Diane Callahan: 17 léků na autorský blok

Autorský blok má různé příčiny a je velmi dobré umět si diagnostikovat kořeny problému.

Máte paralýzu z perfekcionismu, kdy se bojíte, jak bude první verze stát za prd a jak hrozně zvořete dobrý nápad?

Nebo vás trápí mlha vidění, kdy si nejste jisti, co se stane dál v příběhu nebo jak to doprdele nakonec všechno zapadne do sebe?

Možná se jednoduše nudíte, ztratili jste základní vášeň, která tu kdysi byla a teďka ten projekt hrozně připomíná domácí práce.

Ať je příčina jakákoli, můžete se zkusit vyléčit z autorského bloku sami tím, že vyzkoušíte různé protilátky.

Jedna: Čtěte věci ostatních lidí

Vyjděte ven a chnapněte knihy nebo povídky, které jste si chtěli dávno přečíst, zvláště pokud jde o vašeho oblíbeného autora. Vemte si své oblíbence z dětství, které jste neměli v rukách celé roky. Chvíli si jen tak procházejte knihy a čtěte si první stránky, dokud vás jedna z nich nechytí, pak ji přečtěte za týden nebo míň.

Pokud hledáte nakopnutí ega, vyberte si čtení, o kterém víte, že bude plné klišé, prostě oddechovku; jsou to totiž knihy, u kterých si řeknete “Hele, umim to líp než ty.” Můžete také zkoumat non-fikci – psychologii, vědu, historii, memoáry. Když jste si vybrali něco na čtení, zvýrazněte nebo si vyfoťte citace, které vás oslovují.

Pak, když jste na poslední stránce, napište si pro sebe recenzi. S fikcí myslete na to, co udělal autor dobře a co ne, a vypište si si z knihy příklady, které prokazují váš závěr. Pokud byla kniha mizerná, jak byste ji vy osobně vylepšili? Jaké strategie získané na základě konkrétního svazku použijete ve vlastním psaní, tedy co vás ta kniha naučila? S non-fikcí si můžete vypsat nové informace, které jste se naučili, nebo si vypsat otázky, které vás na jejím základě napadly.

Jak můžete ty konkrétní myšlenky vy sami použít? Čtení je dokonalý všelék, protože poskytuje vedení a inspiraci.

Dvě: Čtěte si svoje vlastní věci

Koukněte se na dřívější kapitolu vašeho příběhu nebo na kratší kus, který máte opravdu rádi. Čtěte si ho pomalu. Ponořte se do textu. Zamilujte se trochu do vlastních slov. Pak si sami poklepejte na rameno a řekněte si: “Sakra, podívej se, kolik jsem toho už napsal/a. Pokud to zvládlo moje minulé já, moje současné to zmákne taky.”

Pokud psaní stojí za prd a vy ho nenávidíte, zamyslete se nad možnostmi zlepšení konkrétního příběhu nebo scény. Schovejte si starou verzi, udělejte novou kopii a revidujte ji v jednom sezení nebo jen přidejte detailní poznámky pro verze budoucí. Pak začněte s odstavcem nového kusu, dokud máte sebedůvěru svého staršího já.

Tři: Napodobte své hrdiny

Přečtěte si několik stránek od autora, jehož práce je podobná té vaší. Pokud zápasíte s akční scénou, najděte nějakou v jejich knize. Rozeberte, jak takovou scénu strukturovali. Pak napište svou vlastní, jako byste byli ten autor. Zkuste si jejich styl jako svůj kabát. Více detailů o této technice můžete najít v mých Echo Exercise videích.

Čtyři: Piště po kouskách

Můj mozek nemá rád postupné psaní a často vynechám celý dialog nebo části popisu z mého příběhu a nechám je zatím jen v poznámkách. Tohle jsou pak většinou ty šťavnaté kousky: živá konverzace, hustý akční scény, emoční odhalení. Každou z těch scén nechám ve zvláštním dokumentu stranou rukopisu, který jde postupně, dokud se k tomu místu nedostanu a můžu to zařadit.

Pokud napíšu Kapitolu 16 před Kapitolou 11, tak vím, že pro ně už mám propojovací most, ale není to skličující, protože mám jak počátek, tak i cíl  – je to pak jen otázka zaplnění prázdných míst. Používám tuhle techniku i na bázi odstavců. Napíšu začátek scény a její konec, pak skočím jinam a plivu jakékoli kousky rozhovorů a popisů mě napadají jako první.

Pak napíšu kusy, které tohle propojí do něčeho soudržného. Mám lepší představu, kam se scéna ubírá, protože už jsem napsala konec. Je to jako skládat puzzle: čím víc kousky je spojeno, bez ohledu na jejich místo, tím lépe vidíte celý obrázek. Můžete napsat náhodnou scénu a později se rozhodnout, že ji třeba vůbec nepotřebujete.

Ale často se jádro těchto raných scén dá použít a je stěžejní v konečné verzi. Jakékoli psaní je lepší než žádné psaní. Vemte si k srdci radu Jodi Picoultové: “Vždycky můžete editovat špatnou stránku. Ale nikdy ne prázdnou.”

Pět: Udělejte si seznam

Tohle pomáhá, když netušíte, kam se má příběh ubírat nebo vám začíná drhnout tempo. Otevřete si nový dokument. Sepište si otázky, se kterými bojujete, jako “Proč se rozhodl k účasti v turnaji?” nebo “Co udělá tuhle scénu víc vzrušující?” Nastavte si odpočet na 20 minut a sepište si možné odpovědi nebo ohledu na to, jak blbé vám budou připadat.

Jestli je vaše otázka jednoduše: “Co se stane dál?” ujistěte se, že sepisujete i totální šílenosti, na které zřejmě nikdy nedojde: Milá maminka zabije vlastní dceru; hlavní postava si schválně usekne prst. Tohle cvičení vám pomůže posunout se za zřejmé hranice a vydat se dolů tou cestou, díky které toho budete chtít víc.

Šest: Shrnujte

Jenom přemýšlet o svém příběhu je běžet jako křeček v kolečku, protože běháte pořád stejnou cestou dokola a dokola. Vaše nápady potřebují opustit vaši hlavu, aby se vůbec někam dostaly. Řekněme, že máte jen chabou představu o tom, co se musí v konkrétní kapitole stát. Například hlavní hrdina omylem zaslechne konverzaci svého nejlepšího přítele a zjistí, že je v přátelství s padouchem.

Rozšiřte tenhle motiv. Napište si to, jako když popisujete scénu z filmu, ale zahrňte i emoce postav. V popisu videa je příklad. Vždycky při tomhle objevím nové detaily, které by se mi při pouhém přemýšlení nikdy nezjevily. Klíčem je shrnutí scény do něčeho, co si lze představit, pak už je to jen o transformaci do popisu a dialogu.

Sedm: Překvapte sami sebe

Tohle je pro případy, kdy jste ztratili vášeň pro rozdělanou práci. Jaký objev by vás dovedl k tomu vidět hrdinu v novém světle? Bylo by to například zjištění, že věřící postava byla kdysi ateistou? Třeba to zmiňte během konverzace. Skrývá jedna postava své city k druhé? Ukažte, jak se v přítomnosti té osoby mění její chování.

Použijte tyhle nové informace k oživení příběhu a posunete ho dál. Najděte si cesty, jak se do vlastního světa zase ponořit. Bez ohledu na žánr můžete vytvořit podivný zvyk pro nějaké prostředí nebo postavu. Přidejte událost, která otřese komunitou až na kost, jako smrt někoho důležitého, kdo měl různý význam pro různé postavy.

Pokud stagnujete v rozhovoru mezi dvěma postavami, přidejte třetí, která změní postoj postav, a zjistěte, jestli vás to k psaní zase přitáhne. Pokud máte dva milence sezdané s jinými partnery, a oni mají dostaveníčko, zakomponujte rušné sousedství a přidejte humor i konflikt. Nebo jim změňte prostředí – místo ložnice chtějí mít sexy chvíli na hřbitově a fakt to nefunguje.

Dejte si něco, na co se v psaní můžete těšit, zvláště pokud jde o konflikty mezi postavami.

Osm: Mluvte o své tvorbě s ostatními autory

Popsání vašeho problému někomu jinému vás donutí si vnitřně uspořádat své nápady a s organizací přichází vyjasnění. Dobrý kritik vám poskytne upřímný a detailní rozbor. Pomohou vám vidět, co děláte dobře a na čem potřebujete zapracovat. Když žádáte o zpětnou vazbu, ujistěte se, že druhá strana ví, co vás trápí: Jak můžu vylepšit uvěřitelnost zápletky? Jak učinit hrdiny sympatičtějšími? Co myslíš, že se stane dál?

Navíc ostatní autoři můžou přijít s návrhy, které by vás nikdy nenapadly, a které posunou příběh do nových vzrušujících směrů.

Devět: Zorganizujte se

Někdy se cítím zavalena počtem možností a úprav, které potřebuju udělat. Pak vím, že je čas na reorganizaci. Použijte organizační nástroje jako One Note nebo Scrivener k vytvoření odlišných oddělení pro každou scénu stejně jako pro každou postavu nebo prvek světa. Veďte si seznam změn, které chcete udělat v každé kapitole, abyste se k nim potom mohli vrátit.

Kdykoli si organizuju poznámky, nevyhnutelně začnu psát kousky scén už během procesu.

Deset: Zkoumejte související témata

Většina autorů propadne dolů králičí norou, když googlí nejlepší způsob, jak se zbavit těla nebo čehokoli jiného. Jenže to je jen další forma prokrastinace. Nicméně jednou za čas se tomu poddejte. Nastavte si čas na dvě hodiny. Otevřete tolik záložek, kolik v prohlížeči zmáknete a otevřete nový dokument. Shrňte si s odrážkami nejdůležitější informace.

Když dokončíte všechny poznámky, zorganizujte je podle podtémat. Řekněme, že máte postavu, která je na hranici vyhladovění. Můžete prozkoumat fyziologické efekty, psychické dopady a osobnostní specifika. Taková subtémata použijte při organizaci svých poznámek. Nakonec můžete napsat pasáž z pohledu svých postav s použitím těchto detailů, které jste zrovna odkryli.

Hladovění často způsobuje například halucinace, takže o čem bude taková postava konkrétně halucinovat? Použijte cílený výzkum jako odrazový můstek pro psaní konkrétní scény.

Jedenáct: Reflektujte

Zapisujte si, na čem jste se zasekli. Co na své probíhající práci milujete a co vás naopak otravuje? Mluvte o tom problému sami se sebou. Stejně tak můžete odhalit své autorské síly a slabiny. Ve kterých částech psacího procesu se chcete zlepšit a jaké kroky můžete v tom ohledu konkrétně podniknout?

Třeba bojujete s popisem základní scény. Vyzvěte sami sebe, že tu následující popíšete detailněji. Zaměřte se během draftu na ten jeden prvek, pak se vraťte a editujte společně s ostatními, na které berete zřetel. Je jednoduché nechat se zahltit množstvím prvků, které chcete i musíte držet najednou v hlavě, zatímco píšete. Musíme se ujistit o konzistenci postav, realističnosti dialogů, zajímavosti konfliktů a tisícovce dalších věcí.

Takže si to srovnejte a zvolte si jeden faktor, na který se budete soustředit. Pište také scény, kde využijete svoje hlavní síly. Pokud vám jdou romance, skočte rovnou k líbajícím se postavám, i když se to v příběhu stane až později. Nestarejte se o to, jestli to projde do finální verze. Prostě piště.

Dvanáct: Změňte prostředí

Psát někde jinde dává vašemu mozku signál: “Okey, tohle místo je na psaní. Dej se do práce.” Můžete zkusit místní knihovnu, lavičku v parku nebo studijní místa na univerzitě. Knihovny mám ráda, protože jste obklopeni knihami napsanými lidmi, kteří kdysi taky trpěli nad každou větou. Klidně zvolte klišé a zajděte do Panery, Starbuck nebo Barnes&Noble. Někdy pomůže v koncentraci třeba jen psaní v jiné místnosti.

Zahrajte si na výpadek proudu a pište ve vaně jen při svíčkách. Pokud nechcete přijít o možnost psát jen ve spodním prádle, změňte jen virtuální prostředí. Zvětšete si hrozně moc font pro pocit, že toho píšete hrozně moc, nebo ho udělejte naopak titěrný, takže si to po sobě nebudete hnedka číst. Změňte styl fontu, aby odpovídal atmosféře příběhu, ať už to je Book Antiqua nebo Calibri.

Pište rukou místo na klávesnici. Zaměřte se více na samotný způsob a akt psaní, udělejte z toho rituál.

Třináct: Začněte něco nového

Jestli se cítíte opravdu vyhořelí, dovolte si objevovat zkoumat nové nápady, které jste chtěli napsat už dávno. Vytvořte si osnovu pro novou novelu v žánrech odlišných od toho, ve kterém na ní pracujete. Sepište draft krátkého příběhu na 4 000 slov a vybruste ho až to lesku. Napište příběh na 50 slov a pošlete ho na nějakou mikrostránku jako…50-Word Stories.

Dokažte si sami sobě, že dokážete něco dokončit, a nikdy nepochybujte o kreativitě vlastní mysli.

Čtrnáct: Použijte hudbu k naladění se

Vyberte si jednu píseň, která bude hrát dokola a která probudí emoce, které hledáte při psaní konkrétní scény. Nechte obrazy plynout svou hlavou, zapište si nápady, pak načrtněte scénu, kterou si představujete. Pro zábavnou akci plnou adrenalinu zkuste “He´s a pirate” ze soundtracku Pirátů z Karibiku.

Když píšete hořkou scénu loučení, poslouchala jsem “Happy” od Mariny a “Diamanty” ve smyčce. Zkuste se nerozptylovat přeskakováním skrze playlist; soustřeďte se na psaní a náladu, kterou si chcete navodit.

Patnáct: Občerstvěte se

Víte, že váš mozek začne sem tam šílet ujetými nápady v naprosto nevhodných chvílích, jako třeba těsně před spaním? Zopakujte ten efekt tím, že necháte mozek odpočívat. Osvoboďte svou mysl od monitoru a nechte myšlenky volně toulat. Jděte si zaběhat nebo do hor, zasportujte si – cokoli vám rozběhne srdce a rozptýlí vás.

Vyjděte ven a pak si dejte dlouhou sprchu nebo koupel. Meditujte. Vyčistěte si šatník, knihovnu nebo auto, něco, co vás hodí do produktivní nálady. Osvěžte se a začněte další psací sezení s čistým štítem.

Šestnáct: Žijte svůj život

Příběhy jsou inspirovány skutečným světem – našimi zkušenostmi, emocemi, lidmi kolem nás. Tak jděte ven a dělejte věci. Koukněte se na místní kalendář událostí. Naučte se něco o houbách na organizované prohlídce místního parku. Navštivte kurz truhlařiny. Navštivte galerii nebo si pusťte hudbu, kterou normálně neposloucháte. Věnujte se dobrovolnictví a potkejte nové lidi.

Vypravte se na den někam a zkuste místní zajímavosti a restaurace. Nakonec si to můžete zapsat do deníku jako volnou báseň. Zachyťte smykové detaily a pocity té zkušenosti, takže ji můžete skrze emoce přetavit v budoucnu do příběhu.

Sedmnáct: tohle

Přesně to, co teď děláte. Knihy, blogy, podcasty a videa o psaní pomáhají dívat se na vlastní proces v jiném světle. Když hledáte radu, zaměřte se na konkrétní problém, který máte. Pokud vás trápí ploché postavy, najděte si zdroj o vytvoření trojdimenzní postavy. Pokud je pro vás nová ich-forma, naučte se klady a zápory.

Tam venku je nespočet zdrojů, ale pár mých oblíbených jsou Writing Tols od Roye Petera Clarka, blog Fiction University od Janice Hardy, a podcast Writing Excuses. Pro další tipy na překonání autorského bloku, Chris Mandeville “52 Way to Get Unstuck” poskytuje široké spektrum nápadů.

Jak říká autorka Erica Long: “Všechny problémy s psaním jsou psychologické. Bloky většinou vyvěrají ze strachu z posouzení. Když si představíte, jak vám svět naslouchá, nenapíšete nikdy ani čárku. Proto je tak důležité soukromí. Pište první verze tak, jako by je nikdy neměl číst kdokoli další.”

Jinými slovy, soustřeďte se na generování myšlenek, ne jejich souzení. Když čelíte bloku, experimentujte a najděte to, co funguje vám. Některé budou zmetky a ostatní, no, můžou být prostě kouzelné. Opustím vás s jednou citací o psaní: “Pamatujte, že nejlepší učitele najdete ve všech knihách, které milujete. Pamatujte, že můžete být zmítáni strachem a pochybnostmi a stejně psát.

Pamatujte, že cesta z pochybností a strachu vede skrz ně, jedno slovo za druhým.”

A podělte se do komentářů o svoje aktuální projekty.

Ať už na to půjdete jakkoli, nepřestávejte psát.

Zdroj: DianeCallahan

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *