Noc nožů

Přiznám se, že jsem rozčarován. První, co mě otrávilo, je skutečnost, že úvodní seznam nezmiňuje všechny postavy, které se v knize vyskytnou.

Za druhé kniha imo dodává něco jiného, než avizuje. Událost, kterou má osvětlovat a rozvíjet, je dovoditelná už z dialogů v Měsíčních zahradách. Problém je, že kolem této události se postavy Noci nožů vždycky jen točí a její vlastní aktéry zahlédneme v celé knize jen asi na čtyřech stránkách. Jediná část líčená víc z jejich pohledu je kousek Epilogu. A já fakt, fakt chtěl víc Kellanveda, nejen trčet o patro níž a pak vidět, jak to “dopadlo”.

V čem je Noc nožů naopak perfektní je další lekce chování reality v Malazské říši, nota bene v čase, kdy se časy i říše prakticky dotýkají a překrývají. Plus výborný výlet do historie a mechanismů Mrzenina pletichaření – tedy exkurz s Dassemem.

PS: Hrozně me pobavila scénka, kdy Tay klade Kisce na srdce, jak se věci odehrály. Připomněl mi Popletala popírajícího návrat Voldemorta:D

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *