„A opravdu se nemoh jen někde zaseknout nebo opozdit? Je to teprve pár hodin,“ nadhodil jeden z mužů v uniformě místní Hlídky směrem k předákovi dřevorubců v lehké snaze přesunout celou záležitost z tajemného zmizení do pouhého nedorozumění.
„Ne ne, pane, to se Mihailovi vůbec nepodobá. Bejval tu dycky mezi prvníma. Vite, von měl neomylný vstávání a nepamatuju se, že by jednou jedinkrát zaspal, a to tu s přestávakama makal už roky, dycky pravidelný sezóny v roce.“ Předák žmoulal čapku v ruce, kmitajíc očima z jednoho strážníka na druhého.
„Takže ani holky, ani nic podobnýho, kde by se moh zapomenout?“
Další kroucení hlavou. „Ne ne, nic takovýho, proto mě to tak zaskočilo už vod rána. Teda copak vo to, von se holkám nebránil a naopak to bylo stejný, ale tady pokud vim nic neměl a dycinky si dal pozor, aby tu byl se sekerkou na čas.“
Strážník byl na vážkách. Vždycky se chtěl připlést k něčemu významnému, protože tady ve vesnici se skoro nic nedělo, ale taky měl rád svou rutinu a nebyl by proti, kdyby se Mihail najednou objevil na kraji lesa a všechno se vysvětilo jako noční milostné dobrodružství.
Zatím ale nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo jít o jednoduchou záležitost. Strážníkův zrak se chtě nechtě stáčel k místnímu lesu. Všichni v Male věděli, že se tam děly zvláštní věci a zřejmě dějí dosud. Jenže nikomu se nechtělo to zkoumat důkladně. On sám by se tam rád podíval a byl pak za hrdinu, jenže ideálně jen jako doprovod někoho, kdo bude dělat ty těžký věci a on může třeba jen držet dveře a nosit věci sem a tam.

Derakin Černá pěst, velitel královské rozvědky, upíjel z korbelu a dumal, co si o tom vzkazu má myslet. Místo, o kterém byla řeč, si matně vybavoval jako nezajímavou vesnici.
„Aini?“ napadlo ho najednou.
„Copak?“ odvětila anshka vytírající kousky chleba sklenici s Henlinovou paštikou.
„Ty jseš druidka, žejo?“
Oslovená se zarazila v půlce pohybu s myšlenkou, jestli si její šéf dělá srandu. Její dualita zahrnující druidství i nekromancii byla poměrně vzácná a patoložka byla už roky vysoce ceněným zdrojem celé královské rozvědky. Takže usoudila, že ji Derakin jen popichuje, s lehkým zahučením přikývla a pokračovala v dolování paštiky.
„Je něco zvláštního na vesničce Mala? Přišel mi trochu divnej vzkaz mluvící o něčem zvláštním v jejím okolí, ale naprosto mi uniká, co by to mohlo bejt.“ Podíval se na agentku s lehce utrápeným výrazem.
„Počkej chvilku, to jméno mi něco říká,“ zamyslela se. „Mala… Mala… mohla to bejt součást sítě druidskejch svatyň, který měly nejrůznější účely od léčení po vize budoucnosti.“
„Zajímavý. A můžou se takový místa vyskytovat podle nějakýho klíče, nebo je to jen na těch druidech?“
Aini zavrtěla hlavou. „To místo musí vyhovovat nějakejm podmínkám. Namid je sice magickej skoro všude, ale tak nějak obecně. Dělat to jinak by bylo jako založit někde studánku a pak hledat pramen. Pokud tam byla svatyně, musel tam bejt pramen síly, zvláštní kámen nebo aspoň koncentrace bylinek. O co vlastně jde?“
„To právě nevim, protože mi poslala depeši místní Hlídka, která si neví rady s podivným zmizením několika lidí a zatim je spojuje akorát ten les, do kterýho se jim evidentně moc nechce.“
„No tak fe na to mvknem, ne?“ prohlásila s plnou pusou.
„Jo, ale ty máš teď plnou márnici a čekáme ještě ty další reinkarnace, teďka tě nemůžu moc postrádat,“ odvětil velitel tajné služby, upil opět piva a zastrčil si složený vzkaz do jedné z rukavic ležících na stole.
Aini chvilku dumala a nepřítomně vytírala sklenici kůrkou jak drátěnkou. „No osobně si nemyslím, že by to vyžadovalo zvláštní specializaci, magický konstrukty jsou do značný míry na stejných principech. A upřímně, jestli tam budou trable, tak já stejně nejsem moc bojovej ansh. Pošli tam Ardwen s Drawkem, už musej mít města plný zuby, když jsou furt na hlídce kvůli těm teleportačním lupičům.“
Černá pěst uznale přikývl. Ainin rozbor dával perfektní smysl. Nakonec si přiložil ruku na spánek a napojil se na daonar.