaduje po čtenáři maximálně pozornost věnovanou skoro každé konverzaci i každému popisu a jejich propojování. Navíc se díky dynamičnosti světa projevují Eriksonovy zákonitosti v příběhu tak nějak v real-time módu. Jenže ouha, když o tom světě víte kulový, tak se můžete dost dobře ocitnout v prdeli.

A tady se dostáváme ke kamenu úrazu, kterým je chybějící osvětlující aparát, který člověk musí hledat externě. Například u Kola času je kazdá kniha vybavena slovníčkem. Velmi podrobným slovníčkem s osobami, mechanismy i historií. Akorát ho prakticky nepotřebujete, protože všechno tohle vám autor vysvětlí a v každém svazku ještě zopakuje.

U Malazu je to úplně naopak – osvětlení v textu chybí a slovník na konci rozepisuje věci poměrně nepodstatně a zároveň neosvětluje klíčové mechanismy jako balíček draků nebo to, jak doprdele fungujou ascendenty. Na druhé starně seznam jednajících postav je fakt handy a budete se k němu často vracet. Ovšem bez externích zdrojů se může snadno stát, že budete zkrátka tápat.

Sporé informace jinde

Takže doporučuju před tímhle svazkem vlítnout třeba na Legii a mrknout na již zmíněné plus třeba zakládající rasy. Vyhněte se medailonkům postav, abyste jako já nezavadili zbytečně o pár spoilerů – pravda, byly to skutečnosti docela se nabízející.

Jo a ještě jedno doporučení – nečtěte to s pauzama a netříštěte si pozornost dalšíma věcma. Tohle chce opravdu soustředění.