Kolo času: Oko světa

Jsem nadšen, okouzlen a zažívám příjemný návrat do časů minulých…časů pověstí, válek síly a spousty dalšího. Proč? Protože Jordan vytváří prototyp, mýtus, archetyp a čertví co ještě dalšího.

Tady se nedá úplně říct, že autor používá klišé, protože za něj to zřejmě klišé ještě nebylo, nebo aspoň ne tolik. Kolo času rozehrává high fantasy šachovou partii se všemi potřebnými figurami – vyvoleným, starým motivem, který se po letech vrací a je prorokován, Temným, Světlem, Stínem, průvodci, posluhovači a nohsledy na obou stranách a tunou drobných detailů, které vytváří nádherný svět, kde všude něco čeká nebo číhá.

V Randlandu je to jako v Azerothu – kamkoli přijdete, čeká vás nějaký příběh, místní podrobnost, několik vypíchnutých detailů. Akorát těch questgiverů je tu hodně málo, takže se postavy drží na linii ústřední výpravy a po cestě občas seberou někoho, kdo se k nim chce přidat.