Jak udržet mýty v chodu i při problémech?

Zjisti víc

 

 

Úvahy o fantastické době II. Malý trh nebo jen špatný pohled?

„Obchody nejdou, vždyť se o tom všude píše. Krize.“
„No jo. Ale tyhle noviny jsou půl roku starý…“
„No já si nový nekupuju, kam bych přišel?“

Bylo nás pět, volná parafráze

Pokud se v literárních kruzích pohybujete, pravděpodobně jste tuhle mantru slyšeli už víckrát – „český knižní trh je jen takový malý rybníček, proto vychází malé náklady a proto se tam žádný autor neuživí“.

Je prakticky jedno, jak to kdo formuloval, poselství zůstává stejné. Osobně toto prohlášení už pokládám spíše za celkový alibismus, kterým si dotyční obhajují svou neaktivitu a setrvávání ve stále stejných kolejích.

Proč? Protože trh sice může být malý v konkrétním prostoru a čase, ale trh není nic daného. Trh je jednoduše množina lidí, kteří jsou zákazníky nějaké společnosti a odběratelé nějakých produktů nebo služeb. V roce 1990 nikdo nevěděl o tom, že existuje Jiří Kulhánek, protože Vládci strachu vyšli v Klubu Julese Vernea až o 5 let roky později. Dnes jsou „kulhánkoviny“ samostatným žánrem fantastiky. Vznikl pro ně trh.

Vzniká to a mění se to v čase…co to je?

Trh reaguje na vnější okolnosti, spotřebitelé reagují nějakým způsobem na jednání firmy a její vývoj. Může se zvětšovat, zmenšovat a měnit. Není to statické cosi, co vytvořil úředník ministerstva tím, že napsal dokument o existenci trhu a dal na něj kulaté razítko. Ne, trh je proměnlivá množina. A tím pádem se s ní dá pracovat.

Někdy před zhruba deseti lety jsem chvilku koketoval s profesí finančního poradce. O ekonomiku se docela zajímám a obecně mě baví pronikat do struktur a funkcí různých oborů a nacházet souvislosti a paralely. Pamatuju si jeden z úvodních seminářů během zaškolování. Vedoucí pobočky nám říkal docela podnětnou věc:

„Jako finanční poradci rozdělujeme lidi na tři skupiny:

Zaprvé na ty, kterým jsme už poradili, momentálně pro ně nic konkrétního neděláme, ale mohou se na nás kdykoli obrátit s něčím novým.

Zadruhé ty, kterým zrovna teď radíme a pomáháme řešit konkrétní věci.

Zatřetí ty, kterým poradíme v budoucnu.“

Každou chvíli se rodí nový

Všimněte si, že ta formulace zahrnovala jako klientelu de facto celé lidstvo a nikoho nevynechala. Jednoduše proto, že jedním ze základních pilířů prodeje čehokoli je nějaká energie věnovaná hledání nových území, klientel a obecenstev.

Nevím, jestli jste se někdy v poslední době koukali na Wikipedii, ale já tam teďka našel pár čísel:

Celá republika má 10,56 milionů obyvatel.

Hlavní město Praha něco přes milion.

Tohle všechno je potenciální obecenstvo/čtenářstvo, které může tuzemský autor nějak oslovit a dnešní digitální doba mu poskytuje minimálně dva nástroje dostupné za pár drobných – osobní autorský web a sociální sítě.

Například na Facebooku je registrováno 45% dospělých obyvatel republiky. 21% populace má profil na dvou a více sítích. Více jak polovina populace vlastní smartphone a 63% registrovaných uživatelů FB používá chytrý telefon jako aktivní nástroj pro komunikaci, nikoli tedy jen například pro kontrolu novinek. Je tedy podstatným faktorem FB, že kromě největšího zastoupení co do počtu lidí ho tito uživatelé také opravdu pravidelně navštěvují.

Z těchto údajů (studie z roku 2016) mi vyplývá, že tuzemský autor má při kontinuální práci s osobním marketingem obrovskou možnost získávat pravidelně nové publikum a udržovat to stávající v povědomí o své činnosti – slovy Dale Carnegieho má hodně možností “Jak získávat přátele a působit na lidi.”;-)

Digitální Uroboros

Je pravda, že FB postupně stále více upřednostňuje placenou reklamu a její dosah dalece překonává ten organický bez ohledu na to, jak jsou tvůrci obsahu provokativní, agresivní a čertvíco dalšího. Zkrátka bez nějaké investice to dost dobře nejde. Faktem ale je, že prostou propagaci příspěvku nebo stránky lze provést za pár stovek. Denní rozpočet sady na povědomí o značce (cedulka v proudu příspěvků) je nějakých 50 Kč, což nutně neznamená, že ho FB vyčerpá. Takové postranní pozivitum této skutečnosti vnímám v tom, že by se i šetřiví Češi mohli konečně naučit, že pořádné nástroje něco stojí a naučit se investovat do svých projektů, pokud s nimi mají trochu vyšší ambice (nic proti těm malým), než publikovat povídky na malém blogu nebo literárních webech pro pár kamarádů na internetu. 

Problémem tuzemské scény je, že svou produkci nabízí do značné míry jen v kruhu zajetých fanoušků. Když se podíváte na tematické recenzní weby, zjistíte, že v partnerské sekci pravidelně odkazují na několik nakladatelů. Jenže tito nakladatelé snad nikdy neodkazují na zpět na tyto stránky. S prominutím, oboustranné prolinkování patří k základům internetové etikety, proto se taky říká „vyměníme si bannery“, protože se má na mysli skutečně oboustranné propojení.

Obecenstvo versus vyhledavač

Tohle nemá dopad jen na skutečnost, že fantasy weby lze poměrně těžko dohledat mimo jejich zónu, ale taky na internetové vyhledavače. Víte, proč firmy a weby obecně tak touží po tom mít banner na webu někoho významného? Protože jakmile na ně takový web odkazuje, zvyšuje to jejich „rank“. Rank – česky „hodnost“ – je měřítkem významu, jaký vyhledavač přikládá konkrétní stránce.

Co tuto váhu webu ovlivňuje a zvyšuje?

  • Je na vlastní doméně a nemá za sebou příponu nejrůznějších blogovacích služeb (blogger, blogspot)
  • Pravidelně aktualizovaný a přibývající obsah
  • Technická stránka webu
  • Pokud je pravidelně navštěvován
  • Propojenost se socnety
  • Pokud na něj odkazují jiné stránky se stejnými vlastnostmi

Psát tady něco o technikáliích by bylo nošením dimenzí do Naefaru, stačí si zadat pár frazí do Googlu a vyplivne vám to tisíce odkazů zabývajících se tím, ja jakoukoli stránku “vytunit”.

Je to technicky úplně stejné jako obchod, jehož majitel každé ráno vytahuje roletu, dává ven tabuli s aktuální nabídkou a každý den mu zásobovač přiváží nové/čerstvé zboží. Internetová stránka je v tomto ohledu naprosto totožnou entitou a platí pro ni stejná pravidla. Jen s tím rozdílem, že mezi návštěvníka a samotný „krámek“ vstupuje do hry vyhledavač, který kontinuálně hodnotí relevanci dané stránky pro potřeby návštěvníka/zákazníka.

Obecné platformy

“Na světe koluje před 550 milionů střelných zbraní. To je jedna zbraň na každého dvanáctého člověka na Zemi. Zůstává jediná otázka: Jak ozbrojíme těch dalších jedenáct?”

Nicolas Cage, Obchodník se smrtí / Lord of War

Kdokoli, kdo něco prodává, má nějakou tendenci zvětšovat svoje teritorium a získávat nové zákazníky a je to zcela v pořádku a žádoucí.

Jedna z věcí, která se k tomuhle používá, jsou – aspoň v digitální sféře – obecné platformy. Když rozšiřujete obchod do nové oblasti (abych využil předchozí přirovnání), děláte zkrátka to, že o sobě dáváte plošně vědět lidem, kteří se s vámi a vaší produkci dosud nesetkali. Jedna z přetrvávajících dřevních metod jsou klasické letáčky nebo katalogy ve schránkách nebo třeba zanechané v metru. Nebudu teď polemizovat o jejich vhodnosti nebo životnosti (cesta ze schránky do koše na papír). Podstatná je jejich funkce vytváření sítí, které zachytávají možný zájem nových lidí. Je ale obrovské množství možností, jak za sebou autor může nechávat lehkou “stopu” povědomí o sobě samém prakticky kdekoli, kudy se pohybuje. 

Online prostředí má poměrně slušnou výhodu, že většina „vláken“, které o vás dají vědět, jsou trvalejšího charakteru. Vláknem teď myslím cokoli, co nějak odkazuje na autora a jeho tvorbu, ale nachází se někde jinde než u něj na webu.

Digitální provázanost

Jsou to samozřejmě již naťuknuté bannery na dalších webech, ale i třeba texty vystavené na obecných blozích, které obsahují odkaz na vaši vlastní stránku (tzv. zpětný odkaz). Takové mají například zpravodajské portály. Konkrétně Idnes dovoluje registraci velmi snadno a má navíc rubriku pro prózu a poezii. Tudíž sem lze vkládat naprosto v pohodě i povídky. V blogových kruzích je naprosto běžně sdílet tímto způsobem například články s odkazem na blog autora. Portál získá zajímavý obsah a majitel blogu onen zpětný odkaz.

Když jsem kdysi začínal s recenzemi (ještě před vlastními weby), psal jsem je na Blog Idnes. Prvním článkem byla recenze na Johna Wicka. Během půl hodiny se mi na mail ozval majitel stránek Kritiky.cz s tím, že se mu ta recenze líbí a jestli ji může sdílet.

Bohužel se u nás do značné míry drží atmosféra amatérismu spojená se studem až odporem k sebepropagaci. Kvůli tomu hodně literárních stránek i zajetých autorských webů stále funguje zřejmě na něčem zcela zdarma slepeném z předpřipravených řešení. Případně uživatel stránky roky neaktualizují a více nevyužívají. Je to digitální verze toho mít vizitky napsané propiskou na novinovém papíře.

Staré relikty

Abych nedštil jen síru, uvedu u pár dobrých příkladů – Devět dní, Ve stínu moci, Svět Landie a Odkaz Tastedarů, Miroslav Žamboch, Hanina Veselá, Jan Kotouč, Podmoří.

Vysvětlením toho zbytku budiž, že internetové zastoupení magazínů, recenzních webů a soutěžních projektů vznikalo často v době 90. let. Tehdy dát něco takového dohromady nebylo přece jen úplně jednoduché. Dneska už je tohle ale do značné míry základ a za pár stovek jsou k dispozici kvanta řešení téměř blbuvzdorných.

Smutnou vizitkou je skutečnost, že z mnou zmíněných kvalitních webů tvoří polovinu samonáklady. Ano, ty samonáklady, kterými komunita často pohrdá a dává je za příklad toho, jak se věci nemají dělat. Po literární a řemeslné stránce je to zřejmě pravda. Ovšem skutečnost, že Odkaz Tastedarů měl ještě před pár měsíci 4krát více lajků než tuzemská Akademie fantastiky, je více než výmluvný.

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *