Hladová přání aneb Komorní fantasy thriller, který nic neskrývá ani neobchází

Je možné do méně než sta stran naskládat kvalitní příběh, který zůstane v hlavě i po jeho dočtení?

Už nějakou dobu se snažím doplňovat českou fantastiku. Tenhle žánr jsem četl od útlého dětství, ovšem českou scénu jsem vždy nějakým způsobem vynechával, aniž by v tom byl zlý úmysl nebo vědomá strategie.

Díky jejímu doplňování narážím na jména (a konkrétní lidi), o kterých jsem v životě neslyšel, ale rozhodně mají co nabídnout. Takže když jsem si na webu jednoho knihkupectví objednával zbylé dva romány Lucie Lukačovičové plus Cestu rudé tanečnice, měl jsem v dalším panelu otevřený i profil Terezy „Temnářky“ Matouškové.

Bez mučení se přiznám, že profilovka černě oděné slečny vyhlížející ležérně z okna vlaku mě zaujala, a protože ono knihkupectví mělo na skladě i její svazeček Hladová přání (malý rozsahem, nikoli kvalitou), přisypal jsem ho také…

Zděšení z formátu, nadšení z obsahu

Upřímně, když na mě z balíčku vypadl tenoučký paperback, lehce jsem se zarazil a dokonce prozkoumal balení, jestli náhodou někam nezapadla ještě jedna část. Faktura ovšem seděla, pokýval jsem tedy hlavou a začal zkoumat obálku s děvčátkem dotýkajícím se drobného bílého přízraku.

Agentura KRIGR, která Hladová přání vydala, odvedla svou práci včetně jednoho aspoň pro mě mohutného kiksu – začátek odstavců není odsazen a levá strana textu je tak v jedné rovině. Trvá nějakou dobu, než si na to zvyknete a pokud bude mít rozečteno ještě něco dalšího, asi vás to praští do očí víckrát.

Prvních pár stran se četlo dobře, nikoli ale hltavě. Pak přišel zlom…a já se u tohoto drobného, sarkastického a černohumorného fantasy thrilleru začal výborně bavit. Tereza se nevyhýbá vulgarismům, ale umí s nimi výborně zacházet, takže nepůsobí trapně či jakkoli nuceně. Prostě si v pohodě představíte, že takhle ti lidé opravdu budou mluvit. Osobně totiž nemám rád jazykový konzervatismus, při kterém se autor/ka snaží situaci opsat všemi možnými způsoby jen proto, aby nemusel/a napsat hovno, kurva či prdel.

Autorka Hladových přání s tímhle problém rozhodně nemá, a pokud se má nadávat, tak se nadává, pokud se má souložit, také se souloží a pokud se mají postavy brodit po pás ve smrduté vodě, slizu a dalších sračkách, tak tu hnilobu ze stránek opravdu cítíte.

Podmoří jen jako kulisa, postavy i entity živé

Ačkoli je Podmoří a jeho aspekty zmíněno jen okrajově, stejně jako se text příliš nezaobírá vysvětlováním principů funkcí magie a dalších zákonitostí světa, nevadí to. Čtenář možná nepochytí všechno – jde zatím o jedinou knihu od Temnářky, kterou jsem četl – ale docvakne mu, co asi tak postavy udělaly a čeho budou schopné příště.

Postavy nejsou ploché, mají své libůstky, vzájemné škorpení i formy spolupráce včetně intimních vztahů. Tím se dostáváme k entitám a anatomii průseru. Středem příběhu je setkání dívenky a přízraku ukrytého v podzemí kláštera. Tento duch má moc plnit přání, nebo to aspoň tvrdí. Ale jak už to tak bývá, v podzemí není moc potravy a některé inteligentní entity mají velmi rády lidskou krev.

Ponuře vtipný příběh závislosti a osobní proměny

S jídlem roste chuť a i náš přízrak chce vždycky pár kapek krve navíc. Společně s tím se jeho „klientce“ může třeba částečně ztrácet osobnost a její přání přecházejí od drobných radostí až k zákeřným útokům na přátele, mentory a opatrovníky.

A zatímco opatrovníci, čarodějové a mniši pátrají po tom, co se vlastně v podzemí dělo a co je tam schované, dostává se jejich schovanka do stále většího duševního otroctví…a není navíc vůbec vyloučeno, že drobný duch ze skryté chodby je to jediné, co může klášter ohrozit.

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *